The Bad Seed

Více než o horor se jedná o drama říznuté thrillerovými prvky, což ovšem vůbec nesnižuje sílu tohoto počinu, jehož hlavní devízou je otázka dědičnosti sklonů k protispolečenskému jednání ad hoc vraždění. Snímku se nedá upřít zdařilá atmosféra a povedené herecké výkony, z nichž stojí za pochvalu Nancy Kelly a Patty McCormack v roli Rhody. Některé scény se dají snadno předvídat (např. samotné finále u jezera), ale to není nikterak na škodu. Hodnotím sympatickými 4*. (01.03.2016)

The Bad Seed má všetky znaky psychologického thrilleru ( horor je silné slovo ) o malom dievčatku, ktoré má všetko a chce mať ešte viac. Rodinná dráma, kde dominuje predovšetkým postava matky, ktorá sa duševne rozkladá pri podozrení, že jej dcérka dokáže zabiť človeka, má však aj všetky znaky divadelnej hry a treba podotknúť, že sa tvorcom nepodarilo "divadelnosť" odstrániť z filmu. Kto má rád napínavé konverzačné príbehy z temných zákutí duše, ten si príde na svoje. (20.09.2020)

Konverzačních horrorů, natočených navíc podle divadelní hry, je opravdu hodně málo. A proto díky za každý dobrý, minimálně jako tenhle. The Bad Seed má vlastně jen jednu závažnou chybu. Není to jeho divadelnost, ani ukecanost, naopak, obě tyhle dvě věci jen pomáhají jeho atmosféře a dokonale vytváří přesně to, co mělo být účelem. Přesto se ta chyba s oběma trochu pojí. Je to totiž přílišná zdlouhavost filmu a jeho lehce nudná střední část. Trošku to prostříhat, probrat některé dialogy a nenechat je důležitou věc okecávat zbytečně dlouho, pátou hvězdičku bych přiklepl jen by to hvízdlo. Zápletkou, postavově i herecky je to totiž parádní. Malá Rhoda je sice takřka jako z výkladní skříně obchodu s malými spratkovitými parchanty (což ale neznamená, že špatná), ale bytná Monika, matka utonulého chlapce a ostatně i Rhodina matka jsou skvěle napsané a ještě lépe odehrané postavy. Nepřekvapuje mě, že se kniha objevila v knize 101 horrorů, které musíte vidět, než zemřete. Mrzí mě jen ta dlouhá stopáž. A hrozně rád bych si na to zašel do divadla. (09.11.2014)

Žena v domácnosti pojme podezření, že její osmiletá dcera Rhoda je vrah. O nic víc ani míň v tomto dramatu nejde, přesto jsem přesvědčen, že byly ve hře tucty zajímavějších způsobů zpracování. Prapůvodní předloha je sice literární, ale každá scéna filmu neodvolatelně prozrazuje závislost na její jevištní dramatizaci. Film působí doslova jako záznam divadelního představení s několika exteriérovými dotáčkami tam, kde být nemusely, a jejich absencí tam, kde být mohly a měly. Nejde jen o to, že se celé dvě hodiny ocitáme víceméně v jednom interiéru. Herci se v něm pohybují a vyjadřují tak teatrálně, jako by kinematografie roku 1956 neznala řeč střihu, detailů a dalších zkratek. Pro příklad - děje-li se něco dramatického na zahradě domu, dozvíme se o tom z dialogu postav, které se vyklánějí z okna a tlumočí tyto události postavám uvnitř. Nejsme ani u zcela klíčové scény utonutí Rhodina spolužáka, o kterém se pak celé dvě hodiny mluví. Tato těžko pochopitelná ignorace filmové řeči se dá vysvětlit snad jen zvlášť přísnými podmínkami ve smlouvě o převedení zaběhnutého představení na celuloid; jiná racionální možnost mě nenapadá. Dospělé obsazení, podle všeho zachované z divadla, je nemimořádné, ale vcelku přijatelné. Pokud je někdo méně přesvědčivý, zpravidla je to právě vinou divadelních návyků. Horší je to s tou vraždící holčičkou. Její představitelka koketně recituje naučené věty způsobem cvičené opičky, jaký by možná dojal její babičku na školní besídce, ale ve filmu je nepřijatelný. Tak nepřirozené dítě se ve filmu vidí zřídka. Dialogy hry jsou často inteligentně víceznačné, jen na mnoha místech nadbytečné nebo nahrazující v minutě něco, co by obraz vyjádřil za vteřinu. Ne, ať to vezmu z kteréhokoli konce, nedaří se mi najít něco, čím by ten film vynikal nad jinými. Zápletka je přitom zajímavá, v 50. letech byla možná i odvážná, ale všechen její nemalý potenciál zkrátka zůstává přibitý na prkna, která znamenají šmíru. 40% (07.10.2010)

Šíleně divadelní a šíleně nudné. Navíc si nejsem jist, kdo mě iritoval víc, zda ta příšerná matka, nebo odpudivě přehrávací dcera (i když ta měla alespoň dobrý momenty brutální necitelnosti). Neskutečné množství dialogů, nulový děj, jednorozměrné postavy a vše korunuje závěrečná děkovačka. O horor nejde ani omylem. Na divadle by to mohlo být zajímavé, zručné filmové zpracování by také nemuselo být zlé, ale tohle se hrubě nepovedlo. (30.03.2014)