Jesus Christ Superstar

Dlouho jsem to považoval za strašnou šaškárnu. Mojžíšovo přikázání říká: NEZOBRAZÍŠ. A od jisté doby se zobrazuje co - bůh (dává se mu lidská podoba), Ježíš (sám nic nenapsal, asi věděl proč...), a lidi z často komerčních pohnutek dělají hry, muzikály, filmy atd. Dlouho jsem to tak bral, dneska taky, když se nad tím zamyslím, jen už je mi to jedno. Inu každý je své duše strůjcem. (27.07.2010)

Ne všechny muzikály jdou natočit a Jesus je toho dokladem. Původní verze je také otřesná hlavně kvůli pěveckým (ne)výkonům, ovšem nové zpracování předčilo všechna má poslechová očekáváníModernizace a zřetelná snaha o nový pohled podle mého vyzněly naprázdno. Tvůrci měli svou pozornost spíše než kulisám a kostýmům věnovat obsazení, které je, s výjimkou Mary a částečně sboru, tragické – zejména hysterický Judas je velkým omylem. Jesus v podání Glenna Cartera je prázdnou postavou – intonace, barva hlasu, herectví – nic z toho tu nefunguje, takže i krásna píseň Gethsemane (I only want to say) zaniká v nepřesvědčivém provedení. Tak je tomu bohužel u některých dalších melodií, z čehož plyne, že divák nemůže (a ani nemá proč) prožívat úžas, křivdu a dojetí. Výjimku tvoří výše zmíněná Mary (Renee Castle), jejíž citlivé vyznání "I don’t know how to love him...He scares me so. I want him so. I love him so." je skutečně krásné. (13.11.2003)

Poslouchat se to da (ale proč, když existují lepší verze?), navíc ne všechny hlasy jsou idealně obsazené. Je tam par roli, ktere jsou pro ucinkujici trosku moc - nekteri se prilis topi v hloubkach, nekteri vypadaji, ze by behem sveho partu stihli nafotit katalog reklamy na vsechny v CR prodavane zubni pasty (blondak - Tony Vincent kolem 28.me minuty ma zarivejsi zuby jak Tom Cruise a nekolikrat vic afektovanejsi projev). Afektovanost a přehrávání, to je tu cítit všude. Jesus je takovy sladky (chvílemi jsem měl strach, že mu vypadnou bulvy, nicméně herecký projev byl na úrovni Sylvestra Stalloneho), Jidas je správně slizký (na druhou stranu docela dost ječí), ale kdyz si pustíte LIBOVOLNÝ part z české verze muzikálu, je to o řád nebo dva jinde. Jesus Christ Superstar TV nemá smysl srovnávat s originálem, ale pokud jste slyšeli českou verzi, tak jen s ní a ani to není vůči anglické verzi moc férové... (21.08.2007)

Čitelnější než verze z roku 1973. Či také expresivnější (ať už Pilát, který je při snu přímo v posteli, výrazy lidí v obličeji v klíčových scénách (i když zrovna třeba nezpívají), Herodův song skutečně stylizovaný do doby, ze které tenhle hudební žánr pochází nebo Jidáš v Superstar). To má jednu obrovskou výhodu, a to že tím vzniká automaticky i víc vrstev a významů pro všechno na obrazovce. Udivil mě kvalitní stage design, který organicky dokáže suplovat téměř všechna vyobrazená prostředí. Už od prvního songu je vidět (či spíše slyšet), že zvukově je to kvalitní a že i hlasy odpovídají tomu na obrazovce, kdy člověk např. vidí, jak se Jidášovi hýbou ústa, když z plna hrdla zpívá (mám-li to srovnat s verzí z roku 1973). Modernizace se povedla na jedničku, vždy je přidávána ve vhodných chvílích (např. televize v This Jesus Must Die, Herodova píseň nebo kompletní Superstar). Výjimku tvoří Šimon, který je asi největším důkazem o tom, ve kterém roce to bylo točeno. Zbytek kostýmů je zmáknut na jedničku, zejména jsem vděčný např. za viditelné rozlišení Kaifáše a spol. nejen pomocí klobouků. Jednotlivé písně jsou i hezky odlišeny barevně (opět plusové body pro lepší čitelnost). Ruku v ruce tomu pomáhá i kamera - zabírá často věci, které na hodnotě a významu jenom přidávají a dávají vzpomenout na to, že muzikál je i vizuální médium. Namátkou věci, které mě v tomto směru zaujaly - V chrámu, kdy jsem občas chytal úzkost, přechod mezi Trial Before Pilate a Superstar, potažmo kompletní Superstar. Tyto zajímavé záběry by však nebyly nic bez hereckých a hlasových výkonů. Tam se casting (a i aktualizace zdrojového materiálu) povedl na jedničku. Sympatizoval jsem téměř s celým sborem. Ježíš je super(star), zpívat i hrát umí, což je evidentní zejména v Gethsemane (zde si dovolím odbočku - moje první (afaik) zkušenost s tímto filmem byla u videa s názvem WHYYYYYYYYYYYYYY a vzhledem k určité unisex vlastnosti jména Glenn a vlasům a záběru z dálky jsem si myslel, že to zpívá žena. Celkově je tato nota v jeho podání hodně "učesaná", daleko zajímavější je z mého pohledu závěr písně v místě, kde verze 1973 šla cestou instrumentální a slideshow klasické ikonografie). Pilát ukazuje o mnoho víc rozměrů než jen ten jeden, v němž je často líčen. Kaifáš a spol. se poslouchají skvěle, zejména Kaifášův basový hlas. Herodova píseň skvěle zvládla kráčet na pomezí šílenosti (plus body za skoro až směšnou přeprodukovanost) a vážnosti (cholericky agresivní závěr). Jidáš je pak kapitola sám o sobě. Jestli ve verzi z roku 1973 znamenalo D ve slově JIDÁŠ slovo Disko, tak zde znamená Š ve slově JIDÁŠ slovo Šou (show). (11.04.2021)

♥♥♥ V dnešním postmoderním světě už by snad nemělo existovat nic, co by nastolovalo nějaké trendy - jenomže právě tohle nám bohužel pořád zůstává (a není to chyba tohohle muzikálu, nýbrž lidí, uf.) Takže tady nevynáším žádné rozsudky smrti, jen prostě říkám, co Dagmar na to. Hudba je dobrá, v tom mám jasno už od té doby, co jsem jako malý a nemotorný intelektuálek sotva šestiletý viděla české nastudování ve Spirále, a modernizace výpravy se mi také trefila do noty. (Závěrečná Superstar je v tomhle ohledu vskutku dokonalá - přímo si to říká o aktualizovanější a obsáhlejší úvahu, na které bych měla zapracovat co nevidět.) Tohle zpracování navíc přináší velmi osobitého Jidáše - Jeromek se svou pleškou mě vyloženě zasáhl do srdíčka, chichi. Nicméně pár výtek bych měla. Například se mi nelíbila Renee Castle jako Máří Magdálena. Na takovou sentimentální cíťu není nikdo zvědavý, zvlášť když ani nijak výjimečně nezpívá. Pilát Pontský trochu vypadá jako z Modré ústřice, ale dnes se tomu již jen potměšile směji. (22.08.2010)