A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Reziser Rostockij je v ramci byvaleho ZSSR podla mna pekna lama. Nenatocil nic, co by stalo za zmienku, a tudiz o velikanoch nielen ruskej kinematografie /Tarkovskij, Michalkov/ moze len snivat, a to nespominam svetovych velikanov /Kurosawa, Bergman/. Ideologicky je film priserne zatazeny, ukazuje len schematickych sovietskych hrdinov /teda vlastne hrdinky/, ktore maju radi vlast a chcu ju branit. To je sice pekne a chvalyhodne, ale rezisersky je film odbyty, nuda dostala priserne vela priestoru a herecke vykony? Take nieco tu nie je. Skoda, potencial to malo, nadherna priroda to nezachrani : 30 % ()
Ženská kapitola na východní frontě je povedený film, jenž trochu zestárnul, občas má velmi naivní výraz a dočkáme se i oblíbených chvilek ideologie. Jenže Rostockij umí vyprávět, hraje si s lehce figurkovitými charaktery, až s nimi bojujete a na konci vás emočně vyždímá tak zručně, že ty slzy chytat nestačíte. Němci jsou opět jen anonymní zlo, které nezná slitování. Herecká sestava je velmi sympatická a první hodina, kde se vlastně všichni seznamují dávám všem dostatek prostoru. Akci si v Rusku uměli pohlídat vždycky, takže se nebojte žádných lapsů. Film je víc poetický, než drsný, takže divák je tlačen hlavně po emoční stránce, jatka se nekonají. Ruské válečné filmy prostě mají všeobecně vysokou úroveň a tahle křehčí "týmovka" to jen potvrzuje. Holky přijeli na frontu sestřelovat letadla, ale nečekaně se dostanou do bojů na zemi a válka netančí jen na pánskou volenku... 80% ()
Silný příběh si najde cestu i přes ideologickou skřápku. Na základce jsme absolvovali možná desítky tehdy politicky korektních filmů o balšoj atěčestvěnoj vajně a odnášeli si z nich hlavně ten grif, s nímž padá voják zasažený kulkou. Pamatujete na tu vývrtku? Tenhle film a Bondarčukovo Bojovali za vlast ale byly jiné, složitější, jímavější, míň tanků ("Tygry!"), sentiment bez trapnosti, minimum demonstrativního hrdinství. Hrát si za barákem na vojáky podle těchhle dvou filmů se moc nedalo, šlo v nich moc do tuhého. Rita nebyla žádná kňouravá Marusja... ()
Si nemôžem pomôcť, ale videl som už viacero sovietskych vojnových filmov (všetky v poslednom období, takže ma knim neviaže nostalgia) a stále je to o tom istom, stále rovnaké, stále súdružské, stále ideologické a čo je najhoršie stále nudné a nezáživné. Vidím, že filmom tohto žánru a pôvodu sa budem už vyhýbať... Veril som, že to konečne bude o ničom inom, ale aj viera má svoje hranice... ()
Nejde o klasický válečný film, nese v sobě výraznou dávku lyriky. V každém případě stojí za zhlédnutí. Ještě pár let před filmovým zpracováním, dávali toto dílo Borise Vasiljeva v rozhlase na pokračování, třeba si někteří starší ještě vzpomenou. V r. 1973 byl dle časopisu Sovetskij ekran nejlepším filmem roku, dle půčovny filmů byl na 1. místě a vidělo jej v tom roce 66 milionů diváků. ()
Galerie (47)
Photo © Gorky Film Studios
Zajímavosti (6)
- Zvukaři si dali záležet, aby do filmu doplnili velké množství ptačích hlasů. Téměř po celou dobu se ozývá zpěv pěnice černohlavé, slyšet je také žluva hajní, kukačka obecná, hrdlička divoká, slavík obecný, křepelka polní či puštík obecný. (Fjera)
- Nahé ženy nebyly v té době na filmovém plátně vůbec běžným jevem. Při prvním uvedení do kin celý „koupací den“ dokonce vystřihli, ale režisér se neskutečně rozzlobil a na cenzorovi si vymohl stažení a opětovné uvedení originální verze filmu. Svůj názor obhájil, neboť scéna ve své nahotě křehkých dívek je tu v přímé opozici k následující krutosti války. Nicméně cesta k tomuto natáčení byla dlouhá, ani herečky samy zprvu nechtěly o svlékání ani slyšet. Svolaly dokonce komsomolskou schůzi, kde vysvětlovaly, že pro umělecké ztvárnění ženského těla se (na akademii) najímají speciální modelky. Aby režisér co nejvíc zmenšil stud děvčat, byla tato scéna (až na jediného kameramana) natáčena štábem v čistě ženské sestavě. (chamonix)
- Základní válečný děj je zobrazen černobíle, retrospektivní vzpomínky a poválečný epilog celého snímku byl natočen barevně. Tato stylizace výtvarně dotváří a výrazně podtrhuje celkovou ponurost i smutek celého příběhu. (SeanBean)
Reklama