Zkratky ke štěstí

Jedno velké zklamání! Baldwin režisér zbožňuje Baldwina herce, takže Baldwin herec nesleze z plátna po celý film. Vidíme Aleca smějícího se, plačícího, Aleca oblečeného, Aleca nahatého, Aleca chlupatého... Jedním slovem BLÉÉÉ! To, že Alec na začátku zaprodá duši ďáblu, vás nijak nerozhází. To, že je Alec ve skutečnosti hodný chasník, jak se vám v prvních minutách snaží naznačit, mu nesežerete a když na konci přichází na to, že má zaplatit a jít k čertu, tak se jenom těšíte, protože si po celou dobu filmu ani nic jinýho nepřejete. Pro mne osobně má tento jasný děj pouze jediné ALE (Jednomu se tam málem vloudí to c!). Aleca na konci hájí můj milovaný Toník a kdyby měl jít Alec do pekel, znamenalo by to, že Toník prohraje. A to přece nechceme, že? Jak to tedy udělat? Nejlepší by bylo, kdyby Aleca vzal čert a Toník si v nějakém jiném, pěkném filmu (jistěže tentokrát bez Aleca, a to kdekoli, PŘED i ZA kamerou) pomaloučku, kousek po kousku naporcoval tu pěknou čertici, ze které si stejně už (kdesi v ději před filmem) stihnul useknout ocásek. No ne?! Čiliže: Jedna hvězda za Toníka. Druhá za to, že to skončilo! (04.06.2009)

Příběh o muži, který musel dostat lekci, aby se dokázal vrátit ke svým kořenům…No, pokud se divák dokáže přenést přes to morální ponaučení a překousnout fakt, že hlavní hrdina ani tak neprozřel, jako spíš dostal strach ze smrti, může si tento příjemný film docela užít. Celou dobu jsou totiž Zkratky ke štěstí úsměvné, navíc nabízí sexy ďáblici Jennifer (která nakonec dostane svůj prostor a vůbec jí role pekelné pokušitelky skvěle sedne) a „neobvyklými“ soudními procesy ošlehaného Anthonyho (konečně jsem si taky mohl užít své 2 oblíbence dohromady a k tomu ještě v přímém souboji). Za mě to bude čistý průměr. (27.12.2013)

Na tento film jsem se podíval jen kvůli Anthony Hopkinsovi. Nečekal jsem nijak zvlášť úžasný film, četl jsem pár recenzí a konečně režie se ujal Alec Baldwin, ale víte, jak to je...dokud jsi člověk něco neověří...Tenhle film předčil všechna moje očekávání a to v tom negativním smyslu. Zhruba po sedmdesáti minutách jsem měl nutkání film zastavit a vyhodit z přehravače. Nakonec jsem to vydržel, ale jen silou vůle. Příběh vypráví o zaprodání duše alá Faust, přenesen do dnešní doby. V totmo případě zaprodal svoji duši neúspěšný spisovatel (Baldwin), který chtěl úspěch.Jennifer Love Hewitt zde vystupuje jako ďábel, její herectví, pokud se vůbec v jejím případě dá mluvit o herectví, je zde hodně zoufalé. Konečně Hopkins, nakladatel, kterého Baldwin požádá o pomoc, nakonec uspořádá proces na záchranu jeho duše. Přičemž v porotě zasedali slavní spisovatelé jako Mario Puzo, Oscar Wilde atd. Baldwin proces vyhrál, vrátil se v čase zpátky a všichni se měli dobře - zlo prohrálo. Dlouho, už jsem takovou imbecilitu neviděl. (27.05.2009)

Krásný film, kdo dal jednu nebo dvě hvězdičky, zřejmě nepochopil poselství tohoto filmu. Opět nedávám hvězdičky za zpracování, ale za myšlenku. Knihu jsem bohužel nečetla, ale film se mi moc líbil. Nejvíc se mi líbila scéna, kde mluví Anthony Hopkins při soudu. Úžasné povídání o Bohu, nás lidech. Lidé, kteří věří v sílu myšlenky, je tento film jistě určen. (25.12.2013)

Adaptace povídky Ďábel a Daniel Webster, sice tak volná, že jde spíš jen o inspiraci, ovšem přes všechny vady lepší než jsem čekal, a kdyby se Baldwin dokázal vyhnout tomu absolutnímu happyendu, možná bych přes všechny vady, které film měl, tu jednu hvězdu ještě přihodil. Baldwin je průměrný jako vždy, Hopkins je výborný, taky jako vždy, a Jennifer Love Hewitt je stejně povrchní jako to, co nabízí výměnou za duši. U každého filmu záleží na tom, nakolik mě osloví, a kolik mi toho poskytne, ať už přímo nebo nepřímo. A tady to možná platí dvojnásob. Kdo čeká zábavu, musí být jistě zklamán, protože komedie je to jediné čím film opravdu není. Žádné vtípky, žádné gagy, žádné pitvoření, žádný humor. Pod hollywoodsky pozlátkovým povrchem je to spíš drama o ceně, kterou jako lidé platíme za zdání úspěchu a blahobytu. Scény v nichž ďáblice obratnou manipulací odvede Stonea od jeho původní touhy být dobrým spisovatelem k pouhému úspěchu, kdy tento jeho úspěch buduje mimo jiné i likvidací jeho přítele, kdy jeho touhy a vztahy vytrvale utápí v laciném, povrchním a nic nedávajícím pozlátku, nebo závěrečné řeči při soudním jednání, to jsou scény u nichž běhá mráz po zádech. Možná film nabízí pravdy prosté, nijak objevné, možná i naivní a podané ne zrovna převratnou formou, ale takové už pravdy jsou a přitom, když se rozhlédnu, jako by se jimi lidé řídili stále méně. Až mě napadá otázka, kolik jich kolem mě asi je, těch co nejspíš podepsali s ďáblem podobnou smlouvu. (12.11.2011)