Le Charme discret de la bourgeoisie
Il fascino discreto della borghesia
El discreto encanto de la burguesía
Skrytý pôvab buržoázie
The Discreet Charm of the Bourgeoisie
The Discreet Charm of the Bourgeoisie
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Paul Frankeur, Delphine Seyrig, Bulle Ogier, Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel, Milena Vukotic, Claude Piéplu, Michel Piccoli (více)Obsahy(2)
Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.
(oficiální text distributora)
Videa (7)
Recenze (191)
I tentokrát Buňuel dokázal, že je mistrem filmového vyprávění. Tentokrát vypráví příběh o šestici snobčeků, kteří ani na okamžik nepochybují o své nadřazenosti nad chudinou, což je ovšem ve velkém kontrastu s tím jak se chovají. Nevidíme zde kdovíjaké kázání, spíše ironické popichování do lidí, kteří nepochybují o svém výsadním postavení a možná i do potencionlích snobů v každém z nás. Jak už to tak u Buňuelových filmů bývá, příběh je ze začátku v relativně logickém sledu, aby se v průběhu roztekl do absurdních krajin. To z něj však činí skvělou zábavu.Koneckonců po všech těch opulentních večeřích které šlechta tohoto filmu neustále absolvuje, vypadá abusrdně i záběr kdy jdou pěšky po silnici. ()
No, dobre. To by mohol byť celý môj komentár k druhému Bunuelovmu filmu (po Kráske dňa), ktorý som si pozrel v rozpätí niekoľkých dní. A opäť iba uznanie, nič viac. Je to dobre nakrútené, posolstvá sú väčšinou zrozumiteľné, ale film ma nechal úplne chladným a spokojnosť som pocítil iba pri záverečných titulkoch. ()
Upraveno v dubnu 2019. Nenápadný půvab buržoazie je anarchistickým atentátem, surrealistickou filmovou lahůdkou a vynalézavě ochočenou nihilistickou podvratnou činností. Luis Buñuel a Jean-Claude Carrière podnikají stylově vytříbený útok na statut moci. Ušetřena není žádná mocenská složka, slitování bylo exemplárně u zdi zastřeleno popravčí četou, symboly jsou slavnostně vystaveny na oltář a slouží se v jejich víře obřadné živé hry. Čas vše soustředí do jednoho místa, různé roviny vnímání bytí se propojují i vymezují, proplouvají sebou navzájem, vytrhují detaily, mění východiska a každý záběr se stává kulometnou salvou zuřivého partyzána. Žár srdce nihilismu týrá své ulovené oběti, vydírá jejich svědomí a rafinovaně šmíruje stíny masek. Důstojnost je schopná přizpůsobit své potřeby, moc je opojná, výsostné postavení nabízí tučné benefity k uspokojení. Buržoazie je svlečena do naha, vláčena bahnem a bičována v sadomasochistickém rozjívení. Svých perverzí dostojí i církev, armáda a policie. Surrealismus dodává rukojeť k významům, obrazové kompozice vyzývavě koketují s pravou tváří strany moci. Nejvíce mučeným úlovkem je Don Rafael Acosta (vynikající Fernando Rey), ctihodný velvyslanec latinskoamerické republiky Miranda v Paříži. Narážky vyřezávají pláty živého masa, důstojnost majestátu musí zůstat již z podstaty zachována. Poživačnost je ostražitá a neodbytná. Výrazným anarchistickým úlovkem je také François Thévenot (příjemný Paul Frankeur), Acostův stavovský souvěrec a věrný kumpán v běhu životního přesvědčení. Vybraná společnost si potrpí na způsobech. Třetí mužskou kořistí lovu je Henri Sénéchal (zajímavý Jean-Pierre Cassel), Acostův a Thévenotův společník života i jeho materiálního krytí. Pokrytectví nežehrá na černé svědomí. Nejsmyslnějším barevným korálkem je Simone Thévenot (pozoruhodná Delphine Seyrig), Thévenotova ctihodná manželka a Acostova velmi důvěrná přítelkyně. Elegance má své tajnosti. Nejvíce rozevlátým barevným korálkem je Florence (zajímavá Bulle Ogier), Simonina mladší sestra v neustálém alkoholovém oparu povznesení. Údržba stylu vyžaduje přísný řád nároků. Nejdychtivějším