Kým sa skončí táto noc

Je až nepochopitelné, jak se v šedesátých létech umně, s lehkostí a s obrovskou grácií po všech filmařských stránkách točily bijáky, s porovnáním s dnešními "výtvory." Jeden večer v jednom baru a s příběhem je vystaráno. Herci při svých dialozích dostali naprostou volnost a proto jejich vyjadřování je absolutně živočišné, nestrojené a věrohodné. Vše působí živě i díky kameře Vincenta Rosince, který herce zabíral více kamerami a z různých úhlů. Já tak byl vtažen přímo do děje a měl jsem pocit, jako bych v tom baru Družba byl také a užíval si života jako většina tohoto výstředního osazenstva. To je prostě paráda a jedinečnost těchto snímků. Dnešní filmující frajírci by se měli podle těchto unikátů učit. Omladinu zahráli začínající herci Marian Labuda, Stano Dančiak, Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská. Chlapíka na baru, který platil každému, koho si vybral a pak hrál na trubku, mistrně a s přehledem zaválel Július Pántík, z jeho výkonu jsem neměl slov a jak propil všechny výplaty svým zaměstnanců a posléze na sebe zavolal policajty, to jsem šel do kolen. Peter Solan mě se svým filmem opět potvrdil pravidlo, že Zlatá Šedesátá byly nejlepší léta pro československou filmovou školu. (03.12.2018)

Ze začátku jsem měl z filmu dojem, že půjde o takovou vcelku příjemnou konverzační oddechovku. Postupem času atmosféra v tatranském baru poněkud houstne a můj dojem z filmu se měnil. Dost mi ve filmu nesedla postava rozhazovačného pijana. Furt jsem moc nechápal, jaké má pro své chování motivy a upřímně je moc nechápu ani po zhlédnutí celého filmu. Mnohem příjemnější bylo sledovat pány S. Dančiaka a M. Labudu, jak se více či spíše méně úspěšně snaží sbalit dvě české studentky. Ale i zde ve mě některá jednání dotyčných postav vyvolalo jisté otazníky a moc jsem se s nimi nedovadl ztotožnit. Celkově tedy ve mě film vyvolal poněkud rozporuplné dojmy. Atmosféra filmu je určitě silná, ale sama o sobě pro mě vynikající film vytvořit nedokázala... (22.03.2017)

Po vážném dramatu Boxer a smrť přichází Peter Solan se zdánlivě odlehčeným tématem. Na malém prostoru hotelové restauce se odvíjí banálně vypadající příběh. Všichni se chtějí bavit, seznamují se, tančí. Jak postupuje večer, odkrývají se nenaplněné sny, touhy, zklamání osobní selhání. Film má díky improvizovaným dialogům neuvěřitelně uvolněnou atmosféru, která se nakažlivě přenáší na diváka. Zvuk nalévajícího se Napoleóna vhání sliny do úst, příjemná hudba svádí k tanci. Atmosféra se mění skoro neznatelně a najednou je tu konfliktní situace, po předešlé pohodě není ani stopy. Mírně v pozadí, ale nikoliv upozaděna stojí barmanka, jako studnice vědění (co je který host zač), bar je přístavem, místem posílení, krátkých epizod před dalším vyplutím do sálu nadějí. Postava pijana a zároveň hostitele, který vyhledává kontakt, aby jej vzápětí odmítl a ponořil se opět do své samoty. Asi nejvíc si Solan vyhrál s mladou rozvernou čtveřicí. Když vezmu reálný věk herců, je všem něco kolem dvaceti, tedy období naivity a závislosti na rodičích mají za sebou, před sebou více očekávání, než může reálný život splnit. Pomyslný přelom začíná dobou placení, rozchodu domů a zavíráním baru. Okamžik odhalení, rezignace, únavy po nočním bdění. Velmi jemné provedení jak ze strany scénaristy a režiséra, tak i herců. (28.02.2015)

Po všetkých stránkach uvoľnení , iný , ale pritom dokonalý film. Peter Solan je predsa len režisér, ktorý vie točiť, a ktorý tak trocha vždy posúval latku vyššie. Kým sa skončí táto noc, je na jednu stranu veľmi komorný príbeh, z pár postavami, ktoré sú navzájom poprepletané len nocou strávenou v tom istom bare. Práve tento bar je strediskom nezabudnuteľnej ba priam až bohémskej atmosféry, ktorá doslova pulzuje, kde každý zvuk trúbky a každý glg napoleona znamená hutnejšiu a reálnejšiu atmosféru. Po chvíľke sa jednoducho ocitneme sami v príbehu. Sledujeme osudy Miloša a Kvetinku - ich prvé zoznámenie s dvoma pražáčkami, ktoré prežívame rovnako rozpačito ako oni. Rovnako aj postava Júliusa Pántika, ktorá je dokonala a ku koncu až tragická nás sprevádza dejom a skvelými dialógmi. Film sa po celý čas na nič nehral a snažil sa znázorniť starosti a strasti všetkých zúčastnených a formou akým nám tieto udalosti boli vypovedané, hraničí z majstrovstvom. Na poli slovenského filmu asi jeden z najlepších filmov 60. rokov. Tibor Vichta je génius. Pretože napísať takýto scenár , natočiť takýto film a postavy zahrať tak ako to spravili herci v tomto filme ma napĺňa hrdosťou, ale zároveň smútkom, pretože takéto filmy sa dnes netočia. (29.10.2009)

Slovenská konverzačka, ktorá sa nehrá na Ameriku, aj keď je zasadená do luxusnej tatranskej reštiky. Pôsobí prirodzene a pritom zobrazuje určitú nevšednosť autonómneho územia jedného večera v alkoholovom opojení. Snaživý Labuda, frajerský Dančiak, krehká Zelenohorská a pekelne presvedčivý Pántik na tom majú obdobný podiel ako skvelá réžia a scenár, ktorý údajne sprevádzala ich improvizácia. (06.01.2018)