A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Tohle byl Fedotu Jevgrafovičovi čert dlužen. Žádal velení o vojáky, kteří nebudou chlastat vodku a neotočí se za každou sukní a oni mu poslali - ženské! Oddíl dělostřelkyň na doplnění stavu posádky protiletecké obrany. Z toho pochopitelně vznikne spousta komických situací. Veškerá legrace a kočkování mezi vojandami a velitelem ale náhle skončí, když jsou v noci napadeni německými messerschmitty. Scéna, která mi utkvěla v paměti: jedno letadlo je sestřeleno, katapultují se z něj letci a na padácích letí dolů, voják Osjanina je drží na mušce, stále má protiletadlový kulomet natočený jejich směrem a sleduje je skrz zaměřovací kříž s takovým zadumaným výrazem ve tváři, za ní ostatní ženy debatují o tom, jestli letci spadnou spíš do lesa nebo do vody a najednou Osjanina sešlápne kulometný pedál a rozstřílí oba německé parašutisty na sračky. Nedlouho po této události jsou v lese nedaleko posádky objeveni Němci a velitel v čele oddílu žen je jde zadržet nebo zlikvidovat. Dál nebudu prozrazovat. Film ...a jitra jsou zde tichá je dost smutný, je nespočet možností, jak filmovými prostředky ukázat na nesmyslnost války, tady jsou divákovi představeny ženy a jejich osudy, sny, rodiny, muži, milenci, některé vojandy jsou dokonce tak mladé, že ještě ani žádné muže neměly a tyto ženy jsou pak odvedeny na válečná jatka. http://www.youtube.com/watch?v=XE-7KA3nwZo ()
Ženská kapitola na východní frontě je povedený film, jenž trochu zestárnul, občas má velmi naivní výraz a dočkáme se i oblíbených chvilek ideologie. Jenže Rostockij umí vyprávět, hraje si s lehce figurkovitými charaktery, až s nimi bojujete a na konci vás emočně vyždímá tak zručně, že ty slzy chytat nestačíte. Němci jsou opět jen anonymní zlo, které nezná slitování. Herecká sestava je velmi sympatická a první hodina, kde se vlastně všichni seznamují dávám všem dostatek prostoru. Akci si v Rusku uměli pohlídat vždycky, takže se nebojte žádných lapsů. Film je víc poetický, než drsný, takže divák je tlačen hlavně po emoční stránce, jatka se nekonají. Ruské válečné filmy prostě mají všeobecně vysokou úroveň a tahle křehčí "týmovka" to jen potvrzuje. Holky přijeli na frontu sestřelovat letadla, ale nečekaně se dostanou do bojů na zemi a válka netančí jen na pánskou volenku... 80% ()
Nejde o klasický válečný film, nese v sobě výraznou dávku lyriky. V každém případě stojí za zhlédnutí. Ještě pár let před filmovým zpracováním, dávali toto dílo Borise Vasiljeva v rozhlase na pokračování, třeba si někteří starší ještě vzpomenou. V r. 1973 byl dle časopisu Sovetskij ekran nejlepším filmem roku, dle půčovny filmů byl na 1. místě a vidělo jej v tom roce 66 milionů diváků. ()
Tento vynikající válečný film s velice silným (pravdivým) příběhem natočený režisérem Stanislavem Rostockým ani trošku (po skoro padesáti letech) nezestárnul, ba právě naopak. Obzvláště při srovnání s moderním remakem (i když docela povedeným) vítězí vysoko na body. Výborná kamera i hudba, krásné přírodní záběry v kontrastu s drsnými bojovými scénami a strhující příběh s typově přesně vybranými představitelkami hlavních hrdinek (většina z nich byla před kamerou poprvé). Pouze Olga Ostroumová měla větší zkušenosti, Irina Ševčuk snad pouze z jednoho filmu, ale v budoucnosti své kvality (minimálně v "Bimovi") potvrdila. Každopádně všechny to "uhrály" na jedničku (včetně představitele staršiny) tak, že na jejich postavy jen tak hned nezapomenete. Zajímavý režisérův nápad, že reálné scény budou černobílé, retrospektivy hlavních hrdinek i závěrečný epilog, které byly barevně, odkrýváním osudů hlavních hrdinek jen umocnily celkové vyznění tohoto vysoce emotivního díla i účinek na diváka a myslím si, že velká většina diváků na tento film jen tak lehce nezapomene, což se myslím u novějšího zpracování (z roku 2015) tak přesvědčivě tvrdit nedá. ()
Když se člověk nekouká na to, že je to z Ruska, tak si uvědomí, že tohle je vážně skvělý snímek, jenž si zaslouží pozornost, a to nikoli pouze pro milovníky válečných filmů. Tři hodiny v tomhle případě vůbec nevadí, protože je to celou dobu snímek, který vás nepustí. Ty postavy jsou natolik skvělé, že vás chytnou. Navíc černobílé provedení s barevnými sekvencemi vyznívá krásně poeticky. ()
Galerie (47)
Photo © Gorky Film Studios
Zajímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Nahé ženy nebyly v té době na filmovém plátně vůbec běžným jevem. Při prvním uvedení do kin celý „koupací den“ dokonce vystřihli, ale režisér se neskutečně rozzlobil a na cenzorovi si vymohl stažení a opětovné uvedení originální verze filmu. Svůj názor obhájil, neboť scéna ve své nahotě křehkých dívek je tu v přímé opozici k následující krutosti války. Nicméně cesta k tomuto natáčení byla dlouhá, ani herečky samy zprvu nechtěly o svlékání ani slyšet. Svolaly dokonce komsomolskou schůzi, kde vysvětlovaly, že pro umělecké ztvárnění ženského těla se (na akademii) najímají speciální modelky. Aby režisér co nejvíc zmenšil stud děvčat, byla tato scéna (až na jediného kameramana) natáčena štábem v čistě ženské sestavě. (chamonix)
- Zvukaři si dali záležet, aby do filmu doplnili velké množství ptačích hlasů. Téměř po celou dobu se ozývá zpěv pěnice černohlavé, slyšet je také žluva hajní, kukačka obecná, hrdlička divoká, slavík obecný, křepelka polní či puštík obecný. (Fjera)
Reklama