Dobrodružství Robinsona Crusoe

Robinson Crusoe je naprosto netypický Buńuelův film, jako adaptace Defoeova románu je ale vynikající. Tenhle snímek je tak někde v půli cesty mezi Andaluským psem a Nenápadným půvabem buržoazie, od každého má ale něco. Buńuel je bytostný surrealista a ve snových scénách tyhle svoje choutky rozhodně nezapře. Dále jeho kritický odstup k civilizaci potažmo náboženství je zde taky určitým způsobem zastoupen i když trochu jinak než později v jeho mnohem slavnějších filmech. Nepřekonatelná je zejména teologická vložka v rozhovoru mezi Robinsonem a Pátkem, ve které se divošský klučina bezelstně ptá, proč Bůh nezabije ďábla... Film je plný krásných obrázků (kamera je opravdu velice dobrá), navíc tenhle Španěl má úžasnou schopnost vyprávět, takže když pominu pár malililinkatých nelogičností, řekl bych, že tenhle první Buńuelův barevný a navíc anglicky mluvený film rozhodně stojí za to. Škoda, že je tak málo známý. (18.09.2006)

Slávny román Robinson Crusoe a Luis Buñuel je určite netradičné spojenie. Surealistické videnie sveta renomovaného režiséra išlo bokom a vznikol dobrodružný príbeh, ktorý pozná každé dieťa. Lenže od tohto režiséra som čakal niečo viac, ako len vernú adaptáciu Defoevho románu, niekedy som si pripadal, akoby som sledoval príbeh z produkcie Walta Disneyho. Niektoré scény boli príliš zrýchlené ( zabývanie sa na ostrove ), iné boli naopak veľmi zábavné ( náboženská rozprava o Bohovi ), v konečnom dôsledku je táto zmes len lepším priemerom. (03.05.2012)

Robinson Crusoe je na Bunuela hodne nezvykly kousek bez jeho typickeho surrealismu, ktery ma ale hned 3 velke vyhody. a] je to jeho uplne prvni barevny film a barvy mu, jak ukazala jeho pozdni tvorba, velmi svedci. b] Je to jeho jediny film napsany v anglictine, coz vnimam jako hodne zasadni pozitivni faktor. a c] Je to zatim jediny film u ktereho jsem si vsiml, ze extenzivne vyuziva hudbu, opet hodne zasadni bod. Kdyby se techhle 3 bodu drzel v kariere casteji, mohl to byt muj oblibeny reziser. Koncept opusteneho ostrova zde navic jako skoro vzdy pusobi velmi atrkativne a zabavne, takze je to dobre zradlo. 8/10 (09.03.2012)

Již přibližně 300 let stará literární a hodně oblíbená klasika Daniela Defoea z rukou filmového mága Luise Buñuela je pravděpodobně zatím nejlepším filmovým zpracováním osudů Robinsona Crusoa z období po roce 1642. Režisér pojal zpracování poněkud stručným způsobem a v porovnání s knihou chybí mnoho momentů z jeho strastipného pobytu na ostrově. Divák, který očekává film s naplněním všech osudů Robinsona, tak jako je uvedeno v knize, bude pravděpodobně trochu zklamán. Přesto působí film uceleně a jednotlivé části na sebe logicky navazují. Titul je z roku 1954, z doby, kdy se filmové umění mluveného slova utvářelo a nebylo ještě příliš daleko od dob němého filmu. To možná poznamenalo herecké výkony Dana O'Herlihyho v přehnané gestikulaci ve tváři i tělem. Byl tehdy na ostrově ještě sám a v této části filmu tedy nebyly prozatím žádné dialogy. Své pocity tedy nemohl Robinson vyjadřovat slovy a pomáhal si na dnešní dobu pro nás již úsměvnými gestikulacemi v obličeji připomínající Friga na mašině v němém filmu. I celkové chování filmového Robinsona na pustém ostrově nepřipomíná toho tolik obdivovaného knižního silného, důvtipného, dovedného a vynalézavého hrdinu. Ve filmu je znázorněn spíše jako plachý, ale houževnatý a vytrvalý. Divák, který tedy neočekává od filmu akční napětí a přesné kopírování obsahu knihy by mohl být spokojený. (05.07.2008)

Zpracování slavného románu Daniela Defoe Robinson Crusoe v této pro Buñuela netradiční formě je docela překvapivé. Tento film z mexické éry, za který byl představitel Robinsona Dan O'Herlihy nominován na Oscara, však i tak dává Buñuelovi prostor k experimentování ze snovými sekvencemi nebo teologickými dialogy. Ty pak rozvíjel především ve filmech natáčených po návratu do Paříže. Scéna snu nebo spíše halucinace kvůli vysoké horečce, ve které se Robinsonovi zjeví jeho otec stojící kousek od něj z vědrem vody, ale tak nějak vyplyne z děje a předlohy. Není tak překvapivá jako iluze servírované Buñuelem třeba v Nenápadném půvabu buržoazie. Celkově pak jde o celkem kvalitní zpracování ohraného příběhu, které je pak spíše zajímavé především kvůli jménu na režisérské stoličce... (01.05.2007)