Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (7 518)

plakát

Země lidí - Moře a oceány - dolů do hlubin (2011) (epizoda) 

Odvaha pod vodní hladinou musí být pro člověka stále větší. Příběhy lidí, kteří jsou s pevninou minimálně spjatí. Sledujeme počínání přivolávače žraloků či mnohahodinový boj s vorvaňem, který představuje pro obyvatele vesnice nasycení na několik měsíců. Hurikány a tajfuny jsou stále se opakující připomínkou gigantických sil, kterými oceán vládne. A je třeba mít k nim respekt i úctu, ta ovšem lidem (nikoliv obyvatelům pobřeží) schází. Stále menší úlovky způsobují stále větší riziko – moderní způsoby rybolovu můžou způsobit, že do půl století nebudou v mořích a oceánech takřka žádné ryby. Další očekávanou katastrofou je vzestup hladiny moří, brzy bude souš ještě více ovlivňována oceány.

plakát

MasterChef Česko - Série 7 (2023) (série) 

Je fajn, že v současném pojetí ubylo přehrávání i ponižování amatérských soutěžících a přibyla přirozenost. A je stejně fajn, že za senzacemi honící se Nova našla překvapivě solidní balanc mezi originálem a potřebami domácího prostředí. Ale prostě se to už zajídá... Naposledy svérázný Martin, tentokrát charismatický sympaťák Honza. Zaujal v průběhu, držel si standard, byl inteligentní, a je samozřejmě otázkou, zda si půjde vlastní cestou (někdejší náctiletá vítězka Kristína, která se v zahraničních michelinských podnicích nebála „podřadných“ prací a postupně stoupala pozicemi vzhůru) nebo bude dělat komerční televizi panďuláka. Chtělo by to každopádně nějaké ozvláštnění (přirozené, svěží, žádné cucání z prstu).

plakát

Filmařské legendy - Nora Ephronová (2022) (epizoda) 

Rozšířila obzory romantické komedie o výrazné postavy a ironické dialogy, ale furt zůstala na poli romantiky a tradice. Dokázala být sentimentální, kousavá i cynická. Bez ní by měly fanynky Meg Ryan nebo Meryl Streep výrazně smutnější život. Než se začala otírat o film, živila se jako novinářka a spisovatelka. Rebelka, rozhodně zajímavá, silná, svá... Podílela se na jedné z verzí scénáře pro drama Všichni prezidentovi muži, kterou ovšem režisér Pakula nakonec nepoužil. Vešla ale ve známost vlivných lidí, nakonec napsala pro Mikea Nicholse Silkwoodovou. Následovala Hořkost a poté vrcholné dílo scenáristky Ephron: Když Harry potkal Sally, které zase režíroval Rob Reiner. A pak už to jelo. Režijní debut a po něm kultovní romance Samotář v Seattlu, po které šla celá jedna generace divaček do kolen. U dalších projektů vesměs rovnou psala a režírovala, u Lásky přes internet vyčarovala moderní pohádku s osvědčenou dvojicí ze Samotáře. Další kousky průměrnější, tvůrcům epizody to ale nevadí, melou, chválí, obdivují, i když kvalita jejích scénářů šla prostě dolů. Navíc prý byla dost kritická a ke druhým slušně tvrdá – také to pánové (tradičně) nekomentují.

plakát

Volha (2023) (seriál) 

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa „voe“ Pekárek nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. (Zatím) se ukazuje jako neškodný mluvka, který za celý život přečetl akorát Klapzubovu jedenáctku, který občas stojí za nějakou tou šmelinou a který dámám nabízí nachcanou klouzačku. Právě nastoupil coby šofér do Československé televize a věří, že jednou bude vozit i toho Goťáka. Každopádně StB mu nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Pochvala i pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Místy uskákané, jindy umělé, občas variující situace z minula. Škoda i některých málo prokreslených vedlejších postav, dámy jsou tu často za ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy. Ale celkově dobré. Ještěže ty dvě barevné televize ukecanému prospěchářovi a křupanovi zůstaly…

plakát

Cizinci: Kapitola 1 (2024) 

