Nenápadný půvab buržoazie

Formálně zcela surrealistický snímek, obratně si pohrávající s tématem snů, je ve skutečnosti poměrně dobře čitelnou kritikou vyšší společnosti, církve a společenských konvencí, tedy témat, do nichž se Buñuel strefuje rád a často. Jistě nepřekvapí, že jeho postoje jsou zjevně značně levicové, blízké komunistické či anarchistické optice. Postava velvyslance despotického státečku, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog, mu navíc umožňuje, zaměřit svou pozornost na otázky neokolonialismu, protekcionismu, "politické korektnosti" a diplomatických "sňatků z rozumu" uzavíraných ve jménu "vyšších zájmů", navzdory zjevné nespravedlnosti a potírání lidských práv. Rozhodně se většinou jedná o témata velmi palčivá a stále aktuální, jakkoli zrovna výpady proti církvi poněkud připomínají "kopání do mrtvolky" a je nutné je chápat spíše jako určitou režisérovou osobní obsesi, než téma hodné kritiky ve druhé polovině dvacátého století... Spíše než surrealistický a absurdní, je film obsahově dosti levicový a velmi angažovaný... Přesto zde nalezneme i zřetelně surrealistická témata. Vedle už zmíněného tématu snu, které ovšem působí zčásti jen jako formální rámec a samozřejmě také jako jeviště výsostně surrealistické hry s polaritou sen vs. realita, nalézáme zde silně akcentované téma smrti a záhrobí. Méně nápadné je jak téma sexu tak téma podvědomí, přičemž obojí vyznívá především jako kritika pokrytecké společnosti, přestože je zde samozřejmě čitelné i obecné napětí mezi "vysokým" a "nízkým" či mezi "rozumovým" a "pudovým". Méně surrealistické, ovšem z filosofického či sociologického hlediska o poznání podnětnější, je ovšem téma společnosti jako divadla, v němž jednotlivci zastávají přidělené role. S tím souvisí i celým filmem prostupující téma uniformy jako nositele daných společenských rolí (biskup/zahradník, sluha, voják, policista)... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Bebacek, Silas, Ony, Xeelee, Cimr (25.10.2010)

Bunuelův "nejdiváčtější" film o tom, jak je někdy těžký najít restauraci, v který by se dalo v klidu najíst, o tom, že terorismus byl už tehdy v kursu, o tom, že sny jsou stejně reálné jako je realita snová, o tom, že lidi se v životě fakt hodně našlapou aniž by kdy došli k nějakému cíli a o tom, že vše je jen hra, i když to hra neni...a o spoustě dalších věcí...tento film mám velmi rád, ostatně jako téměř vše od Mistra Mistrů....miluju jeho velký nadhled a humor, je to my blood type, exactly. (01.02.2008)

Nenápadně půvabná kritika nositelů společenského řádu. Sled absurdních situací, z nichž prakticky žádná není uvěřitelná (a netýká se to jenom snových sekvencí), zábavné je to ale dost. Víc než Fernando Rey mě bavili pánové ve vedlejších rolích (F. Maistre, C. Pièplu), spolehnutí je vždycky i na Stéphane Audran. Ztělesněním zbytečné existence společenské třídy je tady skvostná Bulle Ogier, která se tu po většinu děje potácí ožralá a sjetá neustále s cigárem v ruce, přitom ale občas vypustí hlášku dokazující, že nemá v hlavě úplně nasráno. Pobavil jsem se a spokojeně si odškrtávám jednoho Buñuela. (27.02.2017)

Pokud v Krásce dne sny pouze navodily atmosféru a decentně doplňovaly hlavní děj, zde jim Buñuel přikládá mnohem větší váhu a bezelstně stírá hranici mezi realitou a sny. Činí tak opravdu náramně, protože nemáte šanci během sledování odhadnout, co je skutečné a co ne (ostatně takové sny jsou u lidí nejhorší). Svým jemným humorem se vysmívá duchovenstvu a armádě - jako v pozdějším Přízraku svobody - a některé scény jsou dotáhnuty do naprostých absurdit (večeře v restauraci, kde ve vedlejší místnosti právě oplakávají zemřelého majitele). Buržoazie je podle Buñuela půvabná, a to daleko nápadněji, než by se mohlo zdát! (25.05.2006)

Hodně zvláštní film. Když jsem ho v mládí viděla poprvé, připadal mi takový příjemný, lehce plynoucí a poněkud zmatený, ale proti peckám jako Zvětšenina nebo Sladký život, kterými jsem tehdy byla uchvácená, přece jen trošku nemastný neslaný. No jo, byla jsem mladé tele....Teď jsem díky ČT a jejich projektu Velikáni filmu (konečně, třikrát hurá!!!) viděla znovu a vida: to příjemné uplývání zůstalo, ale navíc už jsem si vychutnávala různé narážky a absurdity, a usmívala jsem se a přitom mi šel občas mráz po zádech. Stéphane Audranová jako prvotřídní snobka skutečně neodolatelně půvabná, stejně jako zločinec v rukavičkách (a nejen v tomto filmu) Fernando Rey. Jako estét musím opět ohodnotit to, jak jsou ve starých francouzských a italských, potažmo zde i španělských filmech vždycky výborné kostýmy, interiéry, prostě celková vizáž lidí, budov i měst, nadčasová elegance všude.... (20.02.2012)