A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Ruský černobílý barevný válečný film o ženské jednotce, která se postaví německým parašutistům. Legenda ruské kinematografie jejíž námět je fiktivní, ale inspirovaný ze života scénáristy, který obdobné jednotce velel. Normálně bych se vyhnul něčemu tak obstarožnímu ( natož vlastenecky přepatetickému), ale zajímalo mne srovnání s novou verzí z roku 2015, který je prakticky nijak obohacený remake. Dokonce i s tou slavnou scénou ze sauny. ()
Když se člověk nekouká na to, že je to z Ruska, tak si uvědomí, že tohle je vážně skvělý snímek, jenž si zaslouží pozornost, a to nikoli pouze pro milovníky válečných filmů. Tři hodiny v tomhle případě vůbec nevadí, protože je to celou dobu snímek, který vás nepustí. Ty postavy jsou natolik skvělé, že vás chytnou. Navíc černobílé provedení s barevnými sekvencemi vyznívá krásně poeticky. ()
Ženská kapitola na východní frontě je povedený film, jenž trochu zestárnul, občas má velmi naivní výraz a dočkáme se i oblíbených chvilek ideologie. Jenže Rostockij umí vyprávět, hraje si s lehce figurkovitými charaktery, až s nimi bojujete a na konci vás emočně vyždímá tak zručně, že ty slzy chytat nestačíte. Němci jsou opět jen anonymní zlo, které nezná slitování. Herecká sestava je velmi sympatická a první hodina, kde se vlastně všichni seznamují dávám všem dostatek prostoru. Akci si v Rusku uměli pohlídat vždycky, takže se nebojte žádných lapsů. Film je víc poetický, než drsný, takže divák je tlačen hlavně po emoční stránce, jatka se nekonají. Ruské válečné filmy prostě mají všeobecně vysokou úroveň a tahle křehčí "týmovka" to jen potvrzuje. Holky přijeli na frontu sestřelovat letadla, ale nečekaně se dostanou do bojů na zemi a válka netančí jen na pánskou volenku... 80% ()
Pri niektorých amerických filmoch sa môžete zabávať počítaním sprostých slov, pri niektorých ruských zase počítaním toho, koľkokrát zaznie čarovné, erotikou nabité slovíčko "súdruh" alebo "súdružka" (ktoré napokon pre niekoho môže znieť sprosto :-) V tomto filme ich zaznie toľkokrát, že po projekcii je nutné položiť si zásadnú otázku: Nie som náhodou komunista? No a rámec naivne idealistickej ideológie je asi tak jedinou vecou, cez ktorú je potrebné sa preniesť, aby sme ocenili tento parádny kúsok. Vrchol kinematografie to nie je, ale štyri hviezdičky mi pripadajú sakramentsky málo (napokon, jedna hviezdička za každú hlavnú hrdinku je celkom fér :-) Hlavnou devízou vojnového filmu je príbeh (páliť čímkoľvek kadekoľvek dokáže ktokoľvek) a humanistické posolstvo. Príbeh v tomto filme je zaujímavejší o to viac, že jeho nositeľmi sú mladé ženy zabíjajúce mladých mužov, pričom niektorí im dokonca pripomínajú ich vlastných. O čomsi takom môže taký Spielberg iba snívať. A to posolstvo? Šokujúca scéna s náhodnou a zbytočnou smrťou Lizy Bričkinovej (ktorá s vojnou nemá vonkoncom nič spoločné) uprostred celého tohto projektilového masakru desivým a kontrastným spôsobom poukazuje na nezmyselnosť smrti ľudí zapríčinenej ľuďmi. Aby som nebol príliš patetický (napokon i vo filme ženský element akosi obrusuje celý ten nezdravý pátos, ktorý reve takmer z každého sovietskeho vojnového filmu), musím ako veľký fanúšik prírodných krás ruskej a fínskej Karélie podotknúť, že spomínaná smrť je mimoriadne nádherná a ulahodí tak každej gotickej duši. PS: Spôsob, akým tvorcovia ešte pred nástupom postmoderny narábajú s gýčom je obdivuhodný (bez ohľadu na to, či bol intencionálny alebo nie). Film je čiernobiely, keďže ide o dávnu spomienku ústredného hrdinu a tiež preto, aby v ňom kontrastne vyzneli farebné vsuvky, ktoré sú pre zmenu "živými" spomienkami hrdinov príbehu. Tieto spomienky sú krikľavo farebné, redukované iba na podstatné postavy a predmety a zamerané na čo možno najsentimentálnejšie momenty - ak je človeku najhoršie, je celkom prirodzené, že sa upne na to "najsladšie", čo pozná alebo túži poznať. Tomu hovorím gýč v službách umenia. ()
Tolik reálné, tolik smutné...zkrátka válečný film se vším všudy...ruské vlastenectví a chuť bránit vlast je cítit v každé minutě (např. už jen zpěv písně Kaťuša je působivý). Zajímavé je zpracování - retrospektivní záběry (převážná část filmu) jsou černobílé, záběry ze současnosti barevné...(zprvu se mi tato kombinace nelíbila, spíše bych přivítal opačnou variantu) => dodává na autentičnosti. ()
Galerie (47)
Photo © Gorky Film Studios
Zajímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Nahé ženy nebyly v té době na filmovém plátně vůbec běžným jevem. Při prvním uvedení do kin celý „koupací den“ dokonce vystřihli, ale režisér se neskutečně rozzlobil a na cenzorovi si vymohl stažení a opětovné uvedení originální verze filmu. Svůj názor obhájil, neboť scéna ve své nahotě křehkých dívek je tu v přímé opozici k následující krutosti války. Nicméně cesta k tomuto natáčení byla dlouhá, ani herečky samy zprvu nechtěly o svlékání ani slyšet. Svolaly dokonce komsomolskou schůzi, kde vysvětlovaly, že pro umělecké ztvárnění ženského těla se (na akademii) najímají speciální modelky. Aby režisér co nejvíc zmenšil stud děvčat, byla tato scéna (až na jediného kameramana) natáčena štábem v čistě ženské sestavě. (chamonix)
Reklama