Oscar Wilde

Keď tak čítam tunajšie komentáre, vidím, že niekomu možno postačilo, že tvorcovia filmu "neuhli kamerou" pred homosexuálnymi scénami, mne to ale rozhodne nestačilo. "Uhli" totiž pred ozajstnou drámou Wildeovho života a len sa tak frivolne zviezli na "atraktivite" témy. Hovoriť otvorene o tejto stránke umelcovej osobnosti nie je nijakým hrdinstvom ani zásluhou. Scéna zo súdnej siene našťastie podtrhla jeden dôležitý moment: Wildeova mravná "zvrátenosť" tu totiž zafungovala iba ako zástupný symbol odvekej bariéry medzi "normálnym" meštiackym svetom a "nenormálnym a nemorálnym" svetom umelcov. Ak si ale človek po tomto neškodnom filme znovu prečíta napríklad Oscarovu trpkú epištolárnu spoveď menom "Epistola in carcere et vinculis" - vyškerí sa naň ozajstná, do krvi rozdrásaná a mokvajúca rana z jedného vzťahu - samozrejme, vzťahu medzi Osacrom a Bosiem. Vzťahu medzi odovzdaným, chápavým, citlivým a preto zraniteľným mužom a jeho opakom, egoistickým, neurotickým a výpočítavým frackom, ktorý spôsobil smrť slávneho spisovateľa omnoho skôr, než mu k nej dopomohlo fyzické vyčerpanie a trvalo poškodené zdravie z dvojročných nútených prác. Wilde s obľubou vravieval, že do svojich diel vkladal iba svoj talent, zatiaľčo svojho génia vložil do svojho života. Ak by sa chcel v budúcnosti nejaký filmár opäť zmocniť témy Wilde, možno by do svojho diela nemusel vložiť svojho génia, ale talent, ten by som poprosil vyžmýkať do poslednej kvapky. P. S. Stephen Fry, akokoľvek mu vlastne režisér nedal veľa príležitostí ukázať aj čosi viac, než len masku dekadentného pôžitkára s vlhkým pohľadom, sa predsa len narodil práve pre túto úlohu, to teda fakt. (21.01.2008)

No, spatny to nebylo, ale o nic extra se nejedna, Uplne zatmeni se mi libilo vic. Ve filmu se az na par trosku konfliktnejsich situaci hodinu a pul nic nedeje, Stephen Fry se neustale krapet priteplale usmiva a lita od jednoho buzeranta k druhymu a do toho trochu pise hry a resi rodinu. Nicmene hraje fakt slusne, ty jeho proslovy byly perfektni. No a pak je zaverecna pulhodinka, kdy jde Wilde k soudu, do vezeni a zacina pomalu chcipat a ta byla fakt hodne povedena. Co se tyce Jude Lawa, ten hral v pohode. Kdyby byl film kratsi, mozna bych dal hvezdicek vic. (28.12.2007)

Nezostáva nič iné iba konštatovať - chudák Oscar Wilde. Tomu poviem narodiť sa na zlom mieste a v zlej dobe. Natíska sa tu otázka - čoho by dosiahol v dnešnej dobe? Minimálne by sa vyhol väzeniu, teda pokiaľ by neprekročil určitú vekovú hranicu. V každom prípade konštatujem, že tento literát mal síce krátky, ale aspoň o to viac bohatší život, plný pôžitkov tela aj ducha. Snímok ťaží hlavne z uhrančivého a presvedčivého výkonu Stephena Frya, ktorý v každej jednej scéne dokázal viazať sto percent diváckej pozornosti. Jeho záverečná reč pred súdom bola jedna z najlepších a najemotívnejších, akú som mal kedy možnosť vo filme v podobnej situácii počuť. Najlepšia obhajoba s tými najrozumnejšími argumentami, aké si len na podporu osobného presvedčenia a obhajoby svojej osobnosti mohol vymyslieť. Už len pre tých pár viet stojí za to si snímok pozrieť. A to nehovorím o slušnej viktoriánskej atmosfére a pekných kostýmoch. 80/100 (09.10.2015)

