Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (série)
How They Met at Kolin
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(více)Recenze (165)
Seriál jsem už dlouho neviděla, ale patří k tomu málu, co ve mne nechalo z dětství silný dojem a citovou stopu. Na jedné straně jsem ho samotřejmě milovala, na druhé straně jsem strašně trpěla za Malého mevěda, kterého jeho větší kamarád vždycky pořádně trápil. Doufám, že se v nějakém dosud nenatočeném díle stal Malý medvěd asertivním a řekl Velkému medvědovi: Ne, teď bude po mém. ()
Různé vizuální vychytávky, jako například jsou proměny hlavních hrdinů v prakticky cokoliv, stejně jako dabing Rudolfa Deyla a pár slovních vtípků jsou skutečně úchvatné, nicméně v polovině filmu mě začalo dění na plátně připadat stereotypní a vlastně i bez větší výpovědní hodnoty - ani se vlastně není čemu divit, že mě už v mládí medvídci moc nezaujali. ()
A to už jsem si myslel, že tenhle výborný večerníček zde není, protože jsem ho pořád hledal pod názvem Pojďte pane, budeme si hrát. Kdo by neznal tuto legendární větu. Zařadil bych ji do hlášek století. Tito loutkoví medvědi byli kouzelní a nechápu, proč se v dnešní době už nevysílají. Dokázali se proměnit ve vše, na co si jen vzpomněli. Pamatuju si na velmi dobrý dabing. Na každý díl jsem se jako malý klučina velmi těšil a dnes mě ukápne nejedna slzička při vzpomínce, že dětství je nenávratně pryč. ()
Ve svých 22letech jsem se známým dobrovolně nabídl, že jim pohlídám jejich neskutečnýho fracka, jen proto že měli doma tuhle geniální záležitost a odmítali mi ji pujčit. A stálo to za to, dva plyšoví medvědi, proti kterým jsou transformers hadr, jeden malej, pitomoučkej a dobrosrdečnej, druhej větší, vypečenej hajzlík, kteří se neustále oslovují "pane". Výborný humor a perfektní animace kterou skvěle doplňuje hudba a naprosto geniální dabing. Copak jde tohle nemilovat? ()
Vy jste ale vypečenej sprosťák, pane paascho. Že oni vám v dětství brali hračky, viďte..? Jedni se rozplývají nad kultovností a genialitou, druzí mají sto chutí vzít provaz a jít se pověsit na půdu. Mě to až na protivný hlas vypravěče nechává zcela chladným - asi to bude tím, že už jsem dost daleko vod Kolína. Zlatý Krteček.. ()
Galerie (2)
Photo © Anifilm 2013
Reklama