A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Tolik reálné, tolik smutné...zkrátka válečný film se vším všudy...ruské vlastenectví a chuť bránit vlast je cítit v každé minutě (např. už jen zpěv písně Kaťuša je působivý). Zajímavé je zpracování - retrospektivní záběry (převážná část filmu) jsou černobílé, záběry ze současnosti barevné...(zprvu se mi tato kombinace nelíbila, spíše bych přivítal opačnou variantu) => dodává na autentičnosti. ()
Ruskú klasiku, ktorú som roky ignoroval som si už pri 70. výročí od ukončenia vojny nenechal ujsť a rád som mu dal šancu. Stopáž 188 minút! ma dosť zaskočila, ale ja mám výzvy rád. Veľké šance som filmu nedával, dosť som ho podcenil a aj preto ma výsledok milo prekvapil. Už počas filmu som často uznanlivo pokyvoval hlavou. Áno, chyby tu sú, propagandistické kecy, aj strihať by bolo z čoho, hlavne prvá hodina, ale akonáhle sa objavia Nemci a poručík vyberá z čisto dievčenského oddielu 5 dievčat, aby išli Nemcom naproti a zajali ich, je to fakt dobré. Z dvoch Nemcov je zrazu 16 a to je už nad ich sily. Alebo nie? Celá druhá polovica snímku sa odohráva v lesoch a hra na mačku a myš začína. Vydarila sa slušná atmosféra a tie akčné scény sú celkom fajn. Na nervy som bol akurát zo spôsobu akým míňali tak vzácne náboje. Občas som mal pocit, že náboje v ich zásobníkoch nemali konca. Napriek nedostatkom sa prikláňam k štyrom hviezdam . Trocha skrátiť, vystrihnúť propagandu a ostane super film o hrdinstve žien vo vojne. A jedného chlapa...70%. ()
Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem kdy viděl. Trval sto šedesát minut, a mně to uběhlo rychle jako voda. Je takový křehký a nevinný, což je samozřejmě zčásti dáno přítomností tolika žen na plátně, ale přesto... velký obdiv panu Rostockému. Střídání černobílých a barevných pasáží je celkem osvěžující a nutno říci, že ony barevné představy a vzpomínky jsou vyobrazeny ve skutku nádherných barvách. Parádní biják. ()
Ženský element do vojnového filmu dokážu dostať takýmto spôsobom asi len Rusi. Akcia síce nie je reálna, ale ženy tu nemajú nadelenú nadprirodzenú silu ani hrdinstvo, sú jednoducho nežným a ľahko zraniteľným elementom vo vojne. Mimo boja pridávajú svoj ženský svet a nielen v snových scénach, ale aj na svojej ubytovni riešia módu, spodné prádlo, lásky a súdruhovia prekvapivo schválili dokonca aj nahé scény z teplého kúpeľa s Angelikou v uniforme, teda chvíľu bez nej. Tri hodiny filmu ubehli veľmi svižne, vždy sa bolo na čo pozerať, ak staršina nesypal hlboké myšlienky alebo vtipné poznámky, dievčatá vždy dokázali niečo vymyslieť, a práve bojové scény boli na filme asi to najmenej zaujímavé. –––– Potřebují pořadnou lázeň. S párou! ()
Reziser Rostockij je v ramci byvaleho ZSSR podla mna pekna lama. Nenatocil nic, co by stalo za zmienku, a tudiz o velikanoch nielen ruskej kinematografie /Tarkovskij, Michalkov/ moze len snivat, a to nespominam svetovych velikanov /Kurosawa, Bergman/. Ideologicky je film priserne zatazeny, ukazuje len schematickych sovietskych hrdinov /teda vlastne hrdinky/, ktore maju radi vlast a chcu ju branit. To je sice pekne a chvalyhodne, ale rezisersky je film odbyty, nuda dostala priserne vela priestoru a herecke vykony? Take nieco tu nie je. Skoda, potencial to malo, nadherna priroda to nezachrani : 30 % ()
Galerie (47)
Zajímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Zvukaři si dali záležet, aby do filmu doplnili velké množství ptačích hlasů. Téměř po celou dobu se ozývá zpěv pěnice černohlavé, slyšet je také žluva hajní, kukačka obecná, hrdlička divoká, slavík obecný, křepelka polní či puštík obecný. (Fjera)
Reklama