Jeřábi táhnou

Vojna a jej dopad na pozadi mileneckeho vztahu dvoch ludi, predstavuje zaujimavu vstupnu koncepciu pribehu, avsak jeho rozpravanie, ale predovsetkym samotne konanie viacerych postav (vratane hlavnej hrdinky) sa brani zdravemu rozumu, co bol dovod preco ma pribeh nechal chladnym a osud postav mi bol uplne ukradnuty. No a oslavne ody na hrdinstvo vojakov cervenej armady a ich zaverecne hypervlastenecke privitanie, zodpovedaju skor odpornemu pachu dobovej sovietskej propagandy, ako umeleckemu zobrazeniu (po)vojnovej reality. Vynikajuca kamera robila pre mna z filmu aspon ako tak stravitelnu zalezitost. 2,5/5* (05.06.2008)

Velice zajímavý snímek. Nejlepší na tom celém je jistě kamera a potom také výprava. Moskva v obležení to je prostě něco pro mě. Taky zde chtěl vyzdvihnout skutečnost, že narozdíl od amerických filmů podobného typu (Pearl Harbor), jsem zde vůbec netušil, co se za dalších 5 minut stane, takže jsem od obrazovky po celý film neodklodil zrak. PS: Řitka by se měla stydět, že když už přidá na DVD bonusy, tak je prozměnu neotitulkuje. (12.07.2010)

Nehledě na příběh, herecký výkony, hudbu atd., který jsou všechny skvělý, tak jen kvůli kameře a vizuálnímu pojetí to je zcela výjimečnej film. To jsem poznal i jako laik. Kdybych chtěl hovořit v superlativech, tak výkon kameramana je jeden z nejlepších v dějinách filmu, což je názor i mnoha filmových znalců. (04.11.2008)

Film je zapamatováníhodný především ve stylové rovině - užití širokoúhlého objektivi deformující každý záběr do surreálných poloh nebo práce s jeřábem, který se spíše než na samotný dav soustředí na tváře jednotlivých postav, bylo ve své době novátorské, stejně tak i soustředění se na proměnu hlavní hrdinky z bezstarostné dívky vezlomenou ženu bez naděje. Chyba nevidět. (16.03.2012)

Ohromně působivý film, až se nechce věřit, že vznikl v SSSR v roce 1957. Takřka prost ideologie (za celý film zazní snad jednou oslovení soudruh a jednou tak nějak mimochodem kamera zabere Leninovu bustu). Borisův otec si naproti tomu otevřeně utahuje z dělnic, které pronášejí oslavné fráze o plnění a překračování plánu, lidé se zabývají především svými osobními věcmi a neskládají závazky, jsou melancholičtí, bojují sami se sebou a chybí jim uvědomělost. Ano, vlastenectví v tom samozřejmě je, ale normální, uvěřitelné a nijak politicky zabarvené. Přímo z války film sice ukazuje minimum, přesto je přítomná v každém okamžiku, ne jako pole slávy, ale jako mrcha, která ničí životy i charaktery. Je nedostatek všeho, neslyšíme o oslavách vítězství (vyjma krátké scény na úplném konci), evakuovaní lidé žijí namačkaní v malých domech, kde dýmají kamna a všechno je slyšet. Tu a tam sice může některý dialog působit trochu naivně, ale nikoli politicky naivně a do poeticky laděného filmu to sedí. Co však činí tento film opravdu výjimečným nejen na svou dobu je kamera a používání světla, stejně jako v režisérově dalším filmu Neodeslaný dopis. Záběr Veroniky běžící podél vlaku už tu zmínilo mnoho lidí, to je ale jen jedna z mnoha takřka dokonale natočených scén. Už Borisův běh do schodiště na začátku je působivý, stejně tak když Veronika probíhá rozbombardovaným domem po schodišti do bytu svých rodičů. A scéna náletu, kdy ji Marek nese po rozbitém skle a scéna je osvětlovaná výbuchy pum v dáli, taky stála za to. Proč nedávám maximum? Protože upřímně řečeno, právě postava Veroniky mi místy dost pila krev. Často neví co chce, tváří se významně melancholicky, obviňuje všechny okolo, není s ní rozumná řeč a tak dále. Prototyp chování, které nesnáším. Marek se sice zachoval jako hajzl, ale na druhou stranu, ona se k němu celou dobu chovala tak, že si o to koledovala. Ostatně, Taťána Samoljovová si vlastně skoro to samé zopakovala o deset let později jako samotná Anna Karenina. Na druhou stranu, byla to krásná žena, škoda, že jsem ji dosud viděl jen ve třech filmech. Update: Dodatečně uděluji maximum. Tenhle film je prostě krásný. (07.07.2018)