Párty Hárder: Summer Massacre

Ani bych nečekal, že mě tahle Řezníkova pitomost bude bavit. V podstatě je to jak Prcičky v české podobě na Mácháči. Parta kámošů tam vyrazí po maturitě s jasným cílem- zasunout. Během jejich pobytu se jim stávají různé bizarní věci. Občas už je to trochu přes čáru. Jinak je to ale docela sranda. Na české poměry je to rozhodně povedené. Různé české "celebrity" tam mají pár štěků. Taky je tam celkem dost nahoty. "Pojďte si sem zaprcat!" (26.03.2023)

Dlouho mi v kině nebylo takhle studno. To kvůli tomu, že jsem svými výbuchy smíchu musel značným způsobem rušit ostatní diváky - i když ti povětšinou vypadali stejně dobře naladěni jako já. Párty Hárder: Summer Massacre ve všech aspektech přináší nejnařachanější českou komedii poslední doby a přitom stále působí upřímně, civilně a ve smyslu filmového vyprávění zcela uvěřitelně. Kolik současných českých filmů tohle má? A co víc, strašně rád bych se do toho pubertálního, dekadentního, přesto živoucího a veskrze zábavného světa znovu za čas vrátil... Tak Marty, co z toho udělat rovnou trilogii? Párty Hárdest čeká. (26.06.2022)

Martin Pohl alias Řezník se po třech letech vrací se svými slavně neslavnými hrdiny z prvního úspěšného filmu Párty Hard. Za své další působiště si vybrali Máchovo jezero, kde se pořádá hudební festival Summer Massacre. Hned po příjezdu do kempu začnou mít naši obšourníci, Miky (Jiří Bohatý), Tomáš (Daniel Žáček) a Poulíček (Adam Ernest) menší problémy: strýci jednoho z nich a současně majiteli kempu se moc nezamlouvají, dívky nedorazily v hojném počtu, jsou terčem posměchu již utábořené partičky, jejich příbytek ze všeho nejvíce připomíná zchátralé doupě a nejtlustšího z nich začne zlobit anální otvor. Najdou se i pozitiva - Poulíček si vyléčí své akné, úřaduje zde perverzní doktor, co má přátelský přístup, a pořád je šance na dobrou pařbu. A jestli je výskyt Martina Kociána coby speciálního hosta na diskotéce pozitivem či negativem, to ať si každý přebere sám. Zvěsti o tom, že Martin Pohl vyměkl a navždy nezůstane jen u extrémností pro otrlou mládež, se nakonec ukázaly být tak nějak nadnesené. Pravda, i když to nejextrémnější už má v podstatě za sebou, má stále v zásobě dostatečnou propagaci fekálního až zvráceného humoru. A to příznivce jeho humoru stále dokola baví. A hlavně, žádný z českých filmů, kde korektnost přece jen stále sehrává podstatnou roli, se jeho mimořádně se vymykající tvorbě ani nepřibližuje. Koncept předchozích eskapád je v podstatě zachován. Ubylo ale amatérismu a do popředí šly prvky tvůrčí vyzrálosti, které předchozí film postrádal. Zklamáním je nulová nahota, jedno, nanejvýš dvě obnažená poprsí přítomných slečen a kojící matka s neovladatelně stříkajícím mateřským mlékem tvorbu hustého spermatu nedělá. Extrémní scény, tedy především fekál na různé způsoby, se na diváka valí postupně. A perverzní doktor v akci na diskotéce rozhodně nezklame a dostojí své perverznosti. Některé scény jsou natočeny bez explicitnosti, načež by filmu pomohlo úplně dominovat v extrémní nechutnosti, kdy by si divák nemusel domýšlet (intimní) detaily zdravotním problémem stiženého rekta, případně dalších drobných detailů. Pokračování nabízí široké spektrum humoru a humorných situací. Pohl tímto dokončil svoji etapu jistého druhu filmového umění prostřednictvím tabuizovaných témat, na která si jeho jiní tvůrčí kolegové netroufají. A už je tak trochu cítit, že už dál není kam moc zajít. Nastalý tvůrčí odpočinek napříště jistě přinese něco svěžího. Že by Řezník náhle začal se seriózní tvorbou, tak na to raději nemyslet. 8/10 (14.03.2023)

