Hospoda

Začátkem druhé půle 90. let nastávala pochopitelná únava z překotného porevolučního pokroku, dohánění Západu, transformací, ambicí a dalších otravných elementů neoddělitelně spjatých se znovunabytou svobodou. A nic to v dané době nereflektovalo více než seriál Hospoda, jehož jednotící linkou byla pevná barikáda štamgastského stolu, bezpečně odrážející jakoukoli snahu přinést do jejich prostředí jakoukoli společenskou, kulturní či technickou inovaci. O to je zábavnější sledovat, jak se Drejnarovy často připitomnělé zápletky vymykají z kloubů pod improvizačním cirkusem zúčastněných, který po nudném, utaženém prvním díle přebírá kontrolu nad celým seriálem. Vzhledem k pochopitelné snaze sestavit onen štamgastský stůl dle pravidla rčení, že hospoda je jediné místo, kde si pokecá zedník s lékařem a dlaždič s právníkem, je sebranka poskládaná s tehdy stereotypně uchopených postav chudého harmonikáře (Vondruška), protřelého právníka (Kanyza), vychcané podnikatelské krysy (Potměšil), prostoduchého kotelníka (Poloczek) a distingovaného lékaře a lokálního politika (Menzel, původně měl hrát tehdy již úplně vyřízený Kopecký). Přičemž na ně dohlíží svérázný hospodský (Nárožný) se svým kuchyňským Sancho Panchou Dvořákem. Samotná taková skladba postav by nebyla ničím speciálním, kdyby nedošla v průběhu první série takového přirozeného vývoje, mnohdy iniciovaného zjevně samotnými představiteli. Nejslabším článkem je jednoznačně Menzel, jehož uchopení elegantního intelektuála mu neuvěří samozřejmě nikdo a jeho nezajímavé deklamace pronášené afektovanou spisovnou řečí s očima bloudícím po stole, kde se mu schovává text, připomínají nakolik by ten seriál mohl být tupý, pokud by se jelo čistě jen podle scénáře. To postava Kanyzy, která obsadila pozici druhého zástupce štamgastské inteligence, je zajímavější. Po několika dílech se obrysy tohoto vychytralého právníka pomalu vyplňují tragickým obrazem naprosto zcyničtělého a idejí prostého alkoholika (všichni zde lejí v pracovní době, ale zde se již bavíme o ambulantní fázi půl flašky rumu v deset ráno před soudním stáním), nacházejícího se pouhé měsíce před obrovskou osobní a pracovní tragédií. Což je navíc spojeno s art imitates life skutečností, díky které můžeme sledovat usvědčeného agenta StB mudrujícího nad neměnnou zkorumpovanou povahou slabého člověka. Jinak mizerný herec Pavel Vondruška zde překvapivě zapadá do své role hospodské socky, která je schopná sundat střevíce z mrtvoly a Potměšil opět bravurně naplňuje svoji roli devadesátkového šmejdství koncentrovaného do lidské podoby. Skutečná třída ale ovšem přichází s neuvěřitelným naturščik výkonem 'citlivého primitiva' z kotelny, pana Babuly, který jakoukoli věc či situaci dělí počtem piv a jednou bude dozajista obydlovat obrázek církve hospodského zenu. Spolu s ním tam nejspíš bude fantastické uchopení hospodského Duška Petrem Nárožným, jehož čistě dadaistické improvizační vsuvky ("Kdybych byl takhle malý trpaslík, tak by mi úplně stačily takovéhle činely."; "Jé pane šéf, to je Vlčko Plčko." "Nó, teď tam přijde ta nemocná koza.") posouvají seriál úplně mimo svůj původní záměr. A já si odmítám připouštět, že v době kdy má prequely a spinoffy každá bohem zapomenutá píčovina, není nic jako spin-off s Jaroslavem Duškem. Pochopitelně každé prostředí potřebuje svého trvalého záporáka, kterého zde naplňuje hysterický sporťácký imbecil Václava Knopa, který je zároveň správce domu, tedy zjevně nejděsivější kombinace hodností pro seriál adorující hospodský klid a pohodu. O to hořčejší je pak vědomí, že přesně tento typ postavy je v současné době společensky určující. Seriál Hospoda v posledních letech dosáhl mírného znovuuznání právě v důsledku další akcelerace společenského dění, stejně jako tomu bylo v době jejího vzniku. Podobně jako tehdy může najít opět své místo v době všeobecného hodnotového tlaku, proměn prostředí i nároku na individuální i společenskou odpovědnost v turbuletní době. Což jsou všechno aspekty a hodnoty, proti kterým seriál stojí se svou adorací spokojené stagnace a přirozené prostoty. Ve své podstatně je to očistný nihilistický zážitek. (16.09.2021) (méně) (více)