Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Paul Frankeur, Delphine Seyrig, Bulle Ogier, Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel, Milena Vukotic, Claude Piéplu, Michel Piccoli (více)Obsahy(2)
Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.
(oficiální text distributora)
Zajímavosti (14)
- Don Rafael řekne Florence, že se narodil 22. února, což je datum narození režiséra Buñuela. (Kulmon)
- Ve scéně mučení vězně elektrickým pianem vylézá z nástroje hejno švábů. Tím se Buñuel otevřeně hlasí ke svému oblíbenému hmyzímu motivu, podobně jako scénou s mravenci ve snímku Andaluský pes (1929). (ČSFD)
- Luis Buñuel se v titulcích filmu objevuje jako autor zvukových efektů, přestože byl v době natáčení již takřka beznadějně hluchý. (ČSFD)
- Název filmu je čistě náhodný a surrealistický, stejně jako jsou například Andaluský pes (1929), Zlatý věk (1930) či Anděl zkázy (1962). Buñuel a Carriere se rozhodli hledat titul v poslední den natáčení - ve stejný den, kdy shodou okolností zemřel de Gaulle. Film se měl nejdříve jmenovat Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci, poté Šarm buržoazie, definitivní podobu pak ustanovilo přidání náhodně vybraného adjektiva discret čili nenápadný. (ČSFD)
- Pro film bylo napsáno pět odlišných verzí scénáře. (ČSFD)
- Ve filmu nezazní žádná hudba. (/Pablo)
- Film vznikl v Buñuelových 72 letech. Poté Buñuel natočil ještě dva filmy, na jejichž scénáři spolupracoval opět s Jean-Claudem Carrierem. (hippyman)
- Dátum, v ktorý Don Rafael povedal, že má narodeniny, 22. február, je zároveň narodeninami režiséra Luisa Buñuela. (Bilkiz)
- Úvodná scéna vychádzala zo skutočnej príhody producenta Serga Silbermana, ktorú spomínal pri rozhovoroch s tvorcami. Stalo sa mu, že v deň, kedy pozval na večeru hostí, to zabudol povedať manželke, tak ako zabudol aj na to, že v rovnaký deň má večerať mimo domu. (Georgei)