Nenápadný půvab buržoazie

Jiz dlouho jsem se u zadneho filmu nebavil tak jako u Burzoazie. Po nejake dobe jsem uz prestal myslet na to, co je sen a co skutecnost a nechal se unaset na vlne az absurdniho humoru, ktery bije do rad spolecenske smetanky. Plny pocet sice nedam, i tak ale ve mne film zanechal jen ty nejlepsi vzpominky!...... Po druhem podivani pridavam hvezdicku......Po tretim si myslim, ze je to skutecna perla a film, ktery v me pameti zustane navzdy. (02.01.2008)

Brutální společnost francouzských "držgrešlí" možná mnoho diváků odpudí. Přeci jen aroganci považuje mnoho lidí za hřích apokalyptických rozměrů, ale já se vždycky rád zasměju nad tím ....no, to je jedno. Zkrátka si myslím, že Buñuel je v naší zemi velmi zatracován a co se týče Buržoazie, tak ta je opomíjená ještě více. A je to škoda. Kde jinde uvidíte takovou podivnou shodu okolností jako právě tady. Snobové jsou v Luisově filmu vylíčeni jako sexuchtivý a hlavně k uzoufání znudění borci, jejíž jedinou povinností v životě je dřepnout si ke kafičku či čaji s přáteli a povídat si o poklesu akcií na New Yorské burze. Hlavně si nesmí zapomenout připálit cigáro dvoustovečkou.___ Možná je Nenápadný půvab buržoazie sondou, která by měli vést k pochopení těchto rodin (Ewingovi z Dallasu= hip-hip-huráááá). Já ji ale budu navždycky považovat jako potupu a hlavně povznesení nad životem a lá Strýček Skrblík.... A všichni míří do divadla! (24.10.2008)

Další z filmů, který pro mne nepřežil tok času. Od počátku sedmdesátých let právě žánr absurdní komedie nabral ve svém rozvoji neuvěřitelnou dynamiku a jeho vývoj mě zanechal u dohohle dílka v hodně rozpačitém rozpoložení. Strašně moc jsem se pokoušel hrát Buňuelovu hru s sebou, ale nemohu si pomoci - ta tolik vyzdvihovaná neuchopitelnost, snovost a jemnost jeho humoru je podle mne jen vynucena absencí větší naléhavosti a přesvědčivosti. Jako kdyby někdo vzal pořádný surrealistický zářez z let nedávno minulých a pro diváky ohrožené infarktem udělal ultralight verzi...Někdo tenhle film přirovnával k Monty Pythonům... ale kdeže... (27.05.2011)

Akurát včera som po krátkom čase dočítal celkom zaujímavú knižku, v ktorej vystupoval populárny francúzsky scenárista: Jean-Claude Carrière, a ktorý mimochodom spolupracoval s významnými režisérmi zvučného mena, keď jeden z nich nebol nikto menší, ako španielsky surealista Luis Buñuel, pričom oni dvaja tvoria veľmi progresívny a mimoriadne silný, tvorivý tandem, od ktorého nikdy neviete, čo dostanete na tanier... ? Kráska dňa je mojim strašne obľúbeným snímkom i Viridiana, ale inak tohto horkokrvného Španiela mám momentálne za akosi rozporuplného, ktorého buď neznášam, alebo obľubujem, a zatiaľ som v zlatej, strednej ceste, že Skrytý pôvab buržoázie ma veľmi príjemne prekvapil svojim atypickým, provokatívnym, odvážnym, a zaujímavým prístupom, čo si ma jednoducho musel získať. Po celý čas som obdivoval trojicu herečiek, ktoré boli očarujúce, najmä Bulle Ogier v roli Florence, či vidieť velikána Fernanda Reya bolo na nezaplatenie ! _ Šestica postáv ma v jednom kuse zamestnávala tým, ako sa bezúspešne pokúša zasadnúť k jednému stolu na spoločnú večeru_ Počas tohto napínavého sledovania som si pripadal, ako v dajakom sne, keď som nevedel rozlíšiť, či sa pozerám na ilúziu alebo na realitu ? Splnil som si svoju filmovú povinnosť, pretože nevidieť tento známy film= byť ukrátený o dôležité poznatky ! (14.10.2018)

Hodně zvláštní film. Když jsem ho v mládí viděla poprvé, připadal mi takový příjemný, lehce plynoucí a poněkud zmatený, ale proti peckám jako Zvětšenina nebo Sladký život, kterými jsem tehdy byla uchvácená, přece jen trošku nemastný neslaný. No jo, byla jsem mladé tele....Teď jsem díky ČT a jejich projektu Velikáni filmu (konečně, třikrát hurá!!!) viděla znovu a vida: to příjemné uplývání zůstalo, ale navíc už jsem si vychutnávala různé narážky a absurdity, a usmívala jsem se a přitom mi šel občas mráz po zádech. Stéphane Audranová jako prvotřídní snobka skutečně neodolatelně půvabná, stejně jako zločinec v rukavičkách (a nejen v tomto filmu) Fernando Rey. Jako estét musím opět ohodnotit to, jak jsou ve starých francouzských a italských, potažmo zde i španělských filmech vždycky výborné kostýmy, interiéry, prostě celková vizáž lidí, budov i měst, nadčasová elegance všude.... (20.02.2012)