Miluju podivíny ze zapadákovů, miluju znepokojivou atmosféru, kterak se prázdně či nepřátelsky otáčejí za „vetřelci“ z velkoměsta. Už jsme si to „prožili“ v roce 2008. Mladý pár, odlehlé místo a trojice nejprve drzých, posléze po krvi prahnoucích vrahů. Anonymita a naprostá absence jakékoli zjevné motivace. Bylo to mrazivé, bylo to děsivé. A samozřejmě znepokojující, protože pronikání do domu nebylo o prokopnutí dveří, ale o pomalém psychickém deptání. Dvojka přinesla prakticky to samé. I s tím negativním: nelogickými kroky a rozhodnutími. Renny Harlin, který v 90. letech platil za výborného akčního specialistu a který pak zřejmě prodělal nepříjemný úraz hlavy, nic nového nevymýšlel. Dnes průměrný řemeslník má nicméně s horory solidní zkušenosti. Zamilovaný páreček musí nejprve párkrát něco pořešit s nerudnými vidláky, aby se pak v domě uprostřed lesů oddával odpočinku a romantice. Samozřejmě do prvního zabouchání na dveře... První desítky minut jsou fajn. Ač víme, že z nevinných obětí se nestanou lovci, má to napětí i několik solidních nápadů. Jenže pak Madelaine Petsch vleze do sprchy (a trestuhodně nic neukáže), přijde pár nemotorných momentů a hloupých rozhodnutí, a to i v době, kdy má páreček k dispozici nabitou brokovnici. S mdlou naháněnou po lesích pak opadne i napětí, samotné finále žádné hody nepřinese. Se třemi hvězdy ale nemám problém. Uvidíme, co příště, maskovaní násilníci se totiž vrátí velmi brzy.

plakát

Ohnivá eskadra (1990) 

„Navíc jestli jsme chtěli, abys vypadal jako debil, tak tohle bude fungovat!“ Stlačit ego pilota a naučit ho létat s nejdokonalejšími bojovými vrtulníky. I vznětlivý Maverick přišel do školy pro elitní vojenské piloty, taky to byl frajírek a taky projektu americká armáda vyslovila svou podporu a poskytla nejmodernější stroje a nejlepší piloty. Přesto Top Gun víc stavěl na postavách, ke kterým jsme měli jednoduše blíž, Nicolas Cage se navíc zdaleka nedostane tolik pod kůži jako tehdy Tom Cruise. A neznámý (a hlavně nezajímavý) David Green navíc nesahá Tonymu Scottovi ani po kolena. Scénář průměrný a schematický, akce je málo, a když to přeženu, tak spočívá v detailu na obličej pilota, detailu na vrtulník, explozí oslněném obličeji pilota. Ta závěrečná je navíc poměrně nepřehledná. Samozřejmě záleží, jakou optikou se na to člověk dívá. Zda pohledem počátku 90. let, tak si to tři hubené hvězdy zaslouží, jinak je to sotva na dvě.

plakát

Club Zero (2023) 

Roky jsme poslouchali, že hodně vajec škodí, že nám mrkev zlepší zrak, že mražená zelenina nemá žádné vitaminy, přitom jde tak trochu o mýty, pak se na nás zase valilo, jak je všechno BIO či e-friendly nejzdravější, jak je maso plné růstových hormonů anebo že po cukru se jen tloustne a ucpávají cévy. To Mia Wasikowska na to jde na jedné elitní soukromé škole trochu jinak. Začíná to radami, jak je třeba jídlo dlouho a pomalu žvýkat či se vyvarovat stravovacím automatům, přičemž u studentů přicházejí psychické i fyzické změny k lepšímu, takže proč nešlápnout do extrému? Papat přece ve skutečnosti nepotřebujeme… Je totiž třeba plivnout do tváře nadnárodním potravinářským řetězcům a zachránit planetu. Vliv učitelky sílí, propasti v nefunkčních rodinách studentů, kde se s nějakou mateřskou nebo otcovskou odpovědností zrovna moc nepracuje, zrovna tak. A výsledek dává dost prostoru k vlastnímu zamyšlení. Artové, pomalé, znepokojivé, repetitivní a odtažité pojetí ale přece jenom ubírá na celkové uvěřitelnosti příběhu. Výsledek mohl (a měl) být vyzrálejší a stálejší.

plakát

Hvězdy stříbrného plátna - George Clooney (2023) (epizoda) 

