Doktor z vejminku

Po dlouholeté úspěšné kariéře ve svíjení a plazení přichází pan advokát Kecal na zaostalý venkov, aby v chlívku na panství rodiny své dcery užil zaslouženého odpočinku. Ale protože my venkovský vidláci sme v těch socijálních otázkách naprostý kopyta a jen se mezi osivem a dojením žalujeme u soudu nebo si rozbíjíme držky, pan chytrej z Prahe nám musí ukázat, co je správně. S hubou plnou paragrafů rejpá do kdejaký cizí záležitosti, kam vítr tam plášť, a pak dělá, že on nic. Zkrátka čest právnické profese. Dceřina rodinka slouží jako jeho soukromá mafie a síť informátorů, dojde na manipulace i obchod s lidmi, zaměstnanci družstva (hraničící s kuplířstvím). Samozřejmě, že jako správný kmotr si svými službami všechny zavazuje zcela nezištně a odměny nebere. Jedinou vyjímkou jsou, v souladu s jeho lasicovitou povahou, čerstvá vejce. (16.01.2014)

Pohodový seriál o advokátovi na penzi, který se chce věnovat hlavně vnukům (z nichž ten mladší občas utrousí pěknou pragmatickou hlášku), ale jeho zvědavost ho občas přivede i zpět k jeho profesi. Seriál trpí nevyrovnaností, takže je občas dost znát, že jde o příběhy, které se Jaroslavu Dietlovi nechtělo dotahovat k dokonalosti, ale dialogy a hlavně výborný Martin Růžek dokážou i slabší díl zachránit. Ze záporáků se mi líbila Dáša Veškrnová, Jiří Krampol a Ladislav Potměšil. (07.06.2021)

Tenhle seriál působí dojmem, jako kdyby měl mít ještě nějaké pokračování. Některé díly jsou vlastně v podstatě otevřené (Býk na žír, Půjčka), také je třeba si uvědomit, že se seriál točil v letech 1982 - 1985 (poslední díl). Skoro to vypadá, že ho pan Dietl měl ještě v plánu dopsat a už to nestihl. Je docela možné, že měla vzniknout klasická dvanáctka a v závěru se všechno vyjasnit - protože vlastně každý díl nechával nějakou linku, která mohla ve finále být nějak zakončena. Doktor z vejminku je ukázkou toho, jak lidé na vesnici sice už mají vybavené domy stejně jako tolik opovrhovaní měšťáci, ale ve vztazích jsou daleko přímější. A Martin Růžek tomu jednoznačně kraluje. (23.07.2011)

Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné. (28.11.2011)

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se s těmi advokáty v důchodu rozthl pytel: 1979 Causa králík (Miloš Kopecký), 1980 Jak napálit advokáta (Kopecký), televizní cyklus Milana Růžičky, na jehož název si bohužel nevzpomínám (překvapivě opět Kopecký) a ještě tohle nadělení s Růžkem (vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vyšlo najevo, že to předtím nabízeli Kopeckému). Právě ta kvantita škodí všem jmenovaným a tahle záležitost je, myslím i objektivně nejslabší. Ani bodrá Matuškova píseň mě nenadchla. 50 % (06.05.2003)