tick, tick...BOOM!

Skladatel, zpěvák, tvůrce muzikálů a herec Lin-Manuel Miranda zažívá výrazný úspěch, kdy se z tvůrce muzikálů Život v Heights a Hamilton též zvládl dostat do Hollywoodu. Podílel se na hudbě k disneyovce Odvážná Vaiana, sedmé epizodě Star Wars zase přispěl písní Jabba Flow, později se též objevil v pokračování Mary Poppins, svou hudbou přispěl k nadcházející disneyovce Encanto i chystané hrané Malé mořské víle a jeho kariérní úspěchy se jen rozšiřují. Čerstvě se poté též Miranda chopil svého režijního celovečerního debutu a opět jde o muzikál. Muzikál Tick, Tick... Boom! od Jonathana Larsona je autobiografickým a vypraví o životě umělce, který sice ve věku 35 let podlehl Marfanovu syndromu, přesto za sebou zanechal výrazný odkaz. Takový, že se podle jeho muzikálu rozhodl právě Miranda natočit svůj režijní debut.   Do role Larsona byl obsazen Andrew Garfield, který se po skončení s rolí Spider-Mana nadále vydává směrem charakterních rolí, výhra jeho castingu ovšem spočívá v tom, že naštěstí umí zpívat. Nebo minimálně umí zpívat dostatečně na hlavní roli v muzikálu. Především ovšem Garfield opravdu ukazuje, že je velmi dobrým hercem, který komplikovanou osobnost jménem Jonathan Larson dokáže ztvárnit v neskutečně živelném a procítěném podání. Garfield zde podává svůj nejlepší výkon od Hacksaw Ridge. Dost možná dokonce nejlepší výkon od Social Network.   Vztah a minulost Mirandy s muzikály je velmi klíčová, je poznat, že film točil někdo, kdo má s muzikály zkušenosti. Efektivní muzikálová čísla plná výrazných písní a v průběhu pravidelný pocit toho, že se téhle látky skutečně chopil někdo, kdo k Larsonovy a jeho odkazu chová výrazný respekt.   V průběhu je bohužel až příliš cítit velká snaha o to probudit v průběhu toho všeho nějaké emoce. Místo přirozeného plynutí divákových pocitů se bohužel u filmu často snadno vyvolá pocit, že to chce celé až příliš sázet na emoce. V tomto ohledu by nejspíš bylo důležité vidět původní Larsonův muzikál a následně ho srovnat s filmovou adaptací, protože by se pak možná ukázalo, že to vlastně není úplně chybou filmu, ale muzikálu, ze kterého film vychází. Přesto ovšem přesně tyto pocity dojem z Tick, Tick... Boomu! shazují.   Síla Larsonova původního muzikálu netkví v tom, že by pojednával o přelomovém a výjimečném tématu, ale o tom, že je skutečně autobiografický a vypraví Larsonův skutečný příběh. Nejde o typický biopic, jde o biopic smíchaný s muzikálem. Při sledování jsem měl osobně neskutečný pocit, že to musí být na divadelních prknech zážitek, kde to střídání atmosféry a emocí nejspíš funguje o poznání lépe než v případě filmové předělávky. Divadlo a film jsou dvě zcela odlišné záležitosti, vše co funguje na divadelních prknech nemusí nutně fungovat ve filmové podobě a zase naopak. Osobně mě za dlouhou dobu tyhle pocity u žádné adaptace divadelní hry nenapadali tak jako u Tick, Tick... Boom!   Když dojde na muzikálová čísla, je to pořád ten talentovaný Miranda. Když se ovšem zrovna nezpívá, je to vlastně celé takové nijaké. Tick, Tick... Boom! má pořád štěstí v dostatečně obsahově silné předloze, kdy to především v druhé polovině začne směřovat k emocionálně fungujícímu finále, kdy jen zamrzí, že to celé emocionálně začne konečně fungovat až zhruba 30 minut před finále. Spousty aspektů je na tom filmu neskutečně potěšujících, přesto v součtu zamrzí, že to celé nefungovalo i v těch pár dalších ohledech, které by z Tick, Tick... Boomu! možná udělali novou filmovou muzikálovou ikonu. Jenže k tomu bohužel ještě něco chybí.   Na Tick, Tick... Boom! se v brzké době velmi rychle zapomene a ikonickou filmovou adaptací muzikálu se nestane. Bude ovšem ukázkou toho, že Garfieldovi tyto komorní role neskutečně sednou a Miranda by i jako filmový režisér mohl jednou předvést zajímavé věci. Minimálně několik výrazných náznaků lze objevit i tady..... (22.11.2021) (méně) (více)