salahadin

Asi bych se měl stydět, ale tohle fakt není film pro mě, neměl jsem na něj chodit do kina a už nikdy nechci vidět nic z tohoto kolovrátkového universa. Režie příšerná, herecké výkony - huh?, spousta strašínkymockyftinoučkých narážek pro náctileté publikum k popukání, prostě jsem se vypravil do bijáku a zůstal sedět s otevřenou hubou, co se to odehrává přede mnou. Ale tak 1* za to, že to bylo barevný a hejbalo se to. Jinak naprostý nezájem... příště půjde sledovat ryby - přes metr tlustej led.

U tohoto filmu se cítím být člověkem. Proč? Protože oproti zvířecí říši mají lidé jedno specifikum- ptají se po smyslu života. Já dumal nad smyslem filmu. Nevydumal. Kdysi na základce jsme viděli nějaký dokument o páření pavích oček, o fotosynteze, a dokonce audio rozbor literarniho díla Jana Nerudy. Tehdy jsem to vnímal jako nebetyčnou nudu, po shlédnutí Machru je to vlastně akční nářez. A sledovat dostihy hlemýždích spřežení, to má teprve spád! Je mi líto Buscemiho, chudák, vypadá hrozně a hraje v Sandlerovce. Že on si chce na stará kolena pořídit matraci? Jinak platí všeobecný princip, že pokud nejste vtipný a neumíte vyplodit ani průměrný vtip, sáhnete k tomu nejuniverzálnějšímu, co pochopí každý lidský tvor bez ohledu na intelekt a kulturu- prdění, chlast, kojení a celkově cokoli nechutnyho vcetne čúrání do bazénu. To zabere. Navíc dobrá zpráva pro fanoušky tohoto druhu "tumoru" je, že podobných filmů může vzniknout nekonečné množství. Zvlášť, když se tyhle supervtipy pořád dokolečka opakují, asi jako v Machrech. A protože Sandál asi tušil, že točí totální kravinu, pro jistotu se svým ftípkům smějí rovnou sami herci (pouštět studiový smích publika by bylo asi lepší). Protože pro určitou část diváků je flatulující černošská señorita prostě úpeé k popukání

Radši si dejte Hamleta než Amletha. Umělecky to bude hodnotnější zážitek. Tohle je film, kde se nikdo nechová racionálně a pronáší naprostý nesmysly řízlý radobymytologii. Štve mě, že aby film působil mucho drsně, všichni se tváří přinasraně a zvukař ozdobil hlasy umělým chraplákem. Jakkoli film působí vcelku syrově a místy až "autenticky", vjezd do Valhaly působil jako z levné PC hry a osobně nejvíc jsem se zhrozil u "rodokmenů " - jestli po mně bude chtít klient podobnou vitualizaci jako bonus, pošlu ho do pr**, teda do Hollywoodu. To vymyslel někdo, kdo frčel na nějaké slušné brokolici.

1* za hudbu, jinak je to ptákovina. Dvě pitomý nány na tripu. A kolem nich ty nejblbější stereotypy chlapů (směšný manžel, nadrženej agresor v baru, zlodějíček se sixpackem, kamioňák s vibrujícím jazykem, plačící polda pochcanej strachy:). Že by dvě silné ženské hrdinky? Ale houbelec. Jeden z nejpřeceňovanějších filmů. Jo a taky je to ukrutně nuda, ale to je v součtu negativ jen detail. Jiná road movie z podobné doby, k níž skládal hudbu opět Hans Zimmer (tušíte správně:-) se mi líbila mnohem víc, ne tím, že byla v komplet mužském provedení, ale měla nějakou hloubku a silné postavy. Nemám nic proti silným ženským hrdinkám a pomrkávám očkem po Sigourney, ale tyhle dvě splašený slepice nemají NIC, žádný parametr hloubky. Thelma je prostě jen blbá a Louise taky, akorát jiným způsobem. Ale jo, pár pěkných záběrů na krajinu by se našlo. Toť vše.

Kids friendly fantasy, kde se děti chovají jako dospělí a mnozí dospělí jako děcka. Tomu odpovídá prostorný scénář, kdy se v každém díle opakují ty nejprovařenější fráze, jaké si lze jen představit. A stále dokolečka na jedno brdo něco ve smyslu "proč jsem takovej blboun a nemehlo?" "Ne nejsi, jsi hrdina světového formatu" "jsem totální kreten, kvůli mě zdechly tisíce lidi" "ne vole ty za to nemůžeš, 100 let jsi byl na tripu" etc.etc. Tak naivní dialogy neměl ani Vinnetou s Olčetrhendem. Sídžíáj občas dost bolí a svět působí jak PC hra. Na druhou stranu je to občas zábava s příjemnými postavami  (Iroh a Zuko) a postavami, které byste zabili čímkoliv, co by bylo po ruce (oba jižní eskymaci). Nejlepší epizody 02 a 07. Škoda, kdyby byl seriál občas méně infantilní a více temný a drsný, byla by to fajnovečka.

