Krasavec Beauty

Svůj životní úděl u různých majitelů sice vypráví přímo černý hřebec, ovšem s výjimkou jeho vnitřního hlasu se žádná pohádka s mluvící zvířenou nekoná. Naopak je příběh v rámci možností realistický i syrový – viz osud jeho lásky, i když jinak řeholi u zlých lidí bere hopem. Šťastné okamžiky u těch hodných včetně spokojeného konce však dojímají spolehlivě, i díky krásné hudbě Dannyho Elfmana. (11.03.2021)

Ťažko hodnotiteľný film. Je určený predovšetkým deťom, aby odlíšili zvieratá od hračiek, naučili sa rešpektovať potreby zvierat a vytvorili si k nim vzťah. Keď je hlavnou postavou filmu čierny žrebec nie je veľmi čo riešiť. Kôň je sám o sebe jedno z najušľachtilejších zvierat v našej blízkosti a keď mu údajná koruna tvorstva bezdôvodne ubližuje, nesie to so sebou silný citový náboj. Napriek tomu nedokážem dať viac ako tri hviezdičky. Dôvodom je Phar Lap, za ktorým Čierny krásavec zaostáva mnoho konských dĺžok. (22.11.2012)

Tenhle film nebyl o ničem jiném než o tom, prožít si krádné i smutné emoce. Takové emoce co si už mezi lidmi neumíme dát. Ty emoce kdy nás rozesmutní přejetý ježek na silnici, ale nehneme brvou nad mrzákem. Prostě o emocích, které už umíme dát jen zvířatům. pokud hcete znovu poznat pocit kdy chcete spasit svět tak je tnhle film pro vás.... A to nejsem koňofil! A navíc..Danny Elfman, přátelé! (14.02.2013)

Krásný film snímaný kamerou zabudovanou v bezelstném zvířecím oku, s velkou dávkou laskavého poučení a podbarvený čarokrásnou hudbou Dannyho Elfmana, která scénám dodává emocionální náboj, jakému se málokterý film vyrovná. Pakliže jsem kdysi skálopevně tvrdil, že filmy se zvířaty nemám od srdce rád, nakonec musím přiznat, že i mezi němými kamarády jsem si našel dvě srdcovky, a to koně a medvěda (http://www.csfd.cz/film/168-medved/). Jsou zkrátka filmy, které toho stihnou sdělit v jedné scéně mnohem víc, jak jiné filmy za dvě tři hodiny. A k tomu povinnému citovému ždímání - tomu se ve filmech se zvířaty neubráníte. A někdy je to potřeba, aby to naše srdce zbůhdarma nevyschlo:) (16.05.2011)

Ještě než jsem viděla film, četla jsem knihu od Anny Sewellové, což byl opravdu dechberoucí příběh. Obávala jsem se, aby ve filmu tvůrci dokázali vystihnout radost právě narozeného hříběte nebo smutek ze smrti. A povedlo se. Natočit film, kde hlavní příběh je ze strany zvířete je velmi těžké, protože my, lidé, jen stěží můžeme pochopit, co zvířata cítí a vidí, ale tady v tomto příběhu se to zdařilo. Vše je navíc tak reálně podané, že neznám nikoho, kdo by u tohoto filmu neutřel slzu. Krásné. (08.11.2011)