The Rutles

Dal jsem tomu 30 minut, ničeho vtipnýho jsem se bohužel nedočkal, pouze takový ten klasický britský humor typu "šli dva a prostřední upad", ten jsem párkrát zaregistroval. Neznám ale dopodrobna překlad beatlesáckých písní, takže vzhledem k tomu že je to parodie na ně, je možné že tam byl nějaký vtipně zaměněný text a to mi uteklo. Takže zatím hovnotím jak hovnotím, ale až umře poslední beatlsák, možná tomu dám ještě jednu šanci. (02.09.2019)

Na první pohled ztřeštěná, ve skutečnosti ale neuvěřitelně promyšlená a propracovaná parodie na fenomén Beatles. Pro mě je naprosto nepochopitelný, jak se Innesovi podařilo oprostit se od hudebních originálů a složit písničky, který ty původní parodujou a odkazujou na ně - a to tak, že to je pochopitelný, ale hlavně skvělý i hudebně (a to včetně klipů, viz např. dokonalou "Ouch"). Všichni čtyři navíc u toho vypadaj bezvadně, očividně si to užívaj, Idle navíc jako narrator-reportér je úžasnej tragéd... taky se tam objeví Palin, Jagger, Simon, Harrison a tak. The Rutles jsem si užíval jako dlouho nic - špetka Pythonů (dobře, tak spíš Idlea), špetka Beatles, špetka šedesátek, kvanta skvělý hudby, kvanta skvělejch hlášek - prostě "The best since Schubert", jak samy uznaly London Times. (23.11.2015)

Aneb jak by vypadal Erikův skeč v Cirkusu, kdyby na něj dostal hodinu a půl, potřebný rozpočet a čas. Jeho klasický zarputile vážný reportér nás provádí po historii jedné Liverpoolské skupiny, která víc než trochu připomíná skutečnou historii legendárních Beatles. Tvůrci si s parodickou kapelou vyhráli - složeno bylo zhruba patnáct skladeb, které jsou ve svém aranžmá a stylu lahůdkově analogické ke skutečným beatlsáckým sklatbám (All you need is love / Love life, Help! / Ouch!, ...), brilantně napodobili slavný humor jejich členů na fiktivních tiskových konferencích, natočili (samozřejmě taktéž fiktivní) vzpomínkové rozhovory s několika velkými současníky Beatles / Rutles - Mickem Jaggerem, Paulem Simonem, ... To všechno v v duši pythonovských tradic, které zvýrazňuje jak samotný Idle v roli komentátora/ Dirka McQuicklyho, účast Michaela Palina, tak určitá skečovitost jednotlivých sekvencí... Poctivé čtyři hvězdy, pátou eventuálně přihodím po dalším zhlédnutí. Mimochodem, jde o první filmovou roli Billa Murrayho, jeho dvacetisekundová scéna stojí za to ;-) 80% (02.02.2007)

Fiktivní parodický dokument měl tu smůlu, že jsem ho zhlédl moc brzy po Allenově genitálním Zelligovi. Svou fiktivnost dává bohužel příliš na odiv (Eric Idle, kam se podíváš) a určitý pocit autenticity a mystifikace se krátce po začátku vytrácí. Forma reportáže "po stopách" není špatně zvolená, ale pak by archivní záběry a materiály asi měly vypadat trochu dobově, leč jako divák jsem nejednou nedokázal rozlišit, co je natáčené "teď a tady" a co jsou Rutles z 60. let. Prostě a jednoduše mě film nedokázal dostatečně vtáhnout a neustále jsem cítil jakýsi zvláštní odstup, který mi ani nedovoluje dát vyšší hodnocení. Rooftop Concert byl nicméně bezchybný. (20.11.2014)

Na to, že sa v jednom filme stretla časť Monthy Pythonov (Idle, Palin) a časť zlatej generácie Saturday Night Live (Belushi, Aykroyd, Murray) za podpory mnohých hudobníkov (Simon, Jagger, Harrison) a o Beatles, je výsledok viac než rozpačitý a až na pár absurdných vtipov Erica Idle nie veľmi smiešny. Spinal Tap vyšiel oveľa viac. (27.10.2007)