Telefon pana Harrigana

Literární král hororů Stephen King napsal dohromady 64 knih, zároveň také přes 200 povídek, které se většinou skládali z úryvků nedopsaných knih, kdy povídky sem tam vyšli jako součást sbírky. Právě Telefon pana Harrigana je součástí sbírky If It Bleeds, která se světlem světa seznámila v roce 2020 a Netflix zakoupil práva na adaptaci tohoto příběhu. V hlavní roli se objeví Jaeden Martell, který má s dílem Stephena Kinga již dost zkušenosti skrze roli Billa v nové adaptaci románu To, titulní role pana Harrigana se poté chopil již téměř 90-letý Donald Sutherland. Stačí ovšem dva šikovní herečtí zástupci dvou odlišných generací k úspěchu?   Předně je nutno dodat, že filmový Telefon pana Harrigana není tak úplně horor, ale spíše příběhem o dospívání s nadpřirozenými jevy, které by vlastně tak trochu chtělo reflektovat to, jak se svět změnil díky existenci smartphonů. Háček zůstává ovšem pořád v tom, že je scenárista a režisér John Lee Hancock jen snaživým rutinérem, který ovšem zapomíná hlavní chod ochutit tak, aby ho divák spolkl jako malinu.   Přátelství mezi hlavním hrdinou Craigem a titulním panem Harriganem funguje spíše díky faktu, že jsou Jaeden Martell i Donald Sutherland schopní herci a ne díky faktu, že by se samotnému scénáři podařilo ono nepravděpodobné přátelství správně prodat. Nezajímavější tak zůstává právě konfrontace dvou schopných herců, jejichž věkový rozdíl je 68 let. V průběhu ovšem začne být krapet jasné, proč právě Telefon pana Harrigana se jako novela dočkal zrušení, kdy nejspíš Kingovi došlo, že je námět na plnokrevnou knihu pořád příliš banální. A při pohledu na samotný krátký příběh vlastně zůstává záhadou, proč by zrovna ten chtěl někdo adaptovat. Smysl to začne dávat i při uvědomění si toho, že za vším stojí Netflix.   Samotný příběh by přitom klidně mohl obstát jako při zemi ukotvená coming-of-age podívaná, kde středobodem vesmíru je právě dospívaní mladého chlapce s o mnoho dekád starším přítelem, které by soustavně klidně mohlo přinést ono pohoršení nad vývojem komunikačních technologií, tady to ovšem působí, že už při samotném pitchingu předlohy někdo nebyl schopen přesně vysvětlit pro koho vlastně Telefon pana Harrigana je. Pro průměrné hororové fanoušky tam je málo strašení, pro průměrné boomery je tam zase příliš nadpřirozených prvků. Vlastně to celé jen působí dojmem, že Netflix sází na to, že se s adaptacemi děl Stephena Kinga roztrhl pytel jako nikdy předtím a že na toto jméno diváci uslyší v případě čehokoliv.   John Lee Hancock poté zůstává pořád slušným rutinérem, který přináší fajn řemeslnou stránku, tím to ovšem v podstatě končí. Po jeho předchozích dvou filmech Dálniční hlídka a Střípky se opět ukazuje, že má Hancock problém s budováním atmosféry, jeho Telefon pana Harrigana by ovšem bez problému obstál jako například nejlepší epizoda Věřte nevěřte či jako jedna z lepších epizod Neuvěřitelných příběhů. Hancock vlastně triviálnost celé předlohové povídky neskryje, spíše než komentář k moderním technologiím je ve finále zajímavější motiv o pomstě a morálce, kdy ovšem háček zůstává v tom, že by zajímavější tvůrce z tohoto na první pohled dvakrát neobjemného námětu nejspíš přeci jen vytřískal krapet víc. Černý telefon (jehož autorem je Joe Hill, syn Stephena Kinga) se též povedlo z povídkového formátu přenést do bravurní celovečerní podoby, jen škoda, že to nevyšlo taky.   Telefon pana Harrigana tak ve finále funguje jen jako ten průměrně lepší originální film z produkce Netflixu, to v překladu znamená, že jde o slušné splachovadlo, které vlastně dvakrát neurazí především proto, že se rychle vykouří z hlavy. John Lee Hancock má vlastně jen štěstí v tom, že při své pověsti dvakrát výrazně zklamat nemohl, zrovna Telefon pana Harrigana by se ovšem nejspíš bez této adaptace obešel.... (06.10.2022) (méně) (více)