Řezník podruhé a progres je vidět především na technické stránce věci a možná také trošku na (ale opravdu jenom trošku) umírněnejším humoru. Pokud se to vůbec tak dá říci, protože většinu času se pohybujeme dost za hranou. Určité kvality se tomu upřít nedají a tím se vysvětluje i progres v hodnocení tady na csfd. Stále se však jedná o záležitost pro dost specifické publikum. (06.04.2023)

7,5/10 – Druhá plnohodnotná pubertální komedie z dílny kontroverzního rapera Martyho Pohla, jinak dobře známého pod přezdívkou Řezník, se překvapivě velmi vydařila a v několika ohledech i kvalitativně předčila jedničku. Párty Hárder: Summer Massacre je odvážná a všemi mastmi přisprostlá komedie dělaná pro omezené publikum (jak rozsahem, tak inteligencí), která se i půl roku po vydání stále nějakým zázrakem drží v kinech. Ze strachu, že by mi snad tento letní hit minulého roku mohl uniknout, jsem možná mezi posledními zavítal do kina i já. Konkrétně jsem si pro tento účel vybral Kulturní centrum Zahrada na Chodově. Zdejší rodinná atmosféra a milá uvaděčka, v kombinaci s promítacím plátnem mně dobře známým ze školy, navíc umocnily finální zážitek na druhou. Film jsem si moc užil. Řekl bych, že podstatně více, než jedničku, která na mě byla asi příliš velké sousto po stránce moralistické a také humor mi úplně nesedl. Naproti předchozímu „pokládání hoven na podlahu“, v Summer Massacru tvoří highlight spíš ústřední trio kamarádu a jejich vyvíjející se vztah a vzájemné pošťuchování. Přestože partička doslova vyráží na lov buchet, zpracované je to vlastně komorněji než jednička, kde se vše točilo kolem závěrečné párty. Svému názvu párty hárder ovšem dvojka bohužel nedostojí, v tomhle ohledu rozohněný perverzák Pohl (možná na doporučení shora) trošku ubral. A ono je to v konečném důsledku dobře. Nejasný cíl tvoří ze sebranky vygumovaného frajírka, cringujícího normála a tlusťocha s daddy issues nezřízenou střelu, u které nikdy nevíte, co semele v příštích minutách, natožpak v dlouhodobém časovém horizontu. Příběh plyne docela hladce – hlavně díky tomu, že Řezník zběsile zakrývá veškerá hluchá místa v ději sériemi gagů, hlášek a urážek –, ale přesto se najde několik nudnějších pasáží a chvílemi je ze snímku silně cítit, že není moc co vyprávět a hlavní pointa je v tom to s postavami nějak doklepat na závěrečnou ne-až-tak-hárd párty. Při sledování jsem se bavil dost, chvílemi i hlasitě, vtipy to skutečně srší, leč důvtipem už tolik ne. Co je ovšem důmyslné a nadmíru hodné pochvaly, je Řezníkův talent a hlavně perzistentní úsilí proměnit jakoukoliv situaci na nějaký zvrácený nápad s chlípným podtextem. V tomhle ohledu dávám palec nahoru. Také je osvěžující slyšet pro jednou běžnou mluvu, již člověk denně slýchá na každém rohu, pro jednou na filmovém plátně. Ač bílém a stahovacím. Top hláška (jediná, na kterou jsem si po několika dnech vzpomněl, a pravděpodobně nepřesně ocitovaná): „To je právě to. On jí za dva, ale prdel má jenom jednu!“ (08.02.2023)