Caravaggio

Jedna z těch biografií, jež má s běžnou životopiseckou praxí jen pramálo společného. Jedna z těch biografií, které fakta potlačují v prospěch autorské vize. Jedna z těch biografií, v niž by se postihovaný, v tomto konkrétním případě Michelangelo Merisi, řečený Caravaggio, zřejmě zahlédl jen horko těžko. Co říkáte? Že na tom není nic špatného, že je to plně legitimní? Pravdu díte, není na tom nic špatného a je to plně legitimní. Však jsem doposud pouze konstatoval, nic proti ničemu. Znalý Jarmanova o něco mladšího opusu, "životopisu" rakouského génia Wittgensteina, byl jsem si vědom toho, že chtít poznat, jak skutečně žil a jak skutečně tvořil "vynálezce světla kinematografie", měl bych se porozhlédnout někde jinde, třebas tady, nebo tady (třídílný seriál). Kde tedy hledat problém (který nejspíš někde je... když hodnotím, jak hodnotím), když jsem dostal přesně to, nač jsem byl připraven? Nakonec přeci jen v míjení! Když nad tímhle filmem zpětně přemýšlím, tisíckrát se mně můžu líbit, kterak Jarman porušuje normy "slušných curriculum vitae" a tisíckrát se mně může líbit, kterak jednoho z nejznámějších malířů 17. století vyvlastňuje a přetváří k obrazu svému, v závěru své reflexe však jen zklamaně zavyji nad tím, že z toho všeho nic moc nezbylo, že obrazy a pocity, jež tento film nabízí, z mé hlavy a mého srdce zmizely, stejně tak jako se vypařuje pára z vroucího hrnce, zkrátka že ve mně tenhle film kromě rukopisu téměř vůbec nic nezanechal. 55% (05.07.2017)

Á, opět otevírám své oblíbené životopisné okénko. Biografické filmy. Už mám na ně zřejmě spadeno a můj přístup k nim se odvíjí od toho, jestli takový film spadá do naprosto standardizované legendární kategorie "nudný biografický film", nebo tuto šablonku v nějakém ohledu svou originalitou pojetí překračuje. Vůči první možnosti chovám škodolibé "já to věděla", vůči té druhé bezmezný obdiv. O téhle teorii jsem se už ale pokoušela psát jinde, tak s tím teď nebudu tolik zdržovat (např. Ray) :) A teď o co mi jde. Chci říct, že pro film jako je Caravaggio je nějaká obyčejná jednoduhá nálepka "biografický film" skoro jak urážka. Caravaggio je umělecké dílo. Je to obraz. Derek Jarman je další z tvůrců, co na to kápli. (02.02.2012)

Podivuhodnost hodná pozornosti. Terry hrající Caravaggia se celý film tváří jako šílenec, Bean zase jako největší smilník pod sluncem... Tilda skvěle doplňuje a po rozpuštění vlasů si uvědomíme, že to není ošklivý kluk, ale vcelku pohledná žena. Tenhle film vcelku vystihuje slovo dekadence - kde jinde se římský občan hrabe v motorce, nebo papežský notář počítá na kalkulačce? Film je přepečlivě nasnímán a nasvícen, evokuje tak nemálo Caravaggiových obrazů, potěší však i narážky na další díla evropského malířství (třeba Zavražděný Marat od Davida - převtipná scéna). Zkrátka působivý snímek! HUDBA: Simon Fisher-Turner podivuhodná, klavírní, pak houslová a expresivní, jazzík na zvrhlém bále kardinála. (12.03.2009)

Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. (18.08.2008)

Netradične poňatí film, ktorý sa stáva obrazom a následne aj obrazmi. Divadelné herectvo, napchané do interiérov, scéna ktorá si pohráva z mizanscénov, kompozíciou a svetlom. Film nie je jednoduchý. Hlavne preto, lebo nie je robený chronologicky a snaží sa v komplexnosti obsiahnúť nie len Caravaggiou postoj k životu, život samotný, ale aj jeho diela, tvorbu a čo ho ovplyvnilo. Je úctihodé vytvoriť hodinu a pol dlhý film, ktorý by pôsobil tak komplexne, bez epickej scény, alebo historických reálií. Dokonca sa sem dostane aj pár súčasných prvkov - napríklad auto. Veľmi zvláštny film, ktorý sa síce nedá na prvý krát uchopiť, ale rozhodne stojí za pozretie. (16.03.2011)