Velká přestřelka

Po dlouhatánské době jsem usedl k televizi a zapnul film. A zase to na chvilku stačilo. Dabing bolí a kdo světu nalhává, jak světovej dabing jsme dříve měli....Velkou přestřelku asi neviděl. Teď jak hodnotit? Za počeštění autoři nemohou, ale i tak byla první polovina filmu až neuvěřitelně ploché. Druhá část už v sobě přeci jen něco má a vyvrcholí zatraceně fajn přestřekou, ačkoliv nikdo netuší, co na ni bylo velkého. Tudíž spravedlivě za 3 *, nespravedlivě za 2 *. Vyberte si. Já dál v trilogii pokračovat nebudu, jelikož Van Cleef je ten, který snímek drží a Milian mi vůbec nesedí. (23.04.2013)

Prací s charaktery postav se Sollima velmi blíží Leonemu (sympatičtí darebáci). Ukazuje své postavy současně jako zloděje i hrdiny v době, kdy bylo těžké odlišit jednoho od druhého. A najdeme tu i jiná podobná témata - osamělá žena na farmě uprostřed vyprahlé pouště, mexická revoluce, nelítostný rozvoj železnice... Vše doplněno o krásnou Morriconeho hudbu. Je to takřka dokonalé. Jediné (byť podstatné), co ten dojem trochu snižuje je absence osudovosti. Finální přestřelka za zvuků kultovní melodie nemá ten správný náboj. (spoiler) Rakouský pistolník je sice legrační, ale domnění, že zastřelí největšího střelce západu Corbetta v podání Lee Van Cleefa, s ním nemůže sdílet ani ten nejnaivnější divák. To nezachrání ani Morricone. I tak ale Sollima dokazuje, že nejen Leone dokázal natočit nebéčkový, vtipný western s jednoduchou a srozumitelnou myšlenkou. (18.01.2013)

Genialny spaghetti western od rezisera Sollima. Van Cleef je vynimocne v pozitivnej roli a to viem, ze zaporakov hral mimoriadne casto. Kazdopadne Van Cleef film vyborne taha dopredu, nuda nehrozi, rezisersky vycibrene a namakana kazda jedna scena. Cuchillo Sanchez v podani Tomasa Millana bol dalsou genialnou postavou. Som sa maximalne vzil do jeho roly, a vsetko to plazenie , lezenie, ponizovanie az po suboj s bykom /perfektna scena, vrele odporucam/ ma fascinovalo. On si to evidentne uzival, a bolo vidno, ze ide o jednu z jeho najlepsich roli, ak nie vobec uplne najlepsiu. Dialogy su masakrozne dobre, fakt som uz dlho nepocul vo filme tak kvalitne rozhovory, tempo nenudi ani chvilu a vlastne reziser Sollima sa s nudou velmi nesral - nedostala najmensiu sancu, coz je super. Tu by sa mal poucit reziser Alen Resnais so svojimi retardovanymi planobami ako je Hiroshima Mon Amour a Loni v Marienbadu. Fakt taketo filmy mozu nadhodnotit len vystudovane filmove teoretiky, ktore sa radi tahaju za lofasa pri rozhovoroch na zasranej filmovej teorii. Plus jedinecne a genialne namixovana hudba od Ennio Moriconeho. Nepravom zabudnuty kultovy film, ale sak dobre viem, ze nemozem cakat od Primy Hnuj a Tv Loppatov tento polozabudnuty klenot . 100 % (17.10.2017)

Po velmi dlouhé době, zhruba od Kuvajtu napadení, jsem si pustil western a říkám si, jestli já nedělám chybu, že tenhle žánr docela dost opomíjím. To je furt samej horor, vypjatý drámo nebo jezinčiny shortky , kraťasy a jiné sovětské bermudy a na starej dobrej špinavej špageťák pak není chuť. Napravím to minimálně dalšími fláky od mistra Sollima, protože tohle byla naprostá paráda, která mi připomněla, že jsem pořád hodnej, zlej a ošklivej a moje děravý ponožky znamenaj, že jsem prostě chlap ! A po dalších dílech si přestanu stříhat nehty, čistit zuby a koupat se budu jen třetí neděli v měsíci. Malá poznámka na závěr a konečné k filmu, trochu mi vadily skoky ve vyprávění - desperát utekl a hned v další scéně veze lovec mrtvého desperáta k šerifovi , připadal jsem si ošizeně. Kromě těchhle "zkratek" mi ale nevadilo vůbec nic, prostě hodně vydařená porce špinavých špaget. (16.10.2013)

K uctění památky mého vzoru, mé inspirace a hudebního mistra, který nemá ve světě moc obdoby Ennia Morriconeho jsem si vybral naprostou klasiku - spaghetti western z doby, kdy mistrovi nebylo ani 40 let. Znovu mě nezklamal, hudba je opět naprosto boží a má smysl snímek vidět, i kdyby to bylo jen kvůli dokonalé ústřední melodii. Příběh a vše s tím spojené už je taková ta westernová klasika, která nenadchne, ale ani neurazí - výlet do doby, kdy ještě muži bývali muži, do světa, kde měla své místo čest a spravedlnost, kde se nosily zbraně nízko u pasu a kde se klobouky stále ještě smekalo. Vždy se čas od času nesmírně rád do této doby vypravím alespoň prostřednictvím filmu v doprovodu kvalitního vína. Je to neskutečný relax a člověk alespoň na chvíli zapomene na ten retardovaný svět okolo, kde se v rámci všemožných ústupků, aby se někdo náhodou nedotkl citů všemožně zdegenerované menšiny, strhává pozornost řešením píčovin, aby se na pozadí mohla dít nechutná zvěrstva a mohli jsme si ničit půdu pod nohama, ovzduší a kvalitu vlastních životů. Už se těším, až brzy navážu dalším dílem, protože hodlám uctít památku mistra ve velkém stylu, přeci jenom neumřel nějaký obyčejný Karel Gott. [77 %] (14.07.2020)