Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Skvěle natočené a hodně depresivní drama, kde se od začátku do konce vůbec nic nedaří a divák si na konci filmu uleví, že není jedním z hrdinů a to co se před ním odehrálo se ho netýká. Sidney Lumet ukázal, že i ve věku 83 let dokáže natočit působivé drama a svůj film obsadil řadou výborných herců, kteří předvádějí ýborné a hlavně uvěřitlné výkony ale všichni tak trochu zůstávají ve stínu Philipa Seymoura Hoffmana, který poslední dobou neustále dokazuje, že jeden Oskar je pro něj málo. Rozhodně to není film, který si pustíte na spravení nálady ale za vidění rozhodně stojí a jen tak ho z hlavy nedostanete. (20.07.2008)

Veterán S. Lumet, ktorý má na konte pecky s Al Pacinom, ako Dog afternoon a Serpico, je stále ešte v slušnej forme a natočil solidný thriller s výborným hereckým obsadením. Niektoré strihy a opakované scény z rôznych pohľadov jednotlivých postáv miestami trošku narušujú rytmus, ale základ je dobrý príbeh, a ten tu je. Nepriehľadnuteľný je oscarový P.S.Hoffman, ktorému sa situácia úplne vymkla z rúk. Slabšie štyri hviezdičky. 70%. (03.02.2009)

Jednou nahoře, jednou dole, chvíli svižný, chvíli pomalejší - tento nový film Sidney Lumeta je jako horská dráha. Dramatická událost nutí z hlavních protagonistů ždímat maximum a nutno dodat, že se všem hercům daří přesně vystihnout všechny stupně zoufalství. Osobně bych především vytknul některá nelogická jednání postav. Ve filmu jsou místa, která jasně naznačí, co se bude dít dál, ale nestane tak, což je v tomto případě poněkud zcestné. (05.04.2008)

Mám rád tyhle filmy, kde zpackanej život donutí hlavního hrdinu vymyslet nějakej úžasnej špičkovej plán, jak přijít k penězům a tím svou životní situaci vylepšit, načež se při realizaci onoho plánu všechno totálně posere a náš hrdina je na tom mnohem hůř než na začátku. Téma blízké Coenům, Ritchiemu nebo tomu chlapovi, co natočil Co dělat v Denveru když člověk nežije. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej je jiný především v tom, že ani omylem nelze do kolonky žánrů připsat komedii, jako u většiny ostatních. Tady totiž o vtip nezavadíte, zcela vážné rodinné psychologické drama totiž nehraje na to, aby jste se dobře bavili, ale jeho hlavní snaha je vás pěkně uzemnit a zdeptat. Každá hlavní postava má daleko k nějakému ideálu, slizký arogantní feťák, líný neschopný slaboch, kráska, která s oběma spí, otec upřednostňující jedno z dětí, to jsou nejdůležitější „charaktery“ zapojené do tohoto facsinujíciho, na přeskáčku poskládaného přiběhu! Herecké výkony jsou nevídané, Hoffman a Finney to jinak ani neumí, Hawke dokazuje, že zvládá i opravdu těžké role a Marisa Tomei potvrzuje, že je prostě božská! Konec se mi ale moc nelíbil, uspěchaný a nedostatečný! (09.08.2008)

Azda je to čiastočne tak ako píše Maq, že ide o "reflexiu dôležitých všeobecných znakov doby". Zámerne nepíšem o umeleckosti, pretože o umenie nejde. Skôr o naštvaný odkaz nadurdeného deda-režiséra svojim fanúšikom o tom, čo si myslí o spoločnosti. Všetko sa skurvilo, deti si nevážia rodičov, rodičia deti, žije sa na dlh, všetci sa podvádzajú a všetko sa deje v mene prízemných hodnôt, závislostí a pudov. Zároveň je toto fŕkanie odeté do moderného hávu prehádzaných časových rovín. Tomuto ozvláštneniu chýba dramatický dôvod. Všetci hrdinovia sú totiž morálni hajzli, s dejom sa ich pokrivené charaktery len prehlbujú, takže v dôsledku je úplne jedno ako dopadnú oni a aká bude pointa. Hoci sa s kritikou do istej miery stotožňujem, v tomto prípade vadila ťažkopádna depresívnosť moralizátorstva bez možnosti úniku. Táto ulepená odpornosť celého deja s absenciou humoru celé vyznenie posunula do roviny života v celoživotnom lajne. Film potom skončil podobne ako to čo kritizuje: Neznesiteľná nuda, prekrytá pláštikom adrenalínovo nabudenej zábavy, spočívajúcej v bombastickom ozvláštnení, v skutočnosti len variujúcom predžuté a vopred známe výsledky. (02.05.2014)