Velká přestřelka

Nebýt Leoneho, tak se Sollima zapsal do dějin kinematografie jako režisér nejlepšího spaghetti westernu. Stylový pistolník, lovec odměn a živoucí legenda, před kterou nikdo nechce mít problém; i kdyby snad nějaký problém na krásně měl. A je na stopě bezvýznamému mexikánskému potížistovi odnikud. Začíná to tedy sice jako špageťácky klasická odlehčená naháněcí přechcávačka nesourodého dua, ale tady se jedná o více. Mnohem více. A tak se film po hodině během scény z vězení přirozeně tematicky i charakterově rozvine do mnohem ambicióznější a dramaticky vážné podoby. A byť tu a tam lze mít nějakou tu oprávněnou výhradu, tak stejně vezmou všechny za své během neskutečně vygradované závěrečné dvacetiminutovky, která by fungovala sama o sobě i bez geniální Morriconeho hudby, která; jen tak mimochodem; je jedna z jeho vůbec nejlepších (malá ochutnávka). PS: Výše uvedené platí o plném 110 minutovém sestřihu a nikoli o tom pokráceném zámořském. (21.01.2011)

Vadí mi to porušování westernových pravidel. Darebák není tak úplně darebák a klaďas je zase hloupý, až by ho člověk chytal za ruku, aby se tolik nepletl, protože to, co jemu trvá celý film, než konečně pochopí, je zřejmé vzápětí po titulcích. Samozřejmě, že takový příběh může existovat, ale neměl by, jestli se tvůrci chtějí tvářit, že natočili seriózní western. (22.08.2012)

Prací s charaktery postav se Sollima velmi blíží Leonemu (sympatičtí darebáci). Ukazuje své postavy současně jako zloděje i hrdiny v době, kdy bylo těžké odlišit jednoho od druhého. A najdeme tu i jiná podobná témata - osamělá žena na farmě uprostřed vyprahlé pouště, mexická revoluce, nelítostný rozvoj železnice... Vše doplněno o krásnou Morriconeho hudbu. Je to takřka dokonalé. Jediné (byť podstatné), co ten dojem trochu snižuje je absence osudovosti. Finální přestřelka za zvuků kultovní melodie nemá ten správný náboj. (spoiler) Rakouský pistolník je sice legrační, ale domnění, že zastřelí největšího střelce západu Corbetta v podání Lee Van Cleefa, s ním nemůže sdílet ani ten nejnaivnější divák. To nezachrání ani Morricone. I tak ale Sollima dokazuje, že nejen Leone dokázal natočit nebéčkový, vtipný western s jednoduchou a srozumitelnou myšlenkou. (18.01.2013)

Opäť som mal pri sledovaní tohto pomerne neznámeho spaghetti westernu pocit, že sledujem iný film, než bol užívateľmi ČSFD hodnotený. Lee Van Cleefa nepovažujem za vhodného herca pre stvárnenie hlavnej postavy, ostatné postavy, samotný príbeh, ani exteriéry film neozvláštnili a tak ma od nudy zachraňovala iba výborná Morriconeho hudba. Ale na jej vypočutie spravidla nie som odkázaný na sledovanie filmu. A tak aj slabé tri hviezdičky sú iba za ňu. (03.09.2012)

Prvý z trilógie "sollimovských " westernov ( Posledný súboj, Faccia a faccia, Corri, uomo, corri ), rozprávajúce príbehy vydedenca, ktoré vždy stvárnil Tomas Milian. Už v tomto filme predviedol zaujímavý výkon, určite vymykajúci sa ľahšiemu žánru akou je spaghetti western. Čerešničkou na torte sú aj záverečné hudobné motívy Ennia Morriconeho. (19.11.2019)