Můj nejmilejší bar

Takovej ten typ filmu, kterej je tezce o nicem, nic moc se v nem nedeje a jde od nikud nikam, tady navic i bez nejakejch zapamatovani hodnejch dialogu a pouze s minimem zajimavejch postav, ale presto to dokaze vykouzlil paradni pohodovou atmosferu a to to ani neni vlastne komedie. Velkej podil na tom ma samozrejme looserskej Buscemi, kterej se jen tak poflakuje a chlasta, ale potesi i vedlejsi role, jako treba Jackson, Baldwin nebo Sevigny. Celkove slabsi 4*. (06.12.2009)

Není to úplná senzace, ale je to pravděpodobně nejlepší film o chlastu, co znám. Rozumím lidem, kterým film připadá pouze průměrný a ti vlastně mohou být rádi. Pokud však někdo strávil pár let vysedáváním po barech, budou mu připadat hrdinové, kteří se neustále vymlouvají a omlouvají, jsou ublížení a podráždění, balí ožralé ženské čím dál tím omletějšími fórky a fintičkami a tak nějak tuší, že už nejsou to, co bývali, mimořádně věrohodní. Režijně i herecky perfektní (ještě víc než Buscemi se mi líbil Boone, potěší i třeba Samuel L. Jackson v, pravda, poněkud zbytečné miniroli), k dokonalosti chybí lepší scénář. I tak skvělé. (19.09.2010)

Na chuť jsem tomuhle malému filmu nepřišel. Mám rád malé milé filmy o "autsajdrech", které plynou jaksi volně, nenásilně, nenápadně a přitom nápaditě.. A z Mého nejmilejšího baru jsem tenhle pocit vůbec neměl. Buscemiho mám velmi rád, ale asi jako herce. Na režisérské židlice mu to moc nejde, ikdyž moc chce. A to je asi právě ten kámen úrazu. Filmu chybí svěží nádech volnosti a přirozenosti. Je to asi tak, jako když si chcete udělat romantický večer s přítelkyni, ale těsně před tím vám praskne voda v koupelně, vy to narychlo uklidíte a opravíte, ale pohoda se někam vytratila a večer se nepovede.. Podobně je to s tímhle filmem. Necítil jsem z něj to, co bych si přál a místy některé pasáže musel přetrpět. Tento film pro mne zůstal proto malým svou formou i energií... (01.07.2011)

V životě Tommyho Basilia by se našlo asi jen málo dní, kdy se nedotkl skleničky alkoholu, ale z medicínského hlediska se nejedná o alkoholika. Asi by se nenašla droga, kterou by nevyzkoušel, přesto by bylo nespravedlivé označit ho za narkomana. Tommy má jiný problém. Je jím rakovina vůle. Je to zkrátka slaboch, který se plácá od ničeho k ničemu a není schopen dát svému životu řád a jasný cíl. Čím dál tím zřetelněji cítí, že je něco špatně, ale jestli něco dovedl k dokonalosti, je to pocit sebelítosti a schopnost obviňovat ze svých neúspěchů okolí. Steve Buscemi tvrdil, že jeho hrdina má autobiografické rysy a že měl dost slušně našlápnuto k tomu, aby napodobil jeho postupný úpadek. Každopádně ho hraje skvěle a stejně skvěle napsal i scénář. Je silný v tom, jak je neuvěřitelně civilní a jak přirozeně působí dialogy i postavy, které Buscemi vypozoroval při svých hospodských jízdách. Můj nejmilejší bar je tragikomedie, kde nemusí režisér a scénárista v jedné podobě nic šroubovat a přehánět a přece nutí diváka k zamyšlení. Obejde se bez efektů, bez hrocení situací a stejně naprosto zřetelně cítíte, co chtěl sdělit. Celkový dojem: 85 %. (20.10.2016)

A story about one man's search... for who knows what. Buscemi je machr. Mžourajícího ochlastu Tommyho si napsal, zahrál i zrežíroval. Malinký filmeček po jehož konci jsem myslel, že trval tak 25 minut. Buscemiho prvotinka se hodně podobá Bukowského zfilmovaným knihám, i když to není to zas tak srandovní jako Faktotum ani zas tak nechutné jako Barfly (obě dvě podle stejné knihy o jeho alter-egu Henry Chinaskim). Trees Lounge stojí přesně mezi nimi. Takže si ho oblíbí většina. A kdo má navíc rád Steva tak bude chrochtat blahem. "You're a weak man. - Yeah, I know. That's why I drink it straight. The ice cubes are too heavy." (31.01.2009)