Koralína a svět za tajnými dveřmi

Myslím, že kdybych tento film viděl jako malý, tak bych byl určitě podělaný strachy, jelikož závěrem film nabírá na tempu a vše je tak mysteriózně tajemné. U filmu jsem se výborně bavil, má dobrý příběh, hudbu a je zde mnoho roztomilých maličkostí a nápadů. Jinak velice oceňuji ruční práci, které musela být velice obtížná, ale tvůrci si s tím dobře poradili. Mé hodnocení 5 hvězdiček… (16.06.2009)

Od lidí s obyčejným jménem se nedají čekat mimořádné věci. Z toho plyne, že velká část historických osobností vlastně neexistovala, protože jejich jména byla vcelku banální, ať už Adolf, Josif, či nějaký ten Josef, Leopold, Jindřich (Henry), Francois či Franz, Marie cokoliv, Elisabeth, Johann, David a tak dále. Ještě že těch Koralín je méně než v dětských příbězích zakázaných dveří (stromů, tunelů, cest), že v nich nevzniká nával, jak by se tam draly davy hlava nehlava. A poučení, které z toho věcně plyne je - lepší doma přehlížený, než někde jinde zmrzačený a zabitý. Výborný způsob, jak děti přesvědčit o nevhodnosti porušování rodičovských zákazů. (08.01.2018)

Nuda nuda , strašná nuda, vůbec mě nenapadá důvod proč to má tak vysoký hodnocení (90%), tohle půjde podle mě dolu velkou rychlostí. Zhruba první hodina příběhu je naprosto o ničem, nudil jsem se, i když sem se pokoušel bavit, hledal sem na filmu něco pozitivního, ale nic sem nenašel, ani hlavní postava mě ničim nezaujala. V podstatě se to Henry Selick snažil natočit podobným stylem jakým točí Tim Burton svoje hororový pohádky, ale vůbec se mu to nedařilo, sice abych zase nekřivdil, tak to neni úplně otřesný, ale nemá to prostě v sobě nic, čim by to vyloženě zaujalo, člověk na to jen čumí a přežívá. Zbylých třicet minut už je lepších, film trošku ožívá, atmosféra se potemní, příběh se rozjede a už to jakž takž nějak dokáže zapůsobit a zabavit, ale je to hodně málo (27.05.2009)

Pro děti, které touží prostřednictvím ponuré „gaimanovštiny" fyzicky dospět (ó, jak bláhová představa, ale přejme jim to) a přepsat dětskou narcistní fantasii kulturní pamětí (ve filmu nevidí sami sebe, ale Alenku), a pro dospělé, kteří mentálně a sexuálně ještě nedospěli a dosud sní o tajných dveřích (aniž chápou, že ony „dveře" označují ženskou vagínu; vstupní králičí nora pak mužský pyj zevnitř). Historka z natáčení, podle níž se alternativní svět Selicka začal postupně zabydlovat skutečnými zvířaty a hmyzem, je tak jen anekdotou, nikoliv opakováním legendy o řeckém malíři Zeuxidovi, na jehož namalované hrozny se slétali skuteční ptáci. (05.06.2009)

Coraline je, ač se to tak prvních pár minut nejevilo, mým asi nejslinějším pohádkovým zážitkem za posledních pár let. Po všedně působícím úvodu začíná režisér po kapkách přidávat vzorky své fanatzie. Kapání nabývá na intenzitě a druhá polovina filmu je už fantastická jízda. Srovnávat s Burtonem? Nevím, Selick je jiný. Možná to není vizuální génius, ale zase dokáže své postavy vsadit do silného, krásného a místy až hororového příběhu. Dokáže více zaujmout emocemi příběhu, než "jen" vizuálními orgiemi. Je dobře, že stále existují nadšenci, kteří se nenechali zlákat digitálními technologiemi. Klasické loutky totiž budou vždy krásnější. (29.03.2010)