A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Ženský element do vojnového filmu dokážu dostať takýmto spôsobom asi len Rusi. Akcia síce nie je reálna, ale ženy tu nemajú nadelenú nadprirodzenú silu ani hrdinstvo, sú jednoducho nežným a ľahko zraniteľným elementom vo vojne. Mimo boja pridávajú svoj ženský svet a nielen v snových scénach, ale aj na svojej ubytovni riešia módu, spodné prádlo, lásky a súdruhovia prekvapivo schválili dokonca aj nahé scény z teplého kúpeľa s Angelikou v uniforme, teda chvíľu bez nej. Tri hodiny filmu ubehli veľmi svižne, vždy sa bolo na čo pozerať, ak staršina nesypal hlboké myšlienky alebo vtipné poznámky, dievčatá vždy dokázali niečo vymyslieť, a práve bojové scény boli na filme asi to najmenej zaujímavé. –––– Potřebují pořadnou lázeň. S párou! ()
Si nemôžem pomôcť, ale videl som už viacero sovietskych vojnových filmov (všetky v poslednom období, takže ma knim neviaže nostalgia) a stále je to o tom istom, stále rovnaké, stále súdružské, stále ideologické a čo je najhoršie stále nudné a nezáživné. Vidím, že filmom tohto žánru a pôvodu sa budem už vyhýbať... Veril som, že to konečne bude o ničom inom, ale aj viera má svoje hranice... ()
Nejako často počúvam pojem netradičný vojnový film. Až tak často, že už ani neviem, čo je to tradičný vojnový film. Asi hrdinská nonstop strielačka na bojisku, kde sú jední tí dobrí a druhí tí zlí, neviem. Každopádne ....a rána tu sú tiché je netradičný vojnový film. Hrdinkami tu sú ženy, ale hlavný hrdina je muž. Príbeh je rámovaný, čiže vás má na konci čím dojať bez zbytočného ždímania emócií pri umieraní. Sovietske patetické vojnové filmy som nevidel, iba tie slávne, kvalitné a medzinárodne cenené a Rostockijov cieľ taktiež nebola prikrášlená oslava hrdinstva sovietskeho človeka. Iba zamyslenie sa nad zúfalosťou toho, čo vidíme a čo by sme mali cítiť pri pohľadoch na zbytočne zmarené životy. Hanbu. ()
Cesta močálem a sebevražedné odlákání Němců hlouběji do lesa, při němž Žeňa zpívá a současně pálí z automatu, jsou scény, které se mi při prvním zhlédnutí jako malému klukovi nesmazatelně vryly do paměti. Dnes musím konstatovat, že jde o překvapivě silné drama, které ční vysoko nad většinu sovětské filmové válečné produkce 70.let (drásavosti, psychologické hloubky a absence dobově poplatné ideologie Vzestupu však Jitra rozhodně nedosahují). Barevný prolog a epilog v záměrně černobíle natočeném filmu nevadí, barevné fantazijní vsuvky jednotlivých hrdinů (vlastně hrdinek) by však bylo třeba vystříhat. ()
Začátek filmu byl slabší ale postupem času sem se do filmu zakous a nepustil.Staršina Vaskov má na povel 5 děvčat v boji proti údajným 2 nacistickým výsadkářů ze kterých se jich nakonec vyklube 16.Lítý partizánský boj v horském prostředí nakonec přežije pouze staršina s 1 vojandou.Holky se postupem času dokázaly zžít s válkou a byli staršinovi vyrovnanými spolubojovnicemi.Odhodlání bránit svou vlas bylo pro ně vším a byli a nakonec i položili za ni život.Nejprve sem měl z dlouhé stopáže filmu strach ale postupem času sem si přál ať film nekončí.Moc pěkný filmový kousek ()
Galerie (47)
Zajímavosti (6)
- Nahé ženy nebyly v té době na filmovém plátně vůbec běžným jevem. Při prvním uvedení do kin celý „koupací den“ dokonce vystřihli, ale režisér se neskutečně rozzlobil a na cenzorovi si vymohl stažení a opětovné uvedení originální verze filmu. Svůj názor obhájil, neboť scéna ve své nahotě křehkých dívek je tu v přímé opozici k následující krutosti války. Nicméně cesta k tomuto natáčení byla dlouhá, ani herečky samy zprvu nechtěly o svlékání ani slyšet. Svolaly dokonce komsomolskou schůzi, kde vysvětlovaly, že pro umělecké ztvárnění ženského těla se (na akademii) najímají speciální modelky. Aby režisér co nejvíc zmenšil stud děvčat, byla tato scéna (až na jediného kameramana) natáčena štábem v čistě ženské sestavě. (chamonix)
- Základní válečný děj je zobrazen černobíle, retrospektivní vzpomínky a poválečný epilog celého snímku byl natočen barevně. Tato stylizace výtvarně dotváří a výrazně podtrhuje celkovou ponurost i smutek celého příběhu. (SeanBean)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
Reklama