Tísnivá atmosféra, spletitý nekompromisní příběh a filmaři zase od divíků ("diváci, co se diví") očekávají, že půjdou oni naproti filmu a ne film naproti nim. Konečně jsem se aspoň částečně mohl s nějakou postavou víc sžít, což mi "Vol.1" nedopřálo, ale že bych s postavami dýchal, že by mi s nimi bylo pouštní horko, že bych na tváři cítil stejný ostrý písek hnaný vichrem, to prostě ne. Filmařina je to asi skvělá, ale co naplat, emocionálně je to opět (asi záměrně) plochý film. Na druhou stranu se naštěstí nekoná žádná soap opera a hlavní hrdina nemá problém vrazit kudlu do krku nemohoucího obyvatele vesmírných lázní. Válečné scény jsou perfektní a vizuální stránka nabízí orgie, barevně přesně tónované do celkového dekoru ponurosti a tíživosti.

Já už vím, jak to bylo!!! Inu, jednoho odporně hnusného dne, kdy venku svítilo slunce a kytky smrděly jako holky u silnice točící kabelkou, sezval výkonný producent scuka Natálie Portman, Tobyho Jonese, Jamese Franca, dalších herců a Steva Jablonského (neplést s Petrem). Dannymu McBridovi před tím ovšem nasadil roubík a takovými něžnými pouty z EroticCity ho imobilizoval na toaletě k potrubí. Nechtěl, aby všici vespolek věděli, kdo skutečně za připravovaným filmem stojí. Nálada panovala družná a nejeden pán u stolu pomrkával po zadnici paní Portmanové. Podával se džus, ovšem výkonný producent, říkejme mu třebas James, potutelně mrkal na číšníka za barem. Pozorný divák celé scenérie, což paparazzi Donaldo byl, si povšiml, že za číšníkem podivuhodně ubývá tekutiny v láhvi s továrním označením "whiskey makeing dead". Když už se ani paní Portmanová nebránila lehkému osahávání vilných kolegů z branže (rozumějte: herecké) a přestávala neustále vykřikovat #mýýtůůůů, bylo jasné už i úplnému novinářskému teleti, že s džusem není něco v pořádku a že lov vypadlých bradavek a bílých kalhotek bude úspěšný. Na závěr James zacinkal doutníkem o skleničku a šluknul si z čajové lžičky, takže málem způsobil výjezd místní AHJ (akceschopné hasičské jednotky = americká obdoba našich dobrovolných hasičů). Sdělil do všeobecného mumraje, že bude produkovat film, naprostý hit, fantasy oddechovku. Natálie vyjukla: "Jůůů, mýýtůůůů!" A zasnila se. Steve, jedinej střízlivej člověk v okruhu míle a půl čtvereční, se duchaplně a trošku podezíravě optal: "Něco jako Stardust?" James se zakuckal a začal se dusit džusem. James Franco (pro odlišení od výkonného producenta) se ihned hlásil o roli Tristana s tím rozdílem, že nechce mít ze začátku takovej debilní účes. Justin Theroux nechtěl hrát toho kung-fu dědu u zdi a Toby Jones si věřil na roli Septima s tím, že si obstará podpatky. Producent James vychrchlal poslední zbytky míchaného drinku z plic a přidušeně odvětil: "Jo, jo, myslím že jo, něco jako Stardust. Ale s jedním drobným rozdílem - bude víc srandy. Vopepříme film takovým univerzálním humorem, kterému rozumí docent i stranickej funkcionář, popelář i doktor, černoch i běloch, hinduista i bezvěrec, kosmonaut i sladkovodní korýš. Prostě to bude pecka..." zakončil vítězoslavným zvoláním, jako kdyby právě dobyl se svou soldateskou Čeljabinsk. Všichni - i ti, co byli tak vožralí, že nevnímali ani slovo - dojatě a nadšeně tleskali, někteří i ve stoje, jinak vesměs v leže či polosedě či hlavou dolů. Steve, jedinej střízlivej v celé ňůjorské čtvrti, se ovšem opět zeptal dosti nepříjemně racionálně: "A kdo napsal scénář?" James se málem utopil v doušku džusu. Zmodral a oči zalité krví vypoulil tak moc, že by mohly nosit vlastní podprsenku bez push-up efektu. Když byl odborně resuscitován budoucím představitelem rytíře s kovovou rukou, prohlásil, že pro příště jej mají raději nechat v pokoji skonat. "To nebylo dýchání z úst do úst, vole, ale regulérní hlubokej francouzák!" stěžoval si, když si utíral oslintanou bradu. "Tak kdo bude psát scénář!" připomněl se Steve (možná jsem to neřekl, to je hudební skladatel). "Joo, scénář?" dělal blbýho James a šlo mu to, "no ten napsal Danny..." zadrhnul se. To byl stěžejní bod jednání - nikdo nesměl vědět, že scénář píše největší prase holyvůdů! Zamyslel se, což mu naopak nešlo. "Danny deVito!" zvolal opět napoleonským syndromem trpící James. Všem dokola i těm nevnímajícím padaly brady k poprsím a odhalovaly vrata jejich krápníkových krás, teda krasů. "Von umí psát na klávesnici?" divil se jeden. "Von se dal psaní"? ptal se druhý. "Von ještě žije?" ptal se třetí. James váhavě kýval hlavou. Pak všem přítomným i těm, kdož hubou dleli na podlahové krytině, dal podepsat nějaká lejstra, aniž by směli číst jejich obsah (pravda, mnozí nebyli takové akce schopní) a spokojeně se odkolébal v notně podroušeném stavu na jedno newyorské WC, kde zatím Danny McBride konzumoval zbytky něžných pout. A tak vznikl Princ a pruďas. Konec skutečné pohádky, děti.

