Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V době, kdy Druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně, probíhal na dálku dramatický souboj mezi Spojenými státy a Německem o to, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat nad nepřítelem rozhodující převahu. V Americe se tajný výzkum skrýval pod označením Projekt Manhattan a jedním z jeho klíčových aktérů byl astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit… (Cinemart)
(více)Recenze (1 351)
3h v IMAX kině na originální 70mm kopii - byl to zážitek! Budování napětí skrze hudbu a zvuky, chytré propojení postav skrze asociace (jablko, věta...), nabitý avšak srozumitelný děj a velmi zajímavé ústřední téma. Atmosféra během filmu byla místy opravdu intenzivní. Závěrečná scéna mě pak donutila k zamyšlení (atomová bomba - globální oteplování - souvislost?). Za mě po Tenetovi opět zdařilý psycholicky přemýšlivý film. ()
Ani já to výjimečně na 5* nevidím. Při odchodu z kina jsem tak nějak vůbec neměl ten Wowpocit, který jsem měl po všech předchozích návštěvách v poslední době (John Wick, Indiana Jones 5...) (btw. i Indy ode mě dostal 4* :))... Určitě je to dobrý film, velmi kvalitní práce, úžasní herci, zajímavý příběh... ale něco tomu prostě chybí - bylo to 3 hodiny hodně o mluvení, myšlenkách, pocitech a samotném ději a až na výjimky (výbuch, kdy jsem v kině málem umřel :), některé části u nesoudu aj.) nevybočovalo. Za mě "pouhých" 85%! ()
Po 1,5 hodině kravaťáckých rozhovorů,se přesuneme do pouště a začíná se na okamžik něco dít,ale to jsem netušil,že příjde další nudný čas,vyplněný soudním tlacháním.Jaká je to senzace,je mi tedy dál záhadou.... ()
Oppenheimer je film o tom, jestli doktor Oppenheimer dostane prověrku nebo ne. ()
Oppenheimer mě po jeho zhlédnutí totálně odrovnal. Byl jsem na tom v IMAXu a chytli jsme ještě místa poblíž prostředku. Jedním slovem "Masterpiece"! Ze začátku měl film už pořádně našlápnuto, a kdybych si měl film rozdělit na třetiny a z toho vybrat jednu, která je nejlepší, tak to nejde. Film mě bavil pořád, i když to mělo 3 hodiny, tak mě to brutálně bralo a informace do mě skákali, až jsem je nestíhal pobrat. Herecký obsazení je boží! A za mě se tento film už zapsal mezi jedny z nejlepších filmů století, protože to co jsem viděl v kině nemělo chybu. Zvuk a Hudba.... to nemá chybu. V kině totální minutové ticho a pak to odrovná celý sál, myslím. že někde ve vedlejším sále, když se promítala Barbie to taky slyšeli :D. Hudba je jedna z nejlepších věcí ve filmu! Interstellar má lepší hudbu, ale Oppenheimer je dobrý soupeř. Prostě unikátní! Nikoho neminul trend Barbenheimer. A řeknu vám na rovinu (můj názor), že Oppenheimer je lepší, než Barbie! Oppenheimer má skvělej vizuál, skvělej scénář, skvělou kameru, skvělý všechno. Scéna "Trinity Test" je až k roztrhání napínavá! Fakt, že byla šance zapálit atmosféru, dělá scénu mnohem napínavější. Film mě tak zaujal, že si chci koupit knihu, po které je tenhle film udělaný. Jakmile projekce skončila, tak jsem 10 minut vůbec nic neříkal a jenom jsem přemýšlel nad tím filmem jak byl skvělej. Za mě film roku! ()
