Nenápadný půvab buržoazie

Formálně zcela surrealistický snímek, obratně si pohrávající s tématem snů, je ve skutečnosti poměrně dobře čitelnou kritikou vyšší společnosti, církve a společenských konvencí, tedy témat, do nichž se Buñuel strefuje rád a často. Jistě nepřekvapí, že jeho postoje jsou zjevně značně levicové, blízké komunistické či anarchistické optice. Postava velvyslance despotického státečku, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog, mu navíc umožňuje, zaměřit svou pozornost na otázky neokolonialismu, protekcionismu, "politické korektnosti" a diplomatických "sňatků z rozumu" uzavíraných ve jménu "vyšších zájmů", navzdory zjevné nespravedlnosti a potírání lidských práv. Rozhodně se většinou jedná o témata velmi palčivá a stále aktuální, jakkoli zrovna výpady proti církvi poněkud připomínají "kopání do mrtvolky" a je nutné je chápat spíše jako určitou režisérovou osobní obsesi, než téma hodné kritiky ve druhé polovině dvacátého století... Spíše než surrealistický a absurdní, je film obsahově dosti levicový a velmi angažovaný... Přesto zde nalezneme i zřetelně surrealistická témata. Vedle už zmíněného tématu snu, které ovšem působí zčásti jen jako formální rámec a samozřejmě také jako jeviště výsostně surrealistické hry s polaritou sen vs. realita, nalézáme zde silně akcentované téma smrti a záhrobí. Méně nápadné je jak téma sexu tak téma podvědomí, přičemž obojí vyznívá především jako kritika pokrytecké společnosti, přestože je zde samozřejmě čitelné i obecné napětí mezi "vysokým" a "nízkým" či mezi "rozumovým" a "pudovým". Méně surrealistické, ovšem z filosofického či sociologického hlediska o poznání podnětnější, je ovšem téma společnosti jako divadla, v němž jednotlivci zastávají přidělené role. S tím souvisí i celým filmem prostupující téma uniformy jako nositele daných společenských rolí (biskup/zahradník, sluha, voják, policista)... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Bebacek, Silas, Ony, Xeelee, Cimr (25.10.2010)

Vchádzanie zo sna do sna, pripomínajúce svojimi neuveriteľnými dejovými obrátkami nepokojné prehadzovanie sa na posteli. Nejde však o desivú nočnú moru, skôr o príjemne dobrodružný spánok s mnohými snami - takmer všetky situačné zážitky skupinky, ktorá sa túži v kľude najesť, len sa jej to akosi nedarí sú vyvážené parádne uvoľneným humorom. Komické absurdno sa strieda so smutnou melancholickosťou, tak ako častokrát v živote. Nervná chôdza skupinky po veternej ceste kdesi v krajine (táto scéna vchádza do deja opakovane a nečakane). Ostrý výsmech čaká pachtiacich sa nafúkancov, poblúznených revolucinárov, nositeľov jedinej správnej vízie, vyslancov v skutočnosti len osobných záujmov, politikov, aristokratickej povrchnosti, Boha, nezmyslenej armády, divadla života, kde sa nevedomí diváci stávajú hercami odhalenými v trápnych pózach. Snivo denné žitie podané ako na tanieriku. Pritom tak pozerateľné a s toľko možnými výkladmi ako len v Otvorenom filme môže byť. (08.08.2005)

Pitomci, podlézavci, pokrytci. Zbohatlíci, církev, armáda. Zas a znovu se schází a pořád jim to nevychází. K smrti je děsí, že by někdo mohl odhalit jejich pravé záměry. Nahromaděné lži vycházejí najevo ve snech, které jsou nakonec možná pravdivější než to, co je vydáváno za realitu. Bunuel natočil úžasně krutou komedii s poněkud surrealistickým nádechem. Jídlo, sex, sny a scény jako z artfilmu nahlíženého montypythonovskou optikou. Režie je obdivuhodně úsporná, může-li něco říct jedním záběrem, neříká to třemi. Pouze jsem si vždy nebyl zcela jistý, co vlastně říká, ale pokud zrovna ničím jiným, bavil mne film neustále svou podvratnou neodhadnutelností. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Šandík, Trainspotter, Vančura, troxor, tomtomtoma, pouler (12.10.2012)

Quo vadis, bourgeoisie? Na večeru, na obed... Lahodný satirický bonbónik, ktorý pretavuje falošné masky vyšších mocibažných sfér do úchvatnej a filmársky nesmierne precíznej surrealistickej hračky. Dámy a páni, vitajte, usaďte sa, sledujte! - kričí Buñuel zo zákulisia a k celistvému uchopeniu podvratného odhalenia krikľavého spoločenského moru, labyrintu lží a podvodov nám predostiera štvoricu kľúčov. Bezdôvodné historky, ktorými len zabíjajú čas a odvádzajú pozornosť od skutočných problémov. Tradícia veselohry a absurdného divadla - ako dokladá rafinovaná scéna na javisku - všetko je náležite zohrané, vypilované do najmenších detailov, podporené vnútrozáberovým strihom a nonšalantnou gráciou réžie, ktorá zastrešuje fragmenty okamihov - avšak bez okamžitej pointy; zmysel nedáva v jednotlivostiach, ale celku. Sny, ktoré sú oknom do duše a dôkladne analyzujú postavy; čím dômyselnejšia je ich konštrukcia (sen v sne) a komplexnosť ukrytej, zazdenej reality mimo naše vnímanie, tým viac vypovedajú o myšlienkových pochodoch tých, ktorým sa snívajú. A napokon symbolická cesta, ktorá nikam nevedie, metafora Trimalchionových stolovníkov, ktorí zdanlivo stále kráčajú, ale zostávajú na rovnakom mieste, len materialisticky a povrchne získavajú, alebo strácajú a miznú v bezodnej priepasti dejín. Áno, úžasne krutý, ba až morbídny, ale pravdivý a preto neskonale vtipný - taký je nenápadný pôvab buržoázie. 90% (03.03.2015)

Tři základní kameny surrealizmu (víra, sex, smrt) dokázal Buñuel přetavit do na první pohled jednoduchého děje se spoustou originálních (více či méně) bizarních situací a nápadů a zároveň udržel jakousi reálnost a nezabředl do vod absurdnosti. Tleskám a nestačím žasnout. Rozplývám se nad úžasným dějem, nápaditou kamerou a nenápadným půvabem tohoto filmu. Odněkud někam jdou, obzor v nedohlednu, a tak nezbývá než hrdinům popřát dobrou noc a pěkné sny. Ámen. Jo a kdyby někdo chtěl prodat levně letenky do Mirandy, tak mi napište do pošty. Mé maličkosti nebylo poskytnuto vízum. (19.12.2008)