Den poté

Pôvodom nemecký režisér Roland Emmerich točí v Hollywoode jedny z najpopulárnejších, popcornových, proamericky orientovaných filmov. Od špičkových producentov má dostatok dolárov na to, že už mohol natočiť také úspešné kinohity ako boli "Deň nezávislosti", "Hviezdna brána", "Patriot" alebo "Godzilla". Vo filme "Deň po tom" svojim technicky, vizuálne perfekcionalistickým, megalomanským spôsobom spracoval globálnu katastroficko-ekologickú tému náhleho ochladenia Zeme. Na ľudstvo to má apokalyptický vplyv. Zmeny morských prúdov, podnebia, extrémne mrazy... príchod doby ľadovej. Popcorn od pána Emmericha mi začína chutiť. **** (28.03.2010)

Podle mě nejhorší film od Rolanda Emmericha. Dennise Quaida mám rád od dětství, ale tenhle film pro mě nezachrání. Některé logické kopance (přeskakování trhliny v ledu, útěk před vodou do knihovny, útěk před mrazem...), patetismus povznesený na strašlivou míru a děj, kterej je sotva jen rozvinutím základní zápletky ho totiž srážejí na hranici únosnosti. S o dvacet jedna let starším snímkem stejného jména to má stejné opravdu bohužel jen to jméno. (odkaz zde). Ten starší je skvělý film o jaderné válce. Tohle bohužel jen dojičem peněz a slz. Určitě film, bez kterýho bych se obešel, i když některé scény vypadají hezky (s miliony dolarů na triky aby ne!), nemá to pro mě smysl. Ale jako obvykle se film zaplatil (a tentokrát dokonce několikrát). (17.02.2006)

Můj milovaný Roland "Americ" Emmerich je zpátky a musím uznat, že mě trochu zklamal. Den poté bohužel není tak krásně pitomý jako Godzilla či Den nezávisloti, ba nemá ani toho pravého ducha kapitalistického realismu; je to jen průměrný výrobek z továrny na katastrofické filmy. Slušně našlápnutou první polovinu filmu drží skvělé triky a dynamický střih, ve druhé se ale pan režisér dostává plně ke slovu a opět dokazuje, že když má točit s herci bez opory digitálních technologií, je "tříčtvrteční". Hlavní tváře jsou nevýrazné, dialogy připitomělé (viz ten o Nietzschem, který má asi naznačit, kolik ví vzdělanější americký divák o legendě světové filozofie), patos se tentokrát snaží vyhnout nacionální notě – kupodivu poměrně úspěšně – ale stále má dar nechtěně pobavit (Kdo je to? – MŮJ TÁTA :o))). Technicky to šlape slušně, hezky se na to kouká, ale dojem zabíjí rozvláčná a značně nezáživná druhá polovinu filmu. Stačilo přidat trochu nadsázky a slevit z okatého ekologického moralizování... a Den poté mohl být dokonce lehce nadprůměrným cukrátkem pro oko. Takhle je to pěkně vyhlížející a veskrze průměrné nic s VELKÝMI efekty. (02.06.2004)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)

Filmy s katastrofickou tématikou mám velmi v oblibě, zvláště pokud jde o konec planety, z důsledků přírodních, vesmírných či mimozemských. Zde to bylo především zamrznutí. Hlavní dějová linie je poměrně ohraná, otec Dennis Quaid musí projít těžkými překážkami a zachránit svého syna v podání Jakea Gyllenhaala, který se nachází na poněkud nepřístupném místě. Záchranou pro tento film je fantastická vizuální stránka, našlapaný děj a vcelku reálně hrozící téma. Spousta scén je nadmíru povedených, ale ani toto vše nedokáže zakrýt spoustu žánrových, typicky hollywoodských klišé. Takže shrnuto, hodnotím jako lehký nadprůměr. (08.05.2006)