Oppenheimer možná není nejlepším filmem Christophera Nolana, jistě se ale zařadí do té silnější poloviny Nolanovy filmografie. Dokonalá rychlá střihová práce skvěle napomáhá monstrózní stopáži, hudba poměrně dobře vystihuje náladu jednotlivých scén, ať už pochmurných či emotivních, herecký chameleon Cillian Shelby Murphy sebevědomě kráčí ke své oscarové nominaci, a dokonce i Nolanova chladná režie tentokrát dává více vyniknout pocitům a charakteru jednotlivých postav. Kde tedy nastává problém? Roztříštěnost dějových linek působí zpočátku zajímavě a svěže, dle mého názoru na ni ale film hlavně v druhé polovině spíše doplácí. Nutnost scénáře ukončit linku následující Projekt Manhattan testem atomové bomby totiž svým geniálním dějovým i technickým provedením nedopatřením způsobí, že celičký tříhodinový film vygraduje příliš brzy, skoro hodinu před svým definitivním koncem. Ne že by následující výslech a strasti Oppenheimera v poválečném období nebyly kvalitně napsány, natočeny a herecky zahrány, oproti předchozímu dění však již na mě působí méně důležitě a nataženě. Když však shrnu své konečné pocity a zážitek ze sledování Oppenheimera, je to pouze malá vada na kráse řemeslně skvělého filmu. ()
Filmarina je to vazne dobra, herci, hudba, vizualno...super, ale... Asi je to muj problem, ale na me to proste bylo nekonecne ukecany... Politika, diskuze o opravnenosti pouziti bomby, apod. pro mne postradaly napeti a jakoukoliv gradaci. Vsichni vi, co dokazal i jak to nakonec vyuzili, takze to podle mne mohli sestrihat o tretinu. Takze dobrej film, ale podruhe se na nej nepodivam. Navic tv tomu sebere to vizualni a zvukove kouzlo... 11/8/2023 74% ()
A svět se navždy změnil. ()
Vidět tento snímek jinde než ve formátu IMAX 70mm, by mělo být bráno jako trestný čin !!! Měl jsem tu čest zhlédnout film právě v této verzi (2x) a můžu za sebe upřímně říct, že je to neuvěřitelný filmový zážitek. Sedíte v plném sále lidí a před vámi se na MASIVNÍM IMAX plátně odehrává 3 hodinová biografie nejdůležitějšího člověka v naší historii. Necháváte se unášet ať už fascinujícími obrazy štěpení atomů nebo ohnivého inferna, které vykouzlil dvorní kameraman Christophera Nolana Hoyte van Hoytema, nebo vás pohltí prvotřídní soundtrack od Göranssona. Hereckému ansáblu vévodí Cillian Murphy, který je fenomenální a pevně doufám, že si odnese Oscara + Downey Jr. bude mít určitě minimálně nominaci 👏👍 Kvituju, že se zde Nolan pouští do různých experimentů a hraje si se žánry. Převážně sledujeme psychologické drama, později se to přepne na soudní thriller a chvílemi i v horor. Stále však nejvíce ve mě rezonuje závěr filmu. Troufnu si říci, že je to jeden z nejlepších konců v kinematografii jaké jsem kdy viděl. Devastující a děsivý zároveň. " Odstartovali jsme řetězovou reakci " 💥💣 ()
Po Dunkerku jsem se docela bál co mě vlastně v kině bude čekat, protože ten HÁJP byl fakt velkej. A dočkal jsem se sice zpracování s naddimenzovanou hudbou, ultra robotickejma ukecanejma lidma. Ale tady u této látky mi to opravdu celý dávalo naprostej smysl. Místo artovýho sračko-nátěru je to fakt dobrej inťošskej film, kterej navíc díly Méďovi a Vovovi, nese i aktuální poselství z Upanišád. Když jsem na to koukal, tak jsem si říkal, že je to udělaný i dost přístupně pro normálního diváka... pak jsem ale z reakcí některých lidí pochopil, že film přeci jen vyžaduje po divákovi 1) pozornost 2) kulturní a politický rozhled ve 20.století. Znalost fyziky naštěstí potřeba není, ale pokud divák pokulhává v uvedených dvou bodech, tak to nebude lehké a příjemné koukání, ikdybyste uklidili všechny prostěradla ze šnůry. ()
Za mňa to bol veľmi dobrý film. Avšak, rovno poviem, prvá polovica ma bavila veľmi bavila, druhá ma trochu nudila. Pri scéne, kde testovali bombu, som bol normálne vo vytržení. Herecké výkony skvelé, Cillian Murphy bol výborný. Kamera výborná, efekty super, hudba parádna. Dialógy boli zaujímavé. Lenže stále tam bola tá druhá polovicu filmu, preto za mňa 4 hviezdičky. ()
