tick, tick...BOOM!

Ten film nemá toliko můj respekt jako má moje sympatie. Neví, čím přesně chce být (či s tím neumí úplně přesně pracovat), a když to zjistí, jde o veskrze banální příběh (ne že by tedy na takých nic nebylo anebo nebyly často pekelně důležité). Zcela objektivně je to maximálně za 3* a za dva roky si na to nikdo nevzpomene - ačkoliv Jonathana Larsona (a jeho dílo) bychom měli držet v živé paměti. Garfield nadále potvrzuje nejen své schopnosti herecké, ale především schopnost vybírat si zajímavé role v opravdu zajímavých projektech; ať už dopadnou jakkoliv. (20.11.2021)

Andrew Garfield hraje na klavír, komponuje, zpívá, pracuje v bistru, pomáhá vymýšlet marketingové slogany a mezi tím vším poznává, jak může být život „opravdového“ nekomerčního umělce trpký. Celá autobiografie je ještě podtržena tím intenzivním tápáním a nejistotou, co bude po třicítce a Andrew Garfield skutečně ztvárnil Jonathana Larsona velmi působivým způsobem. Do konvenčního muzikálu to má dost daleko, do citlivého životopisného vyprávění, které obsahuje dojemná a dechberoucí muzikálová čísla, zase poměrně blízko. Jeden z těch méně nápadných filmů, který rozhodně stojí za vidění. [80%] (16.01.2022)

Tak to byla pořádná jízda! Strašně mě bavila od začátku až do konce (a to přitom nemusím muzikály na filmovém plátně). Bavilo mě prolínání časových rovin i to, že jste místy nevěděli, jestli jste zrovna na zkoušce, představení nebo ve vzpomínkách či představách hlavního hrdiny. Bavily mě různé nápadité rekvizity a scenérie pomáhající vytvořit přechody mezi jednotlivými rovinami, navodit atmosféru, která se v průběhu příjemně plynule měnila od uvolněné zábavy přes trpké tvůrčí nebo vztahové chvilky po dojemné momenty a zase zpátky. Celou tu pestrobarevnou zábavu máte přitom podbarvenou takovou zvláštní hořkosladkostí, neb se hned v úvodu dozvídáte (ač ne úplně explicitně) o osudu hlavního hrdiny. Líbila se mi snad všechna hudební čísla, neměla jsem problém zaposlouchat se do jednotlivých melodií, ale mnohem více mě fascinovalo, na jaká (ne)myslitelná témata všedního dne a jak nápaditě se dá vytvořit a zhudebnit text (bo - bo - bo - bo bo bo bo bo...). Fascinoval mě hlavní hrdina jako člověk, jako (vskutku renesanční) umělec. A to jsem o něm dosud neslyšela ani ň (velká škoda, že materiálu o něm či od něj není k dispozici více a o to lépe, že vznikl tento na první pohled možná nenápadný film). Andrew Garfield ho dal po všech stránkách skvěle (po pár počinech, které jsem s ním v poslední době viděla, mám asi nového oblíbence :D) a já si Jonathana Larsona ráda dám asi vlastně kdykoli v budoucnu v téhle tikající bombě znovu taky. Doporučuju, abyste se ke mně přidali, stojí to za to! 90 %. (04.05.2024)

Upřímně mi to nevadilo, ale prostě nejsem na tuhle notu úplně tolik naladěn. A to v každém slova smyslu. Muzikálový matador Lin-Manuel Miranda dává poctu jinému významnému muzikálovému tvůrci. Choreografie a hudba je dle mého názoru velmi povedená. Zároveň si tento tribut pro sebe krade sympatický Andrew Garfield, bohužel tick, tick...BOOM! prostě není úplně tak pro mě. Chápu, že tohle někoho může nadchnout, ale já prostě nejsem cílovka. (17.12.2021)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)