To už nemáme tvůrce, co jsou gramotní a umí napsat scénář, co není blbej jak bankovní poplatky? Nemáme už na to natočit film bez hnusného CGI? Fakt musíme točit filmy, který nebaví točit už ani Forda? Nemáme tvůrce, co si umí naaranžoval scénu tak, že akce vypadá aspoň trošku dobře? Nebo mužů ještě očekávat filmy, které mají děj? A pod tímto magickým slovem nemyslím nekončící pitome strkanice, honičky s tříkolkami, zas a znovu objevující se Nemcoury tam, kde by neměli asi být - a tak dále a tak dále. Poslední Indy je urážka trilogie. Film úplně o ničem, s unaveným odevzdánym Fordem. 3/4 filmu by šlo vystřihnout a nic by se nestalo. Gerontomovie bez špetky čehokoliv, co na původní trilogii miluju - lehkost akce, poctivá filmařina, úžasný timing, herci...

Takový Přelet nad Prokletým ostrovem, ale nikoli stíhačkou, ale líným práškovacím letadlem, pátrajícím kolem blázince po Jóžinovi. Nastolená otázka, komu jebe v makovici víc a komu míň, jestli řediteli, nebo soukromé detektivce, není relevantní. Pozorný divák v průběhu filmu zjistí, že nejvíc šplouchá na maják v tomto případě tvůrcům - v dobrém samozřejmě. Ale tentokrát mě Oriol Paulo neuchvátil. Buď moje divácké zážitky v podobě klesající tendence jeho filmů odpovídají realitě, nebo se mistr filmař jen mo(mentálně) zapomněl. Se uvidí v jeho příštím počinu, jakými Nevyzpytatelnými cestami se Oriol vydá. Já se v jeho blázinci bohužel nudil a emočně se mnou nehnulo vůbec nic. Pokud jsem si měl vybudovat vztah ať už k legálně uneseným klientům, nebo pacientům v bílém rouše, nepovedlo se. Rafinované střídání časových rovin, které nepředchází, ale k nimž se kulháme, je super. A takový taneček při "letním vínu Nancy a Leeho" s taneční kreací svůdné Barbárky, jo, to by se dalo - s jednou drobnou změnou pro příště :-) A tentokrát mohu říci, že kdo vejde skrz prosklené dveře na úplném konci filmu, jsem věděl. A zhruba i to, co řekne.... až se trochu divím, že nejhledanějším spojením na YT je: "God's Crooked Lines Ending Explained"

To je pořád coby kdyby - jakou lavinu v budoucnosti způsobí jedno zrníčko minulosti? No ještěže tohle nemusím řešit, taky bych se rval za to, abych získal zpátky své rozmnožené geny, nemuseje měnit rodokmen - a to i kdyby byla nutnost dát přednost vocasovi z banky s blbým "humorem" před sympaťáckým příslušníkem 1. oddělení. Plot-twist jsem ale zase neodhadl oproti mnoha zdejším komentérům - buď málo čtu fantasy o časoprostoru, nebo komentéři kecají :-) Dejte příště Belén lepší paruku a pár minut navíc!