Vozka smrti

Občas si říkám, že jsem k těm němým filmům příliš neshovívavý, ale když pak jednou za čas narazím na ty opravdové klenoty, nestačím se divit, čeho už v té době byli někteří filmaři schopni. Proto si tedy neodpustím a Sjöströmův slavný film spíše zkritizuji. Vánoční koleda v alkoholové verzi by byl určitě zajímavý a originální příběh, jeho zpracování je ale pro mě od samého počátku neskutečně toporné a unylé. Většina scén se odehrává ve statických celcích, maximálně polocelcích, a co hůř, téměř celou dobu vlastně jen jedna postava říká něco postavě jiné. Namísto toho, aby Sjöström emoce postav odvyprávěl obrazem (ano, ta tisíckrát opakovaná lež o tom, jak tvůrci němých filmů museli umět vyprávět obrazem a nemohli se spoléhat na dialogy), nechá diváka číst úmorné množství mezititulků a dynamiku snímku tak ještě více degraduje. Je to škoda, protože atmosféra i příběh by ve svižnějším a živějším podání jistě fungovaly i dnes. Takhle je pro mě tenhle legendární němý film spíše nudným zklamáním. 4/10 (27.11.2018)

Kdyby na konci došlo k vraždě dětí a sebevraždě paní Holmové a kdyby je pak musel David Holm jako vozka odvážet (včetně sestry Edit), čili kdyby ten film měl ten nejtragičtější možný závěr - tak by to byl možná nejlepší němý film vůbec (minimálně v evropském prostoru). Takhle je film o poznání méně působivý a nerezonuje tak silně, nicméně pořád jde o unikátní podívanou. Plus pro mě bruálně odzbrojující oblouk napříč mým osobním filmovým spektrem, když jsem si později uvědomil, že tu hlavní roli hrál Victor Sjöström z Lesních jahod. (07.08.2017)

Je až úchvatné, ako zo všednej (ale stále silnej) myšlienky dokázali tvorcovia vytvoriť takýto (prekvapivo nedocenený a pomerne neznámy) klenot, ktorý poučí každého z nás. Okrem veľmi temnej atmosféry, silného a pekného príbehu, dvoj-expozície či hlbším retrospektívnym rozprávaním príbehu, z toho robí veľmi poučnú a pravdivú skutočnosť aj to, ako dokáže alkohol skaziť hlavu človeka a pomaly ničiť život aj ďalším ľuďom jeho v blízkosti. Toto by som nazval kultom. (16.03.2018)

Fantasy linka je pure awesomeness a posadila ma na prdel, tá sociálna (aj keď emočne funkčná) už menej. Točiť v nemej ére, drámy stojace na dialógoch podľa mňa nie je najlepší nápad. A keď už, tak ich poriešiť ako Dreyer v Johanke. Ale to je iba malá vada na kráse a môj čisto osobný problém. Potom však príde totálne WTF finále a celú snahu potápa. Nezmyselné konce zjavne nie sú výmyslom hollywoodskych producentov. Predobraz najslávnejšej scény zo Shiningu však veľmi potešil. 8/10 (01.08.2017)

Letos má LFŠ šťastnou ruku na muzikanty k němotám – B4 sice nebyli tak kongeniální jako den předtím Tomáš Palucha u Häxan(u), ale ani si z toho nedělali koncert s doprovodnými obrázky, jak se zhusta stává. — K samotnému filmu těžko dodat něco, co už by nebylo stokrát řečeno; úplně stoprocentní osobní zásah to pro mě nebyl, ale musím říct, že ta „naivně mravoučná“ rovina se mě dotkla víc, než jsem čekal a než by bylo třeba před deseti lety možné, a že to je po tolika stránkách (mnohočetná flashbacková a přesto dokonale čitelná struktura, herectví, svícení, dvojexpozice a vůbec vizuálno – v restaurované kopii na velkém plátně pastva pro oči) (nejen) na svou dobu tak dotažené, že tomu ten plný počet nejde nedat. (01.08.2017)