Velice kvalitní a inteligentní, skvělá filmařina, božský obsazení. Užil jsem si to a smekám. Nicméně toto je pro mě typ filmů, který nutně nepotřebuju vidět znovu - na to bych potřeboval alespoň o trochu víc akce - viz odpálení Trinity, to byl fakt masterpiece - chápu však, že by to tady úplně nedávalo smysl a na kvalitě to neubírá takže ***** :-) ()
70 % Dobré, ale zbytečně zdlouhavé a díky tomu místy až uspávající... ()
Člověk dle hodnocení očekává "pecku", ale přišlo spíše zklamání. Velký příběh pojatý velmi okrajově, aby nikoho extra neurazil. Nekonečně dlouhý film s psychologicko filozofickou myšlenkou, kterou postřehne jen někdo. Jako plus hodnotím probliknutí na osobu, o které se zrovna mluví, usnadnilo to vnímání děje. ()
dlouhá noc a už nikdy více, postbolševismus z toho stříká všema otvorama, film o vědci co podle mě vynalezl to, čemu se říká jistá smrt, na jednu ránu tři hodiny žvástů, debilní prolínání, asi toku myšlenek, pozitivum murphy hrát umí a to říkám že jo, jednou ale stačilo, 2/30% ()
Film byl skvělý. Ale dlouhý. Po dvou hodinách už se nic nedělo. Do té doby film byl 5*, poté to kleslo na 4. Poslední hodina byla pouze zbytečné mrhání časem. První dvě hodiny ale stály za to. Napětí, herecky skvělé. ()
Na začátek bych chtěl říci, že jsem se po vzoru mnoha lidí nešel hned po Oppenheimerovi podívat na Barbie, jelikož jsem rozhořčen, že tento filmový event naprosto zazdil absolutně úžasnou sedmou Mission: Impossible, která takhle přespříliš nevydělala (ano vím, že si za to do jisté míry můžou tvůrci sami, protože vybrali riskantní termín, ale do háje, jestli to ještě někdy bude v kinech, zajděte na to, stojí to za to). Nyní už tedy ovšem k filmu, který mě poněkud zmátl. U Christophera Nolana pro mě vždy platí pravidlo, že se na jeho filmy musím podívat dvakrát, abych je pochopil. U poněkud překomplikovaného Teneta se mi nakonec podařilo pochopit ho taky, ovšem od té doby mám takový neblahý pocit, že milý Kryštof vnímá čas trochu jinak, než obyčejná lidská bytost. Oppenheimer je totiž snímek, který neplyne časově z bodu A do bodu B a míchá se vám tu minulost s budoucností, současnost s minulostí nebo budoucností a kdo ví, jak ještě. Mojí otázkou ale je proč? Leckoho by napadlo, že se časové linie takto prolínají, aby se ukázalo, že události a rozhodnutí postav v současnosti měla takový a takový dopad v budoucnosti, ale zdá se mi, že proto by měl člověk být aspoň trochu znalý Oppenheimerova příběhu. Já jakožto člověk, který si kdysi přečetl jen něco z wikipedie jsem tak v asi dvou třetinách filmu absolutně ztratil nějaký hlubší přehled o tom, co se sakra děje a jen jsem věděl, že tady ten špatný a tady ten dobrý. Jistě, to přece k Nolanovým filmům patří a sám jsem na začátku recenze řekl, že jsem zvyklý se na jeho filmy dívat dvakrát, abych je pochopil, ale dle mého zrovna u historického filmu takového rázu jako Oppenheimer není vůbec třeba tak příšerně překomplikovat děj a absolutně rozbít časovou linku filmu. Díky této naprosto zbytečné komplikaci úplně všeho jsem tak z kina odcházel poněkud zmaten. Určitě si ale Oppenheimer nezaslouží odpad, stále je nutno uznat, že jde o precizně natočené a napsané dílo, kde mi při pár momentech naskakovala husí kůže (hlavně na začátku a na konci) a to také díky absolutně skvělé hudbě, která je sice někdy trochu moc ohulená, zato se má čím chlubit. Ano, stále platí, že Christopher Nolan je mistrem svého řemesla po vizuální stránce, tentokrát jsem byl bohužel nepříjemně překvapen celkovou zmatečností děje, které se ale dalo docela snadno předejít. Jsem si docela jistý, že na druhé zhlédnutí film pochopím, na druhou stranu jsem si taky jistý, že jsem ho mohl pochopit už na první a to bez větších komplikací. Je mi líto, tentokrát se pro mě o žádný Nolanův spektákl nejedná. ()
