Tajemný předmět touhy

Nemůžu si pomoci, mám to za nepovedený film. Motivy jsou velmi chudé (vlastně je jediný a v podstatě dost banální), neustále se opakují bez potřebné vynalézavosti, až se postupně začínají motat v samotné nudě. Nevidím smysl v přerývání vyprávění cestujícími ve vlaku, lineární podávání příběhu by bylo možná více sugestivní. Ale hlavně: na vážné drama je film těžko uvěřitelný a na komedii málo vtipný a postrádající nadsázku a nadhled. Zcela neorganické mi pak připadaly násilně vsunuté sekvence o teroristech, s nimiž děj neměl nic společného, a měly-li sloužit jen k posílení atmosféry strachu a tísně, pak jim byl věnován naprosto předimenzovaný prostor. (12.08.2010)

Cesta vo vlakovom kupé môže byť klasickou tichou jazdou a postranným pozeraním na tváre a správanie spolucestujúcich, ale niekedy sa môže zmeniť na zaujímavé, plnokrvné rozprávanie. Buňuel sa vo svojom poslednom filme ústami postaršieho cestujúceho takto rozpráva zaujímavej spoločnosti v kupé (medzi ktorou preblesknú v úvode náznaky letmého poznania sa z minulosti) príbeh svojej poslednej vášnivej lásky, ako ospravedlnenie, či vysvetlenie svojho činu z úvodu, kedy vyleje mladej dievčine nastupujúcej do vlaku vedro vody na hlavu. Prestriedavanie dvoch prostredí: vlakového kupé a samotného príbehu, obsadenie jednej z hlavných postáv dvomi rôznymi herečkami, putovanie rôznymi prostrediami (od Paríža cez Švajčiarsko do Španielska), náhle absurdné zvraty, všetko v objatí všadeprítomného terorizmu sú poznávacími znameniami tohoto filmu. Filmu, ktorý je surrealizmom šmrcnutý navonok len zľahka, akoby bol len závanom niekdajších režisérových uleteností, ale v skutočnosti je surreálne srandovne vážnym viacvrstevným príbehom o vysnenej a znova sa vracajúcej, opakujúcej sa láske a zúfalstve, či dokonca nenávisti aké môže takáto fatálna láska vyvolať. (22.04.2005)

A tak si každý nosíme svůj plátěný pytel plný hoven. Zbožňuji, kterak dokázal Buñuel do každého filmu vetknout toliko životních pravd, až je z toho člověku stydno, že si jich většinu uvědomí, až během sledování. přitom to měl celý život na jazyku (a za 20 let na to budu nahlížet zase jinak, přeci jen jde o labutí píseň života znalého kmeta). Snad jen ty laciné oslí můstky si mohl odpustit, ale jistě to jen mé racionální divácké já nepochytilo surealistické metafory. (20.08.2010)

Tohle je neskutecny, Bunuel "o tom" vi a hlavne - "o tom" umi natocit vyborne filmy. Tohle uz je ponekolikate co mi mluvi z duse a natocil naprosto dechberouci male vs. female souboj. Typicka Bunuelovitost tentokrat spociva v absurdnosti inter-gender souboje, ktery nema konce. Cele je to pocitem podobne vyhrocene jako Polanskiho Bitter Moon. Dvojity casting hlavni role me chvili vytacel, protoze jedna z tech girls mi prisla nadherna a ta druha znacne nesympaticka, ale na druhou stranu je to dost unikatni zpestreni a v tech zmenach se da dost dobre hledat charakterova alter-ego symbolika. 9/10 (12.03.2012)

V posledních letech své kariréy podával Luis Buňuel pozoruhodné výkony. Natočil několik naprosto famózních snímků v řadě a Ten tajemný předmět touhy je jedním z těchto skvostů. Příběh je osobní drama o posedlosti milovanou osobou, které by obstálo třeba i coby kniha, což se asi i stalo. Každopádně pod rukama Buňuela se převedením tohoto námětu do filmové podoby stal opravdový klenot. Tento režisér je bytostný surrealista i když v jeho pzdějších filmech drží svou fantazii dost na uzdě a jeho typické vklady do filmu se vyskytují jen občas. To však rozhodně není na škodu. Jeho surrealismus a film jemně dokořeňuje o absurdní rozměr a výsledek je jednoduše fenomenální. (08.11.2010)