Coby Doug Ross v Pohotovosti z nemocničního prostředí válel a následně jako nemnoho kolegů zvládl vydařený přechod z televize na velké plátno. Začal coby Tarantinův brácha v Od soumraku do úsvitu, střihl si romanci Báječný den a solidní akční thriller Peacemaker (který ovšem tvůrci epizody ignorují). Platilo, že se uměl sladit s výraznými hereckými partnerkami. Kritizovaný Batman mu vaz nesrazil, naopak potkal Stevena Soderbergha (který je proslulý střídáním výborných a velmi průměrných filmů) a už to jelo. Hrál v šesti jeho filmech, navíc spolu založili produkční společnost Section Eight Productions, sám si zároveň získal respekt mezi režiséry. Zatímco spousta herců zkusila přeběhnout na druhou stranu a alespoň jednou si vyzkoušet režii, Clooney se v téhle disciplíně nechtěl jen rozkoukávat. Milujte svého zabijáka ukázalo, že tenhle sympaťák má velký talent a Dobrou noc a hodně štěstí to jen potvrdilo. Výrazný pak byl několikrát i u bratrů Coenů, jeho zajímavý tvůrčí styl se nicméně minimálně v poslední dekádě krapet vytratil, což pánové publicisté/filmoví kritici (tradičně) jaksi vynechávají.

plakát

Vrah naoko (2023) 

Nezávislý filmař Richard Linklater byl roky originální jistotou, ostatně jeho dokonalá setkávací trilogie Před... je konverzační romantickou vlnou tsunami par excellence. Je ale pravda, že jsem jeho práci poslední dekádu od oceňovaného Chlapectví vlastně vůbec nezaznamenal. Jeho novinka ale za pozornost stojí. Někdo coby vedlejšák doplňuje zboží v obchodě, jiný cvaká lístky v kině, profesor psychologie Glen Powell si ovšem přivydělává tím, že pomáhá policii lapit potenciální zločince, no, spíš prostě ty, kteří vyhledávají nějakého nájemného vraha, který by je zbavil partnera nebo klidně vlastní mámy. A tím údajným killerem je právě on. Jinak ale samotář, plachý, lehce neohrabaný. S úspěchy v utajení ale roste sebevědomí, setkává se s okatou brunetkou a poruší kvůli ní všechna pravidla. Upřímně mě první desítky minut prakticky nebraly. Napětí přichází až právě se smyslnou Adriou Arjonou, mnohé se začne komplikovat a konečně je to slušně šťavnaté. Dialogy jsou uvolněné, situace a zvraty zajímavé. Chtělo to nicméně (výrazně) víc humoru a i kvůli dějově průměrnému startu mi víc sedí tři hvězdy.

plakát

Železní bratři (2023) 

Bůh, disciplína a hranice rodičovské lásky. Tvůrci si toho nabrali hodně, některé linie tak prodávají jen se střídavými úspěchy. Ačkoliv se bratři Von Erichovi v 80. letech nesmazatelně zapsali do historie wrestlingu, není to sportovní film, nýbrž rodinné drama, které mapuje nelehké osudy jedné famílie (a to ještě bylo bratrů ve skutečnosti šest, Chrise, který ve wrestlingovém byznysu nikdy naplno neuspěl a propadl depresím, tvůrci vůbec nezmiňují). A možná rodinné poměry kolikrát bolí víc než nacvičené pády a letové chvaty... Protože fotřík… velkohubý blb, kompenzující si vlastní nesplněné ambice, který si jde tvrdě za svým a vršící se rodinné tragédie prostě bere tak, jak přicházejí. A zatímco rodina truchlí, on už má v hlavě plány, jak mrtvého bratra nahradit. Ano, asi není tajemstvím, že těch pohrom bude víc, i když za sebe jsem byl rád, že jsem o rodině Von Erichových dopředu vlastně nic nevěděl. Vládne tu docela pohoda, i když si divák brzy všimne, že city a podporu navzájem si tu projevují zejména sourozenci, protože otec má v hlavě jediné: vychovat šampiony. A celé to probublává pod povrchem a divák čeká, kdy se to dostane ven. Dostane, ale s menší okázalostí, než bych si přál. Má to sice fajn retro atmosféru a skvělé herce, ale postavy nemají prostor, jaký by si zasloužily. Vlastně ani snaživý Efron… Vztahy vnímáme, ale nevidíme do nich, chybí vzájemné působení, chybí víc společných scén mezi bratry. Prostě bych namísto objímání a poplácávání po ramenou uvítal hlubší zkoumání sourozeneckých vazeb. Řada postav (kupříkladu matka) doplácí na přílišnou zkratkovitost. O některé linie se jen otřeme. V mnoha případech bych byl důraznější, jindy bych se zase nebál emocí. Ale obecně spokojenost, to zase jo.