Kráska dne

Za dobrotu na žebrotu. Chudák manžel, byl to megadobrák a koupil to teda monumentálně. Přitom stačilo, aby se domluvili a on jí sem tam dal pořádně do těla, nebo jí seřezal. Mno nic film je to dobrý. Ve své době asi i dost skandální a erotický. Catherine Denevue je vkusná a krásná. Miluju tu módu šedesátých let. Celý ten její vztah s manželem mi byl vlastně jedno, jen mě bavilo koukat na tu bordelovou linii a na její komický sexuální fantazie (neříkejte, že jste se nesmáli když je tam přivázaná a chlápek na ní hází hnůj a nadává jí). Akorát si myslím, že od dvou do pěti by do toho bordelu moc klientů nepřišlo. (14.01.2011)

Jakmile někde hraje Catherine Deneuve, tak je to v podstatě záruka kvality, protože ona je prostě neskutečná herečka, i když je pravda, že ji Polanski a v tomhle případě Buñuel využili trochu monotónně a ona je místy taková opakující se. Je ale zřejmé, že je to pro potřeby filmu, který má úžasně absurdní okamžiky, které jen podtrhávají smysl celého příběhu, který překvapí už úvodní scénou. (12.06.2015)

Manželství, ponížení a Sacher-Masoch. Ze Sacher-Masochova Severina von Kusiemski se stává krásná Séverine Serizy. Ta je stejně jako její mužský předobraz vlečena svou touhou po ponížení (na otázku proč to vlastně dělá odpovídá prostě "Já nevím. Nemohu si pomoci"), jež vyniká zvláště v kontrastu s jedním klientem podniku Madame Anais, slavným gynekologem, který chce mít nad svým ponížením dokonalou kontrolu, a v případě kdy není vše jak si představuje přechází z podřízenosti k rozkazům. Fascinující je i postava "libertina" Hussona ("Já narozdíl od vás mám své zásady.") ztvárněná Michelem Piccolim. (16.08.2007)

Patrně jediný Buñuelův film, který se mi opravdu líbil. Nyní čtu Kesselovu předlohu, jež u nás vyšla pod názvem Belladonna a vysloveně se kochám. A kupodivu si ani nepřeju, aby se v tomto případě Buñuel pokoušel o dobový film, protože v 60. letech by jen těžko dokázal realizovat uvěřitelná 20. léta. Takto dává smysl i ta strojená móda, ve které Deneuve vypadá, jakoby neustále chodila po přehlídkovém molu, což ideálně koresponduje s její postavou, jež jen minimálně vnímá skutečnou realitu, ve které existuje. Ty nečekané prostřihy na sny ve snech a obecně celé to téma prostituce pro upevnění romantické lásky, to dohromady tvoří velmi zdařilý korpus pro zajímavý divácký zážitek. (24.05.2017)

Kostra filmu vychází z románu Josepha Kessela z roku 1928. Opravdu jenom kostra a jména. Tento film je ale o něčem úplně jiném. Luis Buñuel útočí s gustem, požitkem a bez milosti na další svátost, jíž měl za pouhou instituci - na manželství, které podle něj nedokáže plnit svou roli a Séverine se ke svému manželovi může přiblíž pouze pomocí nevěry a vymanění, odpoutání, osvobození či jenom "vyvětrání"(?) své bohaté sexulity. Samozřejmě se ale nejedná o nic laciného, nýbrž o vrstevnatý, mnohoznačný, inteligentní a analytický pohled do duše vznešené kurvy z nutnosti ducha - kurva - toť žena - toť nic špatného. Alespoň takhle to snad myslel Buñuel. Nesouhlasím, zdráhám se souhlasit, bojím se souhlasit! (10.06.2005)