Vcelku slabota....celé se to prvoplánově točí jenom kolem wildových homosexuálních vztahů...Fry se vícenež snaží ale jeho postava tu nedostává moc prostoru pro pořádné vyjádření sebe sama...Lawův výkon mi příjde jako účelová reklama sama na sebe(podívejte-ukázal jsem prdel,dokázal jsem políbit chlapa,byl jsem moooc emoční =jsem dobrý herec)...Celé to tak něják zběsile skáče v čase......Má to pár dobrých momentů ,díky kterým film úplně nezatratím ale není to žádná sláva......škoda,že se zfilmování Wildova života nechytil někdo zaujatý,schopný a zodpovědný-nevylezla by z toho jen levná teploušká povídačka. (08.04.2010)

Rozlomenost nesporně nadprůměrného, ale nikoliv špičkového díla spočívá poněkud překvapivě právě v tom, co je jeho největší silou: ve vůli demýtizovat wildovskou báj a v současné nezastírané úctě k dílu muže, který byl nesporným nadčasovým géniem své vlasti i světového lidstva. Prvoplánová reakce by ráda nenapravitelného, trochu rozmazleného, ale rozhodně ne bezcharakterního dandye, který, pokud byl ochoten, byl i skvělým otcem svých dvou synů, viděla jako revolucionáře nebo revoltníka své doby a jejích plochých konvencí. Důkladnější pohled postaví do popředí tragickou, předčasně zesnulou Wildovu ženu, která se rovněž projevila jako nekonvenční. Nekonvenční tím, že se vdala z lásky, že svého manžela milovala z hloubi srdce, nikdy ho nezradila, s odevzdaností a asketičností, budící úctu, hájila ze všech svých skromných sil jeho dobré jméno, jméno jediného skutečného muže svého nešťastného života. A snažila se zvládnout to, na co Wilde ve své nezodpovědnosti postupně zcela rezignoval: výchovu dvou synů, které spolu přivedli na svět. Podobně pozoruhodnou a statečnou ženou je Wildova matka, irská spisovatelka-revolucionářka. Alternativou tohoto soustředěného, duchaplného pokladu ctnosti a oddanosti takřka biblické se stal posléze rozmazlený sebestředný šlechtický fracek, který těžil ze svého fyzického zevnějšku, o nějž se nijak nezasloužil a jehož největší činem byly "homoorgie", ve kterých se posléze vyžíval nejen on, ale i sám Wilde. Ne homosexualita (obdobné stavy znají také pedofilové a incestníci, kteří rovněž mohou poukazovat na antické paralely jako to činil ve své obhajobě Wilde), ale právě tato charakterová a osobnostní rozlomenost z Wilda činí osobnost až tragickou. A jsou důvodem rozporuplné rozštěpenosti, kterou na sobě při zhlížení tohoto díla pozorujeme (ne náhodou filmem prochází jedna z nádherných Wildových pohádek o sobeckém Obrovi). Kritizovat ovšem v tomto případě není totéž co zatratit. Režisér Gilbert při svém vedení filmu dbal na co nejminucióznější vedení dějových ploch-epoch, víc než funkčně využíval neopakovatelnou Wildovu řeč, jejíž kouzlo je založeno na literátových uštěpačně rozpustilých paradoxech. Předností Gilbertova přístupu je i důraz na kvalitu výpravy a dokonalé vykreslení i sebemenších detailů podstatných pro vytvoření přesvědčivého obrazu viktoriánské monarchie. Výkony všech hlavních představitelů počínaje skvělým Stephenem Fry (mírou svého hereckého ztotožnění s postavou připomíná Cotillardovou v EDITH PIAF) jsou další mocnou oporou jeho režisérského ztvárnění. Divák při sledování tohoto filmu kritického myšlení tak nic nedostane zadarmo. Plody takovéhoto trávení času se nejvíce projevují na diváku samém: otázky, kladené Wildovi, se postupně mění v dotazy věnované sobě samému. V dotazy po mezích konvence, ideálu a lidského - byť nezavrženíhodného - selhání. (06.04.2008)