Po čem muži touží 2

Další přírůstek mezi české mainstreamové komediální paskvily, který uráží muže i ženy a inteligenci obecně. Nic než sexistická přehlídka zhoubných stereotypů, které jsou namísto vyvracení stvrzovány a normalizovány a jsou ještě obludnější než v případě předchozího dílu. Jiří Langmajer coby žena v mužském těle předvádí extrémně přepálenou karikaturu zženštilosti (což je v rozporu s tím, jak se hlavní hrdinka chová v úvodu, když ještě má ženské tělo), na sportovní trénink chodí v růžových legínách, v restauraci si objednává "citronovou vodičku" a poprvé poznává, jaké to je dostat míčem do varlat. Opravdovým mužem se nicméně stane, až když se s lahváčem svalí na gauč k fotbalu a začne prdět. Uf, uf. Hlavně je to ale komedie, která pod záštitou žánrové nadsázky podsouvá ženám, že věci jako zanedbávání hygieny nebo nutná potřeba plivat do dálky (ale třeba i nevěra, žárlivost nebo šovinismus) patří mezi mužské přirozenosti, které by měly být ženami omlouvány a tolerovány. Ženy jsou přitom prezentovány jako strůjkyně všech mužských problémů a neduhů, včetně toho prdění, protože když pečou mužům buchty, tak do nich dávají příliš mnoho droždí. Jediné výraznější ženské postavy ve filmu přitom tvoří nekompetentní terapeutka, která nesnáší muže a své pohrdání vštěpuje všem svým klientkám, její kamarádka, která jí jako recept na spokojený vztah bez zaváhání doporučí najít si milence, a hospodská výčepní, jejímž údělem je aktivně se nabízet výrazně starším fotbalovým štamgastům a přehlížet přitom jejich obtěžující kecy. Muži jsou zas vykresleni nejčastěji jako smrdutí pivní primitivové, kteří trpí nejvíce tím, že po nich jejich manželky/partnerky stále něco chtějí a oni nikdy nemůžou přesně vědět co, protože ženská mysl je pro muže zkrátka příliš složitá, než aby jí mohli porozumět. Zakoupení kytky je pak univerzální omluvou pro všechno a řešením všech vztahových krizí, stejně jako občasná večeře při svíčkách, která je zároveň téměř zaručeným příslibem vášnivé noci. Navíc je to líné, odbyté, nenápadité a zoufale nekonzistentní a nedomyšlené. Zakončené je to brutálně uspěchaným závěrem, v němž se happy end dostaví zničehonic lusknutím prstu. Rudolf Havlík se sice navzdory všemu jeví jako schopný a inteligentní filmař, nicméně tohle zapotřebí opravdu neměl. Nechoďte na to, jinak vznikne trojka. (21.04.2022)

Jednička mě jaksi minula a na tento díl mě přesvědčila moje ženuška. Očekávání jsem měl minimální, nejsem takový fanda českých novodobých komedií. Ale tohle bylo pro mě fakt osvěžující a velkou část filmu protlemený zážitek, který si užíval celý kinosál. A že je to primitivní a že to vytahuje všechny manželské stereotypy? Vůbec mi to nevadilo, super oddechovka v této spíše smutné době. (07.05.2022)

U prvního filmu jsem se k vlastnímu překvapení dost dobře bavil; o to větší obavy jsem měl z jeho pokračování. A ukázalo se, že jsem se obával oprávněně. Veškerá inovace spočívala v tom, že nebyl napravován šovinista ale feministka. No, a to bylo celé. Tím byly vyčerpány všechny čerstvé nápady a dál už jelo všechno ve vyjetých stopách, což byla docela pruda. Tvůrci si ale alespoň vytvořili dostatek prostoru pro zviditelnění svých chlebodárců, a to je podstatné, protože hlavním úkolem současné české filmové tvorby není bavit diváka, nýbrž zajistit dostatečně viditelný product placement. Já tedy nezpochybňuji důležitost financí ve světě filmu, jen si myslím, že by jednotlivé snímky neměly fungovat jen jako jakési bilboardy, ale měly by hlavně bavit diváka, přičemž by se mělo myslet i na lidi, které neoslovují novácké a primácké seriály. Tento snímek jsem chtěl původně zodpadovat, protože mé zklamání bylo značné, ale přestože mě už vytáčí všudypřítomnost Jiřího Langmajera, tady jsem musel jeho dokonale nastudované pohyby ocenit jednou pěticípou. / Poučení: S přáními opatrně. Pamatuj na Opičí pracku. (03.10.2022)

"Chlap sedí, mlčí, čumí." Tak nevím, možná proto, že jsem muž a tak nějak se s touhle otočenou verzí umím srovnat o trochu lépe, mi to přišlo zajímavější, než jednička. I lépe obsazené. Vlastně mě i zaujalo, že se tvůrci k tématu vrátili a pojali to teď obráceně.  Po dlouhé době mě Langoš zase bavil. A Maryško zabíjel. (01.09.2024)

Mělo to zábavné momenty a komediálnost šla Langmajerovi přímo na ruku. Sice to někdy dost přeháněl a pak už se jen opakovalo dokola to, že se chová jak ženská, ale na štěstí to zachraňovaly různé veselé situace. Co bylo původně vtipné, časem přeroste v docela trapné pitvoření a mám z toho i pocity trapnosti. Někdy to spíš připomíná stařecké tápání alzheimerovského typu. Polívkové ksichty fakt tatu nezapřou, ale zahrát ožralou fakt asi neumí (nebo jestli jí to rejža takhle nakázal, nevím). Nějaké překvapivé dějové eskapády se čekat nedají a toho fotbalu tam bylo na mě trochu moc, ale není potřeba to nějak komplikovat, když potřebujete oddychový film. Akorát blbé bylo, že i když je to dvojka a hrají tu stejní herci jak v jedničce, ve skutečnosti to jsou úplně jiné postavy. Ale docela pobavilo, smát se dalo. (02.05.2022)