Olga

Film Olga je v první řadě tragickým prologem k dnešnímu stavu našeho světa...nechtěným, nemyslitelným i když možná tušeným, nikdo nemohl nic předpokládat, nebo si snad raději nedokázal představit...někteří možná tušili, zřejmě také představovali, jak je v těchto dnech vidno, kdo a jak, to se možná uvidí za několik (dlouhých) let. Vidět tento film před nebo po 24. únoru 2022 je bez diskuze rozdíl. Každopádně se v mých očích jedná o bezchybně zpracované téma, jenž si režisér ještě dobrovolně ztížil stopáží. Nicméně na konci se divák nestačí divit, co vše lze zobrazit v osmdesáti minutách. Skvěle natočeno, sehráno i odvyprávěno.  [Filmový klub Citadela] (13.04.2022)

Kombinace politicky angažovaného a sportovního filmu se z mého pohledu může zdát smrtonosnou, protože v prvním případě bývám obezřetný, což zamezuje se do snímku položit, druhé pak většinou dost nenávidím. Olga je naštěstí poučená z chyb v obou případech. Výborně balancuje svá témata tak, aby se nedalo nikdy říct, že vypráví o jednom navzdory druhému. Vědom si film limitů i kvalit gymnastických nehereček, nechává je komunikovat převážně řečí těl (na jejichž ramenou by se dala hrát deskovka) a hlavně v opakujících se sekvencích cviků a tréninků neustále mění hlediska, střih a rytmus, takže zdánlivě stejné situace vytvářejí stále nová napětí. Zšeřelá atmosféra švýcarských tělocvičen při pozdních trénincích, vysoká hloubka ostrosti a subjektivní kamera nakonec pomáhá Olze dosáhnout toho nejzásadnějšího, co může chtít film o sebepřekonání se. Tedy silný fyzický zážitek, skrze který se dokážeme napojit či alespoň obdivovat postavu, která po nás nechce žádné sympatie. Zkombinování s událostmi na Majdanu pak funguje překvapivě hladce (nehledě na trochu papírové kazatelství protagonistčiny matky) a navíc vyúsťuje v názor s nímž souzním, tedy, že pokud má být sport apolitický, tak slouží jenom boháčům a idiotům a tedy je zbytečný. (28.06.2022)

Trochu s opožděním, ale i tak jsem za to rád. Rest z minulých Varů, který by nebyl přímo na škodu. Silný příběh, kde se prolíná sportovní úspěch s ne/úspěchem v národním měřítku, které se mohou teoreticky prolnout a navázat. Nebudu si nalhávat, že jsem v tom viděl něco víc, ale i tak je to krásný film. (29.10.2022)

Příběh mladinké gymnastky, kterou matka kvůli bezpečí přemístí z Ukrajiny do Švýcarska, kde žije rodina jejího otce, mě doslova vcucnul, to soustředěné vyprávění bylo místy napínavé k nesnesení a propojení sportovního dramatu s děním v rodné zemi se povedlo na výbornou. Elie Grappe zaslouží za svůj režisérský debut obrovskou pochvalu, mladý talentovaný režisér, jehož práci bude dobré si do budoucna pohlídat.. (07.08.2022)

Tento debut režisérky Elie Grappeové jsem viděl v v pražském komunitním centru Kampa. Jde o osobní a politický psychologický portrét  ducha Ukrajiny mladé atletky, která je podrobena zkoušce. Film je něco mezi politickým komentářem, teenagerským dramatem a sportovním filmem. Má atmosféru tísně a frustrace. (19.04.2022)