Nikdy neříkej nikdy

Ležím v posteli s covidem a koukám na vánořní romanťárny. Je to zcela specifická situace, která nepochybně ovlivňuje můj úsudek, takže se mi líbí téměř cokoli a rovněž u čehokoli, co zavání láskou, dobrem a štěstím jsem naměkko. A je-li to navíc zabaleno v atmosféře Vánoc, slzím, dojímám se a u toho se zdatně dusím, protože se vždycky rozkašlu. :-D Ale tohle bylo opravdu fajn, Tomáše Maštalíra zbožňuju a celé to bylo příjemné pokoukání. (16.12.2023)

NIKDY Abych učinil zadost hygienické potřebě ospravedlnit se: Byl jsem na tom pracovně. Je zvláštní, jak málo mají konzumní rodinné filmy společného se skutečným rodinným životem. Ještě zajímavější je, že v tom, jak tyto produkty rodinný život inscenují, by asi nikdo žít doopravdy nechtěl. V plastickém simulakru srdečných altruistických bytostí, neživotných promluv, bizarně papundeklových situacích a motivů by to ani nešlo. Nikdy neříkej nikdy je mírou odtrženosti produkt vlastně docela pozoruhodný a jakýmsi zvrhlým způsobem pobavil. První hvězdička právě za ten sotva postřehnutelný, sofistikovaně surrealistický podtón, druhá za klenuté herecké přednosti Terezy Kostkové. Jsi zhulená?! (04.10.2023)

Taky bych si mohla pomachrovat a sprdnout tady sci-fi, akčňáky,  Dunu, Startrek, Avatara nebo  jiné pro mně zbytečné seriály,  které  mně nebaví a nezajímají, a nechci je vidět, jednu hvězdu nebo "odpad!"  a přídat pár intelektuálních keců... a vy kluci běžte ven nebo do posilovny a nechte své babičky nebo jiné osoby ať se dívají na filmy které se líbí jim. (08.03.2024)

Poměrně vkusný a bylo by to ještě vkusnější, kdyby to nemělo tak vražednou stopáž. S každou další vteřinou rostlo riziko, že někdo zavalí nějakou totální chujovinu, která to kompletně položí na lopatky. Tu jsem nezaregistroval, takže mi to nejvíc kazily Maštalírovy vlasy. Dřevorubec, kterej střídá přelivy častěji než ponožky, ve mně moc sympatií nevzbuznuje. Jinak to ale Braňo Mišík zvládnul se ctí- ten chlapec má dar. Jeho seriál Hnízdo jsem doslova zhltnul, jak se mi to líbilo. Tohle takovou sílu zdaleka nemělo, ale v rámci žánru “banality a hovadiny” furt hodně dobrý. (24.11.2023)

Pustili jsme si to s rodinou, takže jsem to musela vidět celé až do konce a s naprosto čistým svědomím mohu prohlásit, že to byly další promarněné minuty lidského života. Bylo to, jako koukat na film, který jste viděli už tisíckrát, protože jste dokázali s jistotou říci, co se v příštím záběru stane. A herecké výkony byly tak uvěřitelné, jako kdyby už herci sami věděli, jaká tragédie to bude a styděli se za to, že jsou na kameře vůbec vidět. (02.06.2024)