Vincent

Burton už v 1982 predbehol všetkých gothicov a emákov v pochmúrnom a schyzofrenickom videní sveta a uchýlenia sa do temných myšlienkových pochodov. Tim už vtedy ukázal, že v ňom drieme obrovský potenciál a už vtedy si udal vizuálny smer, ktorým bude točiť jeho budúce filmy. Vincent ako óda na schyzofréniu s podmanivým hlasom Vincenta Price-a je dôkaz, že na vytvorenie majstrovského diela nieje za potrebu obrovský rozpočet, či dvojhodinová stopáž. (18.01.2011)

Jedna z originálních básniček z mé nejoblíbenější knížky The Melancholy Death of the Oyster Boy zfilmovaná samotným autorem, režisérem, kterého mám opravdu ráda. Kouzlo celé knížky, originálního, černého, ale přesto jaksi jemného humoru přenesením 'na plátno' nezmizelo a Burtonovy okouzlující ilustrace nahradila docela povedená animace... Proč tu není možnost dát víc hvězdiček?:) (26.04.2011)

Burton básník, loutkář, vizuální mág, jeho cit pro detail a do toho podmanivý hlas hororové legendy. V tak krátké stopáži je zachyceno tolik témat a pokaždé, když to vidím, vysvětlím si závěr jinak. Jednou jsem pobavena přeháněním malého chlapce, který každou věc dokáže dohnat do podivuhodných extrémů, protože v mládí je každá maličkost brána až smrtelně vážně. Podruhé mám starost o malého chlapce a matčinu nevšímavost k jeho problému. Co když mladistvá mysl a bujná fantazie má takovou sílu, že vše může opravdu skončit smrtelně vážně? To očekávání, jak vyzní příběh asi dnes, a ta lahodně znějící recitace, to jsou pocity, kvůli kterým si ráda Vincenta pustím opakovaně. (23.04.2014)

Tak tohle si myslím, že je ten pravý Burton a že z tohoto krátkého depresivního a bizardního přesto skvělého a zajímavého krátkého snímku se pak odvíjely ostatní filmy. Můžeme tu najít základy Frankenweenie, Corpse Bride a svým charakterem i další filmy a zároveň se určitě inspiroval Frankensteinem a samozřejmě Edgarem Allanem Poem - to je tu velmi znatelné nejen, že o tom mluví, ale vzhledem k rýmovanosti, ukončení Nevermore, několikrát zmiňovanému Raven a taky své temnosti, hrůzy a deprese. Myslím, že tady tomu není, co vytknout. Krása. (21.01.2013)

Poetická animovaná krása súznejúca so všetkými zakomplexovanými melancholoidnými čudákmi, pestujúcimi si v sebe od detstva pocit výnimočnosti, spočívajúci zväčša v tom, že nijako nezapadajú do sveta znormalizovanej uniformity správania, obliekania i záujmov. K absolútnej dokonalosti čosi chýba, ale básnenie veľkého Vincenta Pricea sa počúva veľmi, veľmi dobre. Až tak, že som si peripetie malého Vincenta pustil opakovane a ešte raz. (21.05.2014)