Hon na lišku

Dneska jsem měl vážně moc pěkný předvánoční den....A teď ještě objevím takovou pecku? Viděl jsem to ještě před večerním skvostem na ČT 2 Křídla Vánoc, ale koment jsem si nechal až na potom. Jak propašovat do Itálie 300 cihel zlata a ještě s policejní ochranou? Jasně, natočit o tom film. Perfektní nápad. kterého se tato komedie ale ani tolik nedrží. Po všech směrech si různě blbne (i mě se po ni pak dobře blblo venku.:D), přináší velké množství různých nepředvídatelných nápadů a ve výsledku je vše přetaveno v totální výsměch všem úměleckým filmům před kterými tleskají jenom kritici.  No a nebojte, i sám režisér Vittorio De Sica se zparoduje malým cameem režiséra kterému ukradnou filmařské zařízení.  To je skvělé zparodování. Stejně jako když se v závěru u soudu promítne natočený materiáll (:D) a  kritik pateticky ve stoje pochválí film ,,o ničem´´.:DDD. I  když ten výsměch úměleckým filmům je  patrný už v předchozím  dění. Co budu říkat? Nic. Dva lidé sedí a nemají si co říct.:DDDDD  Jako by soud neabžolával jenom hlavní postavu, ale celý tehdejší filmařský průmysl.:D Přesto si  na samotném konci  ten film udělá srandu hlavně sám ze sebe.  Prostě se jedná o tak svižnou energickou a svou podívanou, že vám z toho půjde až hlava kolem (mně teda šla.) Perfektně jsem se bavil a vůbec si neuvědomoval zákulisní tahanice ani nepříliš příznivé tehdější kritiky. Peter Sellers je tady ve svém živlu jako já  na pódiu a opět mě ozbrojil  svým obrovským komediálním talentem a skvělým (tentokrát) italským přízvukem. Jeho převleky navíc dají vzpomenout na pozdější Pantery.  Navíc je to má druhá velmi dobrá zkušenost s Neilem Simonem po sobě. Doménou tohoto scénaristy by měly byt spíš komornější komedie, přesto i tady byl i jeho scénař skvělý. K tomu ještě skvělá hudba s vyníkajcím ústedním songem, kterého se asi jen tak nezbavím. Prostě super komedie. A taky mi to skvěle sedlo do nálady. Takže díky, že jsem si takovou nálož mohl pustit do pokoje.❤ (20.12.2019)

Navzdory průměrnému televiznímu dabingu dávám čtyři hvězdičky, protože Hon na lišku si je určitě zaslouží. Peter Sellers v nejlepší formě a ve spoustě převleků i situací, vtip za vtipem, perfektní hudba včetně titulní písně, krásné ženy a velmi vděčná parodie filmů o ničem, která vyvrcholí až v soudní síni praskající ve švech. "Kdybych tak moh ukrást dost, abych se stal poctivcem." (17.05.2014)

"Federico Fabrizzi." "Promiňte, neumím italsky." :-) Liška v tomto případě není ryšavé zvíře, rdousící slepice, ale pseudonym mazaného lupiče Alda Vanucciho (Peter Sellers). Ten se za legračních okolností dostane z vězení, aby jako správný Ital dohlédl na zachování počestnosti své sestry (Sellersova sličná choť Britt Eklandová) a při té příležitosti uloupil náklad zlatých cihel... Neil Simon napsal tradičně řízné dialogy v rytmu nahrávka-smeč, nahrávka-smeč, Peter Sellers uplatnil v míře vrchovaté své nadání pro grotesku a parodii a Vittorio De Sica, otec italského neorealismu - zesměšňuje italský neorealismus. :-) Liška totiž na útěku před spravedlností správně usoudí, že nejnápadnější věci bývají nejméně nápadné, vydává se za afektovaného režiséra Fabrizziho a s náležitým povykem začne "točit" imaginární film. V době, kdy je v módě účast náhodně odchycených neherců a neexistence scénáře, není nic snazšího. Původně jsem tuto komedii viděl dabovanou na Nově a zdála se mi spíš průměrná a poněkud ukřičená. V původním znění je to ale nesrovnatelně lepší a pokud máte tak jako já rádi Petera Sellerse (nebo Neila Simona), nebudete zklamaní. Ne všechny scény jsou vyrovnané, ale ty dobré jsou opravdu nezapomenutelné. A titulní píseň je stejně chytlavá jako Pink Panther Theme nebo What´s New, Pusssycat? :-) 80% (16.10.2007)

Ani opravdový Ital by roli Vanucciho nezahrál tak dobře jako Peter Sellers. Hon na lišku je poměrně vtipná hříčka, která si s gustem bere na paškál narcistické herce, afektované režiséry maskující svou neschopnost rádobyhlubokými metaforami nebo filmové kritiky, kterým se líbí jenom to, co je černobílé, klepe se to a nikdo v tom nepromluví. Lišce ale chybí údernější závěr, takhle zůstalo pouze u rozverné komedie, na kterou nejspíš velmi rychle zapomenu. (30.03.2011)

„Marcel Vignon, Paříž. Známý také jako Kocour. Jako kocour se vrhne na svou kořist. A pak se prostě vytratí rychlostí světla. Momentálně má ovšem vrchol své kariéry za sebou…“ Hned úvod mě rozesmál. A usmíval jsem se dál, na scénu totiž nastoupil Sellers s parádní noblesou a jeho kreace mě po celou dobu bavily. Jedno, zda šlo zrovna o Otce, četníka („Karabiniéři!“) či režiséra (v této „poloze“ byl asi nejvtipnější a nejrozpustilejší). Nebyl však na vše sám, Mature, Balsam a řada jiných v menších rolích (včetně libového frku samotného režiséra) mu zdatně sekundovali. Při honičce v kouři to začalo vypadat na nezvládnutý dojezd, naštěstí pak přišel soud a bylo zas lépe. Režiséra jsem měl dosud spojeného s kovanými dramaty, zřejmě si budu muset na jeho tvorbu posvítit víc. Tentokrát to bude za silné 4*. „Vaše ctihodnosti, prosím o smilování. Všichni tito lidé jsou nevinní. Byli opojeni, omámeni. Ale ne zlatem. Ne bohatstvím. Ale slabostí lidského ducha. Mají být potrestáni za touhu nasytit hladovou duši?“ - „Ano, odveďte je.“ (27.01.2018)