Umírání za dlouhého dne

Komorný vojnový film o troch červených baretoch a koľko je v ňom napätia. Vyzerá to ako hra na vojakov, ale každú chvíľu sa niečo môže zvrtnúť, a aj sa zvrtne. Aj tí "naši" sa vojnou menia na poriadne beštie a keď nám film umožnil počuť ich myšlienky, alebo telepatickú komunikáciu, tak sa moje sympatie k hrdinom veľmi rýchlo vytrácali. Nestačilo ani klasické brutálne zabíjanie zoči voči, ale prišlo aj zabíjanie mŕtvych alebo zabíjanie omylom. –––– Jsem pacifista a byl to můj granát. –––– Já už to umím! Už umím dobře zabíjet! (13.12.2016)

Už jsem tu několikrát psala, že válečné filmy nevyhledávám, ale zároveň jim nelze uniknout. Tenhle měl zvláštní kouzlo. I když název sám napovídal, že nepůjde o žádný happy end a bylo jasné, že poteče krev, nebylo to samoúčelné. Omezený prostor, kamera zaměřená na čtyří hlavní postavy, myšlenky slyšitelé všem. Přes pošmourný dne, kterému by spíš svědčila nějaká komedie můžu říct, že jsem si film užila. Mrazivé, ale užitečné. (13.12.2016)

Ze začátku to bylo pro mě kruté až šokující. Dlouho jsem o tom přemýšlel, proč ty hrůzy až do detailu? Posléze jsem pochopil, že tak silné psychodrama v extrémní formě se smyslem pro detail válečných hrůz nelze snad ani lépe natočit. Běžně v mnoha filmech je smrt většinou neosobní a působí jako vyprázdněná situace, o příčině se ani nesnažím pátrat. Přemýšlíme-li, že strach a děs nebudí smrt sama, ale její vyvolaná představa smrti vyvolává tu hrůzu v duši. Když člověk přestane být a neví o tom, nemůže pociťovat ani strach. Protože ve filmech je obvykle smrt spekulativní, tady ne. Určitě se dá říci, že o válce bylo natočeno velmi mnoho filmů a samozřejmě v nejrůznější kvalitě. Pro mě jeden z nejlepších umělecky protiválečných filmů celosvětové kinematografie, který pregnantně znázorňuje, že každá válka je zbytečná a přináší proud bolestí a moře utrpení. (24.01.2009)

Scénář mi místy připadal dost hloupý a nepropracovaný/nepravděpodobný a hrozně mě to bilo do očí ( proč toho Němce nezabili - proč se vzdával, když je potom chtěl zabít? - co to hlasování, které nakonec nemělo žádný význam - tahat s sebou Němce na nepřátelském území, kde je může prozradit - a hlavně - to neznali nějaké to heslo? Když to jsou výsadkáři, kteří operují na nepřátelském území, tak jak jinak by se měli vracet? To mi přišlo opravdu nelogické. Vnitřní monology nebyly špatné, ale geniálními bych je nenazval ani náhodou ( většinou se omezovaly jen na komentování toho, co právě postavy dělají ). Navíc jsem nějak nedokázal s postavami nějak sympatizovat. Závěr by na mě mnohem více zapůsobil, kdybych si nekladl takovéhle otázky. Takže tak 3,5 hvězdičky, ale pro jistotu se na to podívám ještě jednou. (20.11.2004)

Psychologický film z období 2. světové války, který se mi v mládí zdál lepší. Tu hutnou atmosféru jsem v něm dnes nenašel. Nejvíce mě dostalo to tahání sirek. Vždyt přece po vyhodnocení tahání, když jsem překvapen výsledkem, to s kolegy zpětně proberu - kdo jak hlasoval. Jenže Američani jsou gentlemani a tajné hlasování je pro ně svaté. A na to ten Němec vsázel. (24.03.2014)