Režie:
Adéla KomrzýScénář:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lékaři Ondřej a Kateřina se při své práci často dotýkají nedotknutelného. Průkopníci české nemocniční paliativní péče otevírají v celovečerním dokumentu témata, která z našich životů v podstatě zmizela. V prostředí robotické medicíny a zbožštělých bílých plášťů, orientujících se na nemoc jako takovou, se do středu jejich pozornosti vrací člověk. V intimních rozhovorech lékaři se svými pacienty hledají odpovědi na otázku, na niž se v nemocnicích, kde život končí pro 60-70 % české společnosti, bohužel zapomíná: „Jak žít dobrý život s nemocí?“ Režisérka Adéla Komrzý v průběhu tří let dokumentovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí v Praze. To vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit jako modelový příklad ostatním nemocnicím. Tým odborníků pomáhá pacientům nalézt řešení a učinit rozhodnutí, které pro ně v době nekonečných možností umělého prodlužování života může být dobré. Protože život neznamená jen to, že srdce bije a plíce dýchají… (Falcon)
(více)Recenze (31)
❤️🩹 ()
Velice silné a intenzivní... ale také lidské. ()
Padla tu otázka, kdo je vlastně doktor v 21. století? Takže? A co je to vlastně ta "paliativní péče" a proč je obecně vnímána, tak jak je? ... Doktorka Kateřina Rusinová/Urbancová byla i dětská herečka v těch osmdesátkách, studovala jak divadelní fakultu na AMU, (1996–2003), tak lékařskou fakultu na KU. ()
Za kamerou se odehrávají příběhy z oboru paliativní péče. Není jednoduché se na to koukat a necítit silné emoce. Vlastně celý film není o ničem jiném, než o emocích. O tom, jak jim čelit, jak se naučit vnímat a poslouchat sám sebe. Je v něm obrovská pokora před životem i před smrtí. Přemýšlím, jakou musí člověk mít náladu aby unesl téma tohoto dokumentu, protože si myslím, že z něho (zcela upřímně) nemá být cítit soucit ani smutek, jen lehkost. Lehkost z aktuálních problémů, které každý den řešíme a pokora před tím, co nás zítra může potkat. Některé problémy řešitelné jsou, ty jiné už ne - a lepší varianta bude vždy ta první. Přemýšlím ale, jak moc je vlastně důležité umění se rozloučit, říct poslední myšlenku a odejít ve vnitřním míru. Přesně asi proto se nemohu považovat za nihilistu. Učíme se každý den a po celý život a učíme se i z těchto okamžiků, nelehkých a zcela jasných. Aby se jednou mohl někdo učit od nás - a získat tyto normálně nepřenositelné zkušenosti. Je to neustálý cyklus probíhající všude v přírodě, i uvnitř nás. ()
Uf... ()
Vysoká škola zdravotnej dokumentaristiky. Tento snímok je síce nesmierne depresívny, ale poskytuje tak dôležité a hodnotné informácie o paliatívnej starostlivosti, aké vo filme ešte nezazneli a poskytuje úplne odlišný pohľad na to, čo je primárnym zámerom tejto terapie. Klobúk dole pred ľudmi ako Ondřej a Kateřina, pretože to musia mať v sebe. Tento dokument určite nie je určený pre citlivé povahy a po zhliadnutí človeka prepadajú všelijaké emócie, ale ten odkaz je jasný a stojí to za pozretie. 80 % ()
Paliativní péče jako prvek lidskosti v komunikaci mezi pacientem a lékařem. Mám z filmu pozitivní dojem, kéž by byla přítomnost paliativců samozřejmostí v každé nemocnici. "Máme koncept, že lékař musí za každou cenu udržet pacienta při životě. Smrt je selháním. Hlavním bodem zájmu je nemoc samotná, ne člověk. Ale ptá se někdo pacienta, co ho ve skutečnosti trápí, jak chce svůj zbylý čas prožít?" ()
Silné téma, ale to pojetí mi úplně nesedlo; chce se mi jízlivě říci: Stars were born! ()
Silné téma samo o sobě. Kdo měl tu čest setkat se s prací paliatra, ten ví, jak nepopsatelně přínosná je. ()
Více podobných dokumentů! Opravdu velmi citlivě natočené. Přiznám se, že i já jsem měla o paliativní péči trochu zkreslenou představu a to jsem si myslela, že mám docela přehled, jak funguje. Za mě jednoznačných 5 hvězd! ()