Nolan je král filmového scénáře a už několikrát nám ukázal, že umí napsat bravurní dílo. I tentokrát ke svému projektu použil formát IMAX slibující spektakulární filmový zážitek. O to větší překvapení přichází, když divák objeví, že je většina filmu zaostřená tak trochu mimo hlavní body zájmu. Co na plat, že se jedná o 70 mm film v potenciální kvalitě, kterou digitální kina nejsou schopna zpracovat, rozmazaný flek je i v super rozlišení pořád rozmazaný flek. Střelou do druhé nohy filmu je pak neuvěřitelně dlouhá stopáž, kterou nezachrání ani hudební podkres, který nedovolí divákovi usnout ani v těch nejnudnějších scénách. Ve finále Nolan natočil sice slušné konverzační dílo s jednou epesní scénou, ale je to jako kdybyste šli do restaurace světového šéfkuchaře a on vám naservíroval chleba s máslem se salámem. PS. rozhodně by neměl zapadnou skvělý výkon Cilliana Murphyho, který film celou dobu táhl. ()
Zklamaní. Nolan nestrhne a chybně se domnívá, že brilantně zahraná konverzačka se slušnou atmosférou bude stačit. Nebude, je to od začátku vyčpělý a nic se na tom v průběhu filmu nezmění. Je to jako pití piva z plechovky, někdo to má možná rád, ale nezapomenutelná kvalita je úplně někde jinde, tohle jenom vyklopíte do sebe, zmačkáte a vyhodíte do koše. ()
Související novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (více)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
20.7.2023 Další z očekávaných a zrovna u tohoto jsem měla vysoké očekávání, ale finální dojmy padly lehce níže. Celkově mi připadá, že se v této, momentálně, typické (velkofilmové) americké kinematografii většina režisérů, včetně Nolana, naprosto vyžívá. Je to něco, co dle mého není úplně stavěno pro Evropu a to mne i zajímá, jestli všechny pozitivní ohlasy na tento film přicházejí od lidí, kteří doopravdy pochopili toto nabušené kinematografické dílo, nebo zda pozitivní ohlasy chodí jen ze strany dlouho očekávaného Nolanového Oppenheimera a klasicky fantastické technické stránky. Jelikož mi přijde, že film byl nabušený až natolik, že jeho obsah přetékal a ještě k tomu byl tříhodinový, což je dost pro něco takového. Ne, že bych si ztěžovala na délku trvání, jelikož pro mne byla přívětivá. Ten fakt, že to bylo ale naprosto nabouchané odborným materiálem, mě drtil. Bylo toho tam tolik, že se v tom člověk ani nevyznal. Je to, jakoby se vzaly všechny existující materiály a spisy o existenci Oppenheimera a celého jeho týmu a ty se pak následně zfilmovaly se scénářem nějakého šílence do atomové fyziky. To, co tam bylo ale nejdelší a to mi doslovně vadilo, byly scény, kdy se s Oppenheimerem „soudily”. Byla to nekonečná sekce z filmu, která působila, jakoby vzali vše, co se tam doopravdy řeklo a doslova to narvali do filmu. Bylo to tímto zbytečně zdlouhavé a tuto nekonečnou debatu mohli zkrátit. Pak by to bylo tisíckrát více příjemné pro diváka. To stejné je (pouze) pár scén, které tam byly naprosto nadbytečné a vůbec tam nemusely býti. I bez nich by byl celý životopis Oppenheimera či film, portrétující Manhattan projekt, dokonalý a historicky přesný. Realističnost filmu mohla býti důkladná i, kdyby byl snímek kratší, či více přehledný. Tato zbytečnost film vedla k občasné nepřehlednosti scén, které působily, jakoby byly poskládané do mozaiky párkrát. Nejen nepřehlednost a dlouhost snímku, ale také nadbytečně moc