Basquiat

Výborně obsazený, zahraný, napsaný a zrežírovaný životopisný film o umělci (malíři), kterého jsem sice neznal, ale který měl podle všeho dost zajímavý život. Jeho tvorbu hodnotit nechci, protože se v umění absolutně nevyznám. Jak říkal Burt Reynolds v Beanovi: pro mě je stejný Picasso i nabouraný auto. Jisté však je, že neoexpresionismus mezi mé favority nikdy patřit nebude. (19.06.2016)

Překvapuje mě toliko známých tváří - Basquiat je zábavný i mrazivý zároveň - holt sláva člověka dost ztrhá. Film je poutavý, hlavně hlavní postava a pak Warhol v podání Davida Bowieho. Dobrej filmík, kdo má rád pravdivé životopisy nebo výtvarné umění (nebo ještě líp obojí), ten by Basquiata v žádném případě neměl vynechat! PS: je to asi jen tím výzorem, ale Wright mi hodně připomínal Listera z červenýho trpajzlíka - 7/10 (20.02.2006)

Neuvěřitelně krásně zachycené nadšení z tvorby mladého umělce Basquiata činí tento film výjimečným kusem mezi biografiemi slavných osobností. Ukočírováním takové plejády výtečných herců (Oldman, Dafoe, Walken, Del Toro, Hopper,...Bowie! Bože, Bowie!) si u mě se svou filmařskou prvotinou výtvarník Julian Schnabel získal místo mezi sledovanými režiséry. A já se opravdu rád k tomuto snímku budu vracet. (19.09.2010)

Přiznávám, že téma filmu mně vůbec nezajímalo a jediný můj důvod ke shlédnutí bylo doporučení mého profesora dějin umění, že by nám mohl pomoc při učení na maturitu. Inu, z toho hlediska jsem dozvěděla dost, o existenci nějakého Jean-Michel Basquita, a vůbec celého neo-expresionického hnutí 80. let jsem neměla ani ponětí a jsem ráda, že těd vím. Ovšem jako film to bylo zoufale průměrný. Ale nezlobím se, režisér byl rovněž malíř a film natočil čistě jako poctu svému kamarádovy, což je vlastně hrozně hezký :-) A David Bowie v roli Andyho Warhola byl BOŽÍ! (06.05.2013)

o zneuznaných umělcích, pro zneuznané umělce. gay Michael Wincott (to jinde neuvidíte), senza plejáda vedlejších herců (Bowie jako Warhol - už jenom tohle). nejvíc mě však přes veškerou tu palbu dostal Dafoe a jeho jak bych to řekl svobodný sochař s 25 vteřinovým monologem: -kolik ti je? 20? mě je 40. jsem rád, že jsem se neproslavil. dává mi to možnost dál se rozvíjet. - jednoduché a jak osvobozující. film se srdcem. Wrightův výkon není měřitelný cenami ani chválou, protože ho pojal jako prvek, je to prostě jinak a odjinud, než současné dnešní výkony. tak nepatetické, přirozené. scénu umrtí by si dnešní filmaři dychtící po soškách vychutnali do poslední vteřiny, odsud geniální Schnabelův obrat film od malíře pro malíře, který nepochopí kdo netvořil a netvoří. (30.07.2011)