z barevných korálků je Alice Sénéchal (šarmantní Stéphane Audran), Henriho manželka. Povzbuzení životem kráčí vstříc další své drobné radosti. Důležitou postavou znesvěcení pokrytectví je Monsignor Dufour (velmi dobrý Julien Bertheau), římskokatolický biskup a zručný zahradník v domě Sénéchalů. Odpuštění je posláním, trest povinností, odborářské stanovy svátostí. K výraznějším atributům patří Delecluze (velmi příjemný François Maistre), ctižádostivý policejní komisař. Snaha je chvályhodná, ale hierarchie je pevně stanovená a nadřazena právu a pořádku. Podstatné místo zaujímá také plukovník francouzské armády (příjemný Claude Piéplu), neřízená střela, kurážné rozvíření míru a spolehlivý vykonavatel zadaného plánu vojenských manévrů. Z dalších rolí: spolehlivý ochránce nenápadného půvabu buržoazie a francouzský ministr vnitra (Michel Piccoli), zahradník Dufourových rodičů a boží rukou pomstěný smrtelný hříšník (Georges Douking), omlouvající se číšník čajovny bez čaje a kávy (Bernard Musson), spolehlivá a dlouhotrvající Sénéchalovic služka Ines (Milena Vukotic), zasloužilý policejní seržant a krvavý brigadýr (Pierre Maguelon), vojenský seržant se snovým setkáním se smrtí (Maxence Mailfort), pohnutý osud vyprávějící vojenský poručík Hubert de Rochcahin (Christian Baltauss), či zatvrzelá mirandská nespokojenost alias nebezpečná teroristka (Maria Gabriella Maione). Nenápadný půvab buržoazie je duchaplná zábava intelektuálního povyražení a uměleckého stylu. Nenápadný půvab buržoazie je vznešeným výtvorem, znevažuje ctihodnou masku společnosti, provokuje, pohrává si, zneužívá vlastní fetiše a utkvělé představy, zapojuje Érota i Thanata, poťouchle se vysmívá. Jedinečným způsobem předvádí Luis Buñuel svůj životní názor, s lehkou grácií a originálním výrazem umělce dává svobodu svému vnitřnímu světu. Filozofie a revolucionářské odhodlání dostaly své praktické využití. Umění ukazuje jednu ze svých nejúchvatnějších podob! () (méně) (více)
Umelecký film s dejom v snoch postáv, ktorý mal byť zrejme výsmechom z buržoázie. Mám rád filmy proti súčasným režimom a spoločnosti, ak pravdivo a trefne poukazujú na problémy spoločnosti, no nemám rád tie, kde cítiť nenávisť voči niekomu a proste je to len výsmech niekoho absurdnosťami, ktoré prakticky na nič trefne nepoukážu. Neoslovilo ma to s tou nemožnosťou zasadnúť k jedlu, zabitie kňazom vraha jeho rodiny, dialógy mi vtipné nepripadali, melancholickosť tam možno z časti bola, no celé si to išlo v mimoriadne nudnom tempe a príbehu a navyše nemám ten pocit, že by to nejako výrazne poodhalilo pózy ľudí, ich pokrytectvo. Prišlo mi to ako taká staršia nahnevaná produkcia na ľudí, ktorí by si zaslúžili poriadne naložiť. ()
Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. ()
Galerie (80)
Zajímavosti (14)
- Pro film bylo napsáno pět odlišných verzí scénáře. (ČSFD)
- Úvodná scéna vychádzala zo skutočnej príhody producenta Serga Silbermana, ktorú spomínal pri rozhovoroch s tvorcami. Stalo sa mu, že v deň, kedy pozval na večeru hostí, to zabudol povedať manželke, tak ako zabudol aj na to, že v rovnaký deň má večerať mimo domu. (Georgei)
- Film vznikl v Buñuelových 72 letech. Poté Buñuel natočil ještě dva filmy, na jejichž scénáři spolupracoval opět s Jean-Claudem Carrierem. (hippyman)
Související novinky
Projekt 100 pokračuje v nově zrekonstruovaném kině Světozor
Projekt 100/2008 vstupuje do druhého měsíce svého putování Českou republikou a první výsledky naznačují, že divácky nejúspěšnějšími filmy budou Antonioniho ve své době velmi kontroverzní Zabriskie… (více)
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (více)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (více)
Reklama