postav, které do děje nijak nezasahovali a pouze sloužily jako matoucí nástroj pro diváka. Snímek měl ale dva časoprostory a v tomto případě mi přišlo, že se dalo v pořádku a bezchybně v časoprostorech orientovat. Někdy tomu napomáhala barevnost, někdy vizuál a někdy pouhé zamyšlení. To mne vede k barevnosti filmu, která je asi jasným nepřehlédnutelným faktem. Povšimla jsem si, že se RGB klasická vyskytovala ve scénách, kde šlo převážně o Oppenheimera, či to bylo z jeho pointy. Naopak scény černobílé většinu času obsahovaly tu druhou stranu v čele se Straussem, který se i v mnoha scénách vyskytoval. Šlo o zase jejich perspektivu. Toto je něco geniálního, co mě na filmu z pár věcí doslova fascinovalo. Bohužel to mělo nepříjemný a zdlouhavý scénář, který byl plný odborných termínů a faktů, kterým doslovně rozumí pouze znalci atomové fyziky, ale pořád to nezklamalo myšlenkami, hereckými výkony a vizuálem, který je pro snímky tohoto typu samozřejmý. Z většiny byl film postaven na Honu na čarodějnice, který se v té době v Americe, převážně Hollywoodu konal. Toto dokazuje, že pokud člověk nezná tyto „základně nezákladní” historické informace, je už doslova ztracen. Kvůli tomuto kořenu celého filmu a všech debat, se snímek hýbal i kolem politiky, bez které by se samozřejmě neobešel. Lze vidět, jak je politika vlastně ve všem. Ale coby ne, když se tu bavíme o Hollywoodském Honu na čarodějnice. Všechny pocity byly ztvárněny geniálními herci hvězdného obsazení, kteří nezklamali. Hlavně Cillian Murphy prorazil všechna očekávání a naprosto okouzlil celý film. Dokázal popsat subjektivitu postavy pouhou mimikou, která se dokázala dostat hluboko do divákovi duše a vyvolat v něm pocity, které na plátně pociťoval Oppenheimer. Takovou sílu Murphy měl. Ve scéně, kde se dupalo nohama na počest vybombardování Hirošimy a Nagasaki, byla mimika Murphyho naprostým příkladem. Nejen mimika, ale celá idea za touto scénou, která patří k mým nejoblíbenějším. Zde šlo nejvýrazněji v celém filmu vidět (i když se to v průběhu filmu projevovalo na více místech), jak Oppenheimer doopravdy trpí a jak je vyčerpaný. Celý tento proces ho unavil a trpí z toho faktu, co udělal, jelikož to nebyl až tak jeho účel. Nikde není ale řečeno, že toho doopravdy lituje, jelikož on se k tomu (historicky dosvědčeně) nikdy nepřiznal. Pouze můžeme vidět subjektivitu Nolana. Celou tuto scénu podporuje obraz a triky, které nechávají naběhnout husí kůži a to ani nemluvím o zvuku, který je až smrtelně geniální a tichem podporuje celou tu úzkostnou atmosféru. Tato scéna je ale obrovskou reflexí pro Ameriku. Poslední dobou se tito velkolepí američtí režiséři snaží reflektovat veškeré činy, které spáchají a následně si je pomocí toho díla vyčítají. To nemluvím ale ani o Americké propagaci, která tu samozřejmě po celou dobu byla zakomponována. Naopak fenomenální byly všechny efekty, které, jak je řečeno, nebyly udělány přes CGI, což je až neuvěřitelné. Všechny tyto efekty různých explozí měly místo ve filmu jako prostřihy v různých situacích, které se odehrávají a týkají se více, než přirozených situací ohledně jaderné bomby. Náhlé prostřihy tomu dodávají perfektní dynamiku a primárně v první hodině filmu mi dodávalo husí kůži. Kdybych mohla, oblíbila bych si to více, ale nebyla jsem schopna některou odbornou řeč pochopit a bylo to na mě chvílemi nepřehledné, až mě to neuchvátilo. Možná by byl IMAX lepší volbou, ale nemám na to prostor. Možná by to ale i tak nezlepšilo moji myšlenku, která se týká hlavně komplikované struktury a její dialogů. () (méně) (více)