NinadeL

Australské středoškolské drama. Za těch pár let nasekali strašně moc dílů, na dnešní poměry neuvěřitelných 209 kousků. Show navazovala na film The Heartbreak Kid, což se v Česku nepovedlo propojit. Jak se střídaly jednotlivé třídy a party dětí, seriál zobrazil celou škálu problémů, které se v obecné rovině týkaly a týkají života teenů. A ač bylo předměstí Sydney něco docela jiného, než naše tehdejší porevoluční reálie, seriál si získal nálepku realističnosti. Zvlášť ve srovnání s pozlátkem zlaté mládeže z Beverly Hills 90210. Tehdy pro nás byly nové všechny ty multikulturní problémy, ale všechno ostatní bylo naprosto srozumitelné. Protože dospívání je po celém světě vesměs pořád ten stejný příběh. Po letech navázal s novou generací Heartbreak High Netflix.

Edward Scissorhands je esenciální setkání Tima Burtona s Danny Elfmanem, Johnny Deppem, Winonou Ryder a Vincentem Pricem. Základní příběh vychází z klasických burtonovských kulis, kombinuje karikované americké předměstí a gothický temný svět ze světa monster studií Universal a Hammer. Je to laskavé, láskyplné, něžné, tajemné a pohádkové. Zhruba přesně takové, jaké mohly být sny malého kluka, který už jednou transformoval Frankensteina do Frankenweenieho. Popkulturní vliv Edwarda ilustruje mmj. existence komiksové parodie ze série Judge Dredd: Piloruký Edward (Garth Ennis, Dermot Power).

Jeden z těch výrazných devadesátkových filmů Tima Burtona, který mě tehdy, ve zlaté éře VHSek a videopůjčoven, naprosto a s přehledem minul. Zpětně je to samozřejmě sranda, ale pořád je to jen adaptace sběratelských kartiček od firmy Topps, která nepřekročila svůj stín. Některé nápady a obsazení jsou sice geniální, ale celek drhne. Výborné jsou mikro příběhy Lisy Marie, Dannyho DeVita, Sarah Jessicy Parker... ale nejlepší ze všeho je babča v podání slavné hitchcockovské herečky Silvie Sidney.

#15 DCEU. Závěrečný film DC Extended Universe je Aquamanův sequel. Film šlape jako hodinky, vychází z klasického konceptu buddy movie, ve kterém se úhlavní nepřátelé z jedničky stávají pod vlivem okolností parťáky a společně bojují proti novému nepříteli. Což je něco naprosto ideálního pro feel good divácký zážitek. Jason Momoa a Patrick Wilson mají charisma na rozdávání, podmořský svět je velmi atraktivní na pohled a je fajn vnímat všechny ty architektonické nápady a faunu a floru. Pro filmaře je něco takového vždycky zajímavou výzvou, ostatně koncept Atlantidy láká ke zpracování už od antických časů. V kině to musela být pastva pro oči. Samozřejmě bych si užila víc prostoru pro Kidmanku/Heard/Lundgrena/Morrisona, ale vzhledem k tomu, jak dlouho se na film čekalo, je výsledná podoba víc než ucházející. Jednička byla věnována dvojici Aquaman/Mera, dvojka je o dvojici Aquaman/Orm.

Slaboučká, generická žánrovka. Parta mladých dospělých je v pavoučí pasti spolu s celým obytným domem kvůli jedné jediné chybě. V Lucerně se sice hodně posnažili a rozmístili umělé pavučiny a pavouky, ale to je asi tak všechno, na co se dá vzpomenout v dobrém. #čsfdprojekce

9/9 Formálně stejně sebevědomé jako Semestr. Jinak je to jen klasická snaha dostat do mainstreamu současný svět mladých. A to je vždycky trochu cringe.

Hlavní písnička k seriálu Cave Club.

Základní premisa show je pořád výborná. Kentovi si žijí svůj život ve Smallvillu a vychovávají pubertální syny. Lois se zabývá lokálním plátkem Smallville Gazette. Na scénu se dostává Bizarro a sestra Lany, Lucy Lane. Cliffhanger z minulé série je rozvinutý do linky Natalie Lane Irons a Johna Henry Ironse, což jsou postavy z alternativního vesmíru, v komiksech mají suprácké alter ego Steel. Ano, to má přímou souvislost s filmem Steel a epizodou Heavy Metal ze seriálu Superman: The Animated Series.

13/13 Normalizační seriály Evžena Sokolovského jsou negativním pojmem. A skutečně byla chyba je po revoluci ostrakizovat a tím na ně upoutat ještě větší pozornost. Mnohem lepší způsob, jak se s tímto dědictvím vypořádat, by byla občasná repríza v neatraktivním čase, což by uspokojilo poptávku pamětníků, nostalgiků i profesionálů a nevznikla by skupina lidí, kteří by k tomu přistupovali jako k novodobému trezoru. Protože po umělecké stránce jsou Sokolovského seriály naprostý omyl, po letech jsou navíc nechtěně notně komické. Normální divák by o ty dlouhé statické záběry z pracovního prostředí nezavadil a pamětník by maximálně zavzpomínal na herce a herečky z té doby a byl by klid. Toto se ale nestalo a do odvysílání na slovenské JOJke si člověk mohl o Zákonech pohybu přečíst lecjaké teorie a z nich vyplývající závěry. Co naplat, že se tentokrát Sokolovský spojil se starým praktikem rozhlasu i televize, s Milošem Smetanou, když společně neuhlídali ani ty základní dějové linky na pomezí provozu národního podniku Radiana a soukromých životů těch největších kádrů. Milostné peripetie jsou k uzoufání neuvěřitelné, pracovní problémy rádoby dramatické, jednotlivé postavy šustí papírem a když už se občas povede alespoň nějaká ta krátká scéna nebo dialog, daná situace vyznívá do ztracena. Vysloveně trapné jsou rozdíly mezi kladnými a zápornými postavami, důraz na nového ředitele vychází nikoli z jeho skutečných schopností, ale z jeho povahy Mirka Dušína. Pro Viktora Vrabce to byla první hlavní role, což se ukázalo jako další mínus. Cosi zajímavého se zde pokusil odehrát cholerický Casanova Štěpnička, odkvetlý seladon Ráž nebo za všech okolností charakterní Růžek. Všichni ostatní měli smůlu. Finále s německy hovořícím Ševčíkem byla už naprostá parodie, která měla jen demonstrovat, že závody celého Československa jsou jedna velká rodina a nějaké trapné západní Švýcarsko do toho nemá co vstupovat. Pro milovníky dobových reálií lze z celého seriálu vystřihnout pár minut z tehdejšího brněnského veletrhu.

Tohle jsem si chtěla otestovat na projekci s cílovkou, takže Divadlo Horní Počernice byla jasná volba. Sál ze dvou třetin plný, domácká atmosféra, ve foyer občerstvení. Koncept dokumentu o Jandovi s Jandou navodil domácí atmosféru, takže se zpívalo a komentovalo nahlas. V multiplexu tohle člověk nezažije. Malířová Špátová své medailonky tvoří s láskou a pokorou, nepřehání to s kritikou, ani netlačí na pilu. Díky své průpravě zná svého diváka a ten tandem zkrátka funguje.