Režie:
Jean-Pierre MockyKamera:
Léonce-Henri BurelHudba:
Gérard CalviHrají:
Claude Rich, Henri Poirier, Michel Serrault, Paola Pitagora, Michael Lonsdale, Catherine Rich, René-Jean Chauffard, Jean-Pierre Mocky, Jean Tissier (více)Obsahy(2)
Restaurátor rukopisů využije svých profesních dovedností k vyhotovení falzifikátu, který mu dovolí se podruhé oženit, aniž by musel podstupovat svízelné rozvodové řízení. Následně se rozhodne – nikoli nezištně – pomáhat ve velkém i jiným občanům toužícím vymanit se z manželských pout. (NFA)
Recenze (37)
Jeden omšelý americký vtip říká, že udělat z katastrofy veřejně prospěšnou událost znamená zjistit, že letadlo, které se právě zřítilo, bylo plně obsazené právníky. Tahle klasická francouzská komedie si střílí jednak z advokátů, kteří parazitují na manželských konfliktech a zdlouhavém rozvodovém řízení, jednak ze samotného faktu nestability manželských svazků v moderním světě. Hlavní hrdina přišel na rychlý a účinný způsob, jak skoncovat s manželstvím a nepřidělávat si přitom starosti s byrokracií. Drobná úprava v úředních dokumentech může nesmírně usnadnit život. Slušný scénář, kvalitní obsazení a příjemně humorná nadsázka. Celkový dojem: 90 %. ()
Téměř konvenční Mocky, ale pořád dostatečně ulítlý. Vážený restaurátor se stane falzifikátorem-revolucionářem, policisté si v práci opékají městské holuby, aby snížili jejich populaci a jejich "důmyslné" pasti na polapení falzifikátora stále selhávají. Jiskření mezi Claudem Richem a Paolou Pitagorou dodává patřičný romantický lesk, křepčení Francise Blanche mi zase připomnělo nejlepší léta pana účetního Fantozziho a hlášky opět dokonale šokují "Teď máte nezákonnou manželku a zákonnou milenku". Úsměv se mi přes hihňání zase měnil v hlasitý smích a i když se mi tu raritní Menšíkův dabing příliš nelíbil, tak nelze než jít za se do plných. ()
Dnes u nás už téměř neznámá, avšak velmi kvalitní francouzská komedie. Základní zápletka je sice jednoduchá, ale nápad je rozvinut do velmi zajímavého vzorce. I vývoj některých postav je zajímavý, především té Michela Serraulta. Narozdíl od některých jiných francouzských komedií 60. let zde není nouze o opravdu vtipné scény a momenty. ()
Výměna manželek po francouzsku, čili s šarmem a nadhledem, nabízí sympatickou zábavu na jedno použití. Upřednostnila bych větší akcent na právníky, kteří přichází o své snadno vydělané peníze, místo zbytečných gagů, které se místy hodně blížily k trapnosti (plížící se policisté). Jedna hvězdička navíc za český dabing, při němž jsem se slzou v oku zavzpomínala na zašlou slávu českého dabingového umění. ()
Raritní dabing ze staré školy (s Vladimírem Menšíkem!!!!) nemá chybu a když se film snaží normálně po francouzsku bavit, tak spolehlivě baví. Ale jeho myšlenky (nad rámec komedie) o volné morálce a zastaralém fungování manželství, jdou naprosto mimo mě, ba mě dokonce uráží. AKTUALIZACE KVĚTEN 2022 PO DRUHÉM ZHLÉDNUTÍ: Když jsem tento film viděl v květnu 2019, koukal jsem se na něj hlavně jako na obyčejnou francouzskou komedii, kterou jsem chtěl vidět taky hodně kvůli (tenkrát nově dostupnému) raritnímu dabingu ze staré školy s herci jako Libíček, Kopecký a dokonce i Menšíkem (!), pro kterého šlo o jedinou dabovanou roli. Tento dabing pro mě byl opět zážitek. I pro Libičko šlo o vlastně teprve druhou a poslední dabovanou roli. I jeho brýlatý policista ani není pojmenován a má za celý film bohužel jen pár vět. U některých jiných dabérů bych řekl, že Mockyho tehdejším dvorním komediálním hercům naopak dokázaly ještě trochu pomoct (toho Reného-Jean Chauffarda jsem musel vidět už v jiných Mockyho šedesátkových filmech a nevzpomínám si, že by mi přišel nějak výrazný, ale Kopecký tady dodal jeho vrchnímu komisařovi výraznost, energii urputnost a takový ten komediální drajv.) A jak mi někdy moc nesedne výstřední Francis Blanche se svým skřehotáním, tak tady mu Čestmír Řanda fakt pomohl a udělal jeho herectví daleko snesitelnější. Blanche tady má hodně prostoru a s hlasem Řandy mě ten jeho aktivní policajt, co se sám obětuje pro případ a pak je posedlý dopadnout Matoua při činu náhodou bavil. Claude Rich zde stvořil podobnou postavu jako v Oskarovi ze stejného roku a na elegantního slizkého podvodníčka vědátorského typu (tady i velmi zapáleného pro myšlenky, aby lidé byli šťastní) se skvěle hodil a Munzar ho v dabingu dobře vystihl. Fajn je i ten nápad, že se ve filmu objevuje skutečná manželská dvojice, jak na plátně, tak za mikrofonem (Hlaváčová-Munzar.) Prostě staré české dabingy mám rád obecně, ale tenhle má ještě takové jiné zvláštní kouzlo. Možná díky tomu fakt hvězdnému obsazení, možná díky tomu, že jde společně s Velkým prádlem snad o jediný nadabovaný film provokatéra Mockyho, kterého jsem v době prvního zhlédnutí vůbec neznal a tak jsem byl třeba překvapen a uražen z těch revolučních myšlenek a zastaralosti manželství ve druhé polovině. Teď už vím, že Mocky sám sebe považuje za undergroundového režiséra, byl jsem daleko lépe připraven a v rámci šedesátek ho beru jako dalšího docela zajímavého tvůrce francouzských komedií. Když jsem tedy konečně dokopal k opáčku, trochu jsem se zase bál té druhé poloviny, ale první polovina (právě i díky dabingu) ubíhá v takovém tom příjemném poklidném pamětnickém duchu s charakteristickou atmosférou francouzských komedií, zároveň má ale dost svižné tempo děje a spád. Námět falšování matrik je opravdu dobrý a komediální vděčný, dění v 1.polovině se zapojením inspektora do hry je často mnohdy i napínavé směřem k dalšímu vývoji a vtipně připomíná (Snorlax mi to před lety úplně připomína) i Nováckou reality-show Výměna manželek. Ze začátku to je fakt milá komedie. Ve druhé polovině tomu ale trochu dojde tempo a Mocky se opět zaměří na své tehdy milované policejní nahánečky, které používal už v předchozím Nezbedném farníkovi, ale tady nejsou taková vata jako v následujícím Velkém prádlu. Setkání s úmělcem, se kterým žijou všechny přítelkyně najednou a ochotně mu na zahradě pomáhají s praci mi i napodruhé přišlo takové trapné, i když už mě asi nějak neurazilo a zároveň to předvídá všechny ty současné alternativní způsoby života jako polyamorie apod., které mě ale zatím taky nějak nezajmaly, takže tak. Určitě se tady ale kvalitou neliší tak první půlka jako druhá jako třeba v Mockyho Velkém prádlu a myslím, že si s lehkým přimhouřením očí Kopretiny tu čtvrtou hvězdu napodruhé zaslouží, hlavně za ten krásný dabing. A taky bych souhlasil s největším přeborníkem na Mockyho Willym Kufaltem (na této databází, možná ve střední Evropě), že tohle je taková ,,mainstreamovější verze Mockyho.´´ a milovníkům pamětnických komedií by určitě neměla uniknout a jsme rád, že se tak (dle zdejších komentářů) už v mnoha případech nestalo. () (méně) (více)
Galerie (21)
Photo © Les Acacias
Zajímavosti (1)
- Herce Michaela Serraulta v českém jazyce nadaboval Vladimír Menšík, který se dabingu věnoval jen velmi výjimečně. (Terva)
Reklama