Invaze barbarů

Tenhle film mě nejen pobavil (spousta scén byl velice zábavná), ale i dojal a svým způsobem i uklidnil. Proč?, na to jsem při jeho sledování nemyslel - a nejspíš to nebudu rozebírat ani nyní. Stárnutí a smrt nemusí být banální, ale tady šlo přímo o jeho oslavu; zemřít jako poslední (možná jediný) hrdinský čin. Přestože náš hrdina má k dispozici silné vojsko, přesto tuhle bitvu musí vybojovat (vyhrát?, prohrát? - to už je možná jedno) sám se sebou. A tak přece jen vstoupit do jedné vody. Pozn. 1: Film je kromě toho značně instruktivní. Tohle se může stát každému, a každý by na to měl být připraven. Sotvakdo má ovšem syna (a Rémy přeje synovi stejného syna), který otci opatří pro jeho umírání tak skvělou štafáž. Každopádně cesty k heroinu by bylo vhodné zmapovat dopředu. Pozn.2: V této souvislosti podtrhuji skvělou vedlejší roli krásné Marie-Josée Croze, která má ráda Hanka Williamse. Pozn. 3: Les invasions barbares. Ale kdo jsou oni barbaři? Zřejmě jsou tím myšleni mladí lidé, kteří nečtou beletrii (tj. něco přečetli a znají, ale mimovolně a nesytematicky - a neprošli všem těmi -ismy), jako naše generace. (Znám člověka, který se honosí tím, že přečetl pouze "Ferdu mravence".) Ale jak vidět (i v tomto filmu) mají jiné kvality, které možná přesahují naši "intelektuální dovednost". My bychom ovšem bez knížek, filmů a Hanka Williamse, už sotva obstáli. Pozn. 3: Kdybychom chtěli film "zhodnotit" racionálně, došli bychom nejprve k tomu, že je to naprostá fantasmagorie. A podezřelé na něm je už to, že nenese titulek "natočeno podle skutečné události". My se však na něj díváme jinak, jako na autonomní svět, ve kterém je možno i leccos, co není v souladu s naší omezenou existencí. (18.09.2017)

Realistický pohled bez příkras na snahu syna zpříjemnit umírajícímu otci poslední chvilky života sráží nevěrohodnost některých vedlejších dějových linií. Hlavně o napravené fetačče. Navíc ty hrozné pseudointelektualské kydy přátel umírajícího profesora se jen tak někde nevidí. Hrozně sráží film dolů. Na ně se přesně hodí název filmu.Bohužel to režiser ale určitě plánoval trochu jinak. Na to aby to byla komedie je film o příliš vážných věcech. Na to aby to bylo regulerní drama Invaze barbarů ze své podstaty nemá. (05.11.2006)

Těžko říct, zda by byl umírající vděčen za bandu intelektuálů, kteří, pokud zrovna neomílají všechny -ismy, kterými se nechávali ovlivňovat (papouškujíc jména a díla jejich představitelů), stále častěji vzpomínají na svá erotická dobrodružství, jež vzhledem k pokročilejšímu věku vypravěčů vyznívají nepatřičně a místy až nechutně... přestože hlavní hrdina nebýval jiný, nechtělo se mi věřit, že by ho tváří v tvář smrti něco z toho zvlášť zajímalo. Mnohem silněji působily scény s pragmatickým a zároveň citlivým synem, heroinové dýchánky s Nathalií i komornější okamžiky samotného Rémyho. Bohužel, ty výše zmíněné celkový dojem znehodnotily. (31.10.2009)

Když porovnám tento film a Želary vyjde mi, že Invaze je pro Oscara mnohem přijatelnější, přestože i v něm mi cosi vadí, např. kopec intelektuálních hovorů a rádoby rozesmívacích keců u postele umírajícího, asi by mě to dřív postrčilo do hrobu než vytrhlo z bolesti. Taky přísun a aplikace heroinu byla pojata jak Hurvínkova válka a pacient, který je na heroinu, je jistě vysmátý, ale nemoc a její projevy postupují bez ohledu na tento fakt dál, čímž se tady tvůrci přiliš nezaobírali. Co bylo na filmu naopak slušně podané, byl vztah otce a syna, který gradoval s blížícím se koncem, a který mi připomněl ještě daleko lepší film Cena za něžnost. (05.06.2005)

Mysteriózní / Krimi? Moje druhý setkání s rejžou, kterej mě ohromil v Době temna. Tohle dopadlo poměrně o velký kus hůře... Důvod? Kecy, kecy, samý kecy, sem tam nějakej heráček, ale jinak porád jen kecy. A do toho všeho i kecy o filozofii atd... Je to loučení jednoho bohéma, kterej se poměrně zajímavým způsobem loučí se svým životem. Ale ně mě to vůbec nezabralo. Teď nevím, esi si pustit 3.film od tohodle rejži, ale asi jo. Tohle nebyl vůbec film pro